Kráska v nesnázích

„Je to nemocnej člověk.“ – „To máš sice pravdu, ale ten parazit nás všechy přežije.“ Režisér Hřebejk a scenárista Jarchovský patrili k mojim obľúbeným českým tvorcom (Pupendo), bohužiaľ v posledných rokoch začínajú rozprávať čudné príbehy. Ako Medvídek, i Kráska v nesnázích nie je príliš vydarený, dobrý film (napriek niekoľkým výborným scénam) a ani u nej sa nedá zrozumiteľne vysvetliť, prečo. Geislerovú pokladám za kvalitnú herečku len ak hrá kladné postavy. Akonáhle dostane záporné, nejde jej to (v Slámovovom Šťastí bola na zabitie). Tentokrát stvárňuje nesympatickú ženu, ktorej prioritou sú deti, kvôli čomu vyzerá ako vypočítavá a malicherná potvora, ktorá s ľuďmi nehrá čistú hru a zalieča sa každému, od koho niečo potrebuje. Nevravím, že to tak v živote nefunguje, práveže často funguje, ale pozerať sa na to vo filme ma irituje. Ani ostatné postavy nie sú dobré (najlepší mi pripadali Luknár, Macháček a Abrhám v podporných roličkách), postavy oboch matiek sú dokonca odporné. Vrcholom bizarnosti je Jiří Schmitzer, u ktorého som čakal, kedy všetkých podreže alebo aspoň znásilní (scéna „nebudete žrát mé diabetické sušenky“ by obstála aj v horore). Tvorcovia dokazujú, že sa vyznajú v ľuďoch (ako sa voči vám zachová človek, ktorému urobíte službu? Naozaj to bude vďačnosť?). Mali odvahu ukázať, že zdravotne postihnutí ľudia tiež môžu byť hajzli a dialógy odsýpajú („Co tady s tím pláckem budete dělat?“ – „Rekreovat tady budeme.“). Ale tentoraz je to celé oveľa vážnejšie a hoci v skutočnom živote tiež nikto nie je iba dobrý/zlý, film by sa mal predsa len vyjadrovať troška „filmovejšie“, aby sa nestalo, že postava je prezentovaná ako kladná, aby v druhej scéne spravila svinstvo a následne sa zachová ako zásadový človek. Keďže filmy Hřebejka a Jarchovského sú skôr o postavách, než o príbehu, mal som z Krásky v nesnázích negatívne pocity. (09.12.2009)

Formálně vzato je Kráska jeden z nejlepších českých filmů posledních let. Bohužel ale patří k těm, které se snaží vyjádřit naráz ke všemu. Ke kriminalitě, sektám, domácímu násilí, české vyčuranosti, dysfunkčním rodinám a bůhví k čemu ještě. Typizované postavy, které toto vše zosobňují, jsou svázány řetězcem vzájemných závislostí, takže to na první pohled nevypadá ani moc samoúčelně. Ale stejně jako v Horem Pádem Hřebejk a Jarchovský prostě tepají tolik zlořádů, že se žádnému z nich nemůžou věnovat pořádně. Do půllitru litr piva nenaleješ. 60% (18.02.2008)

Brilantně natočeno, božsky zahráno (v případě Schmitzera ďábelsky), ale to všechno vyznívá do prázdna, neboť Jan Hřebejk si skrz film zase léčí své frustrace. Nerad bych se nějak zastával České republiky, ale opravdu si nemyslím, že co Čech to zloděj, tyran a zlatokop, zatímco exulanti jsou andělé na zem spadlí. Kdyby Hřebejkův tým tuhle zcela jasnou proklamaci opustil, skákal bych radostí tak upřímně, až by se sousedi divili. Takhle je to jenom dobře zazděný potenciál. A ano, Hřebejk by měl emigrovat. (14.09.2008)

Hřebejkův pohled na současnost mi přijde strašně negativistický (zvlášť v kontrastu s jeho staršími, nostalgickými retry). Nechápu, jak se mám bavit u toho, když Schmitzerův Ríša (ale i další postavy) ničí život druhým. Dále mi vadí snaha o hláškování, které tady snad nemá co dělat. Vzhledem k tomu, že mimo "andělského" Abrháma tu není jediná sympatická postava, nevím, s kým bych měl soucítit, komu fandit... Možná by měl Hřebejk s Jarkovským emigrovat. (23.10.2006)

Další strašné zklamání nad prázdným filmem, který je tak strašně ze života, až se na něj nedá koukat. Nuda, šeď, zbytečnost. Nic víc. (10.12.2009)

Scénář sice neni žádnej zázrak, ale film po celou dobu dokázal udržet mou pozornost a herci taky odvedli celkem solidní práci. Zejména musim vyzdvihnout Jiřího Schmitzera. Na druhou stranu mě trochu zklamal Josef Abrhám, ale to bylo asi daný hlavně celkovou neuvěřitelností jeho postavy. No nebylo to špatný a možná se na to časem někdy znovu podívám. Ale neodpustim si tady trochu tvůrce pokárat... POZOR! Teď možná bude následovat tak trochu spoiler. Opravdu mě pobavilo, když postava právníka, kterou hrál Jiří Macháček, svýmu klientovi s lítostí oznamuje, že někdo koupil pozemek, na kterym je přístupová cesta k jeho domu a vysvětluje mu, že teď bude muset do svýho domu šplhat po nějaký skále. Já myslim, že právník by snad měl mít nějaký vědomosti o tom, co to je věcný břemeno. (04.10.2007)

Houpoučká červená knihovna, ovšem neuvěřutelně silná v kramflecích, co se vizuální stránky týče. Poměr dějových (ukecaných) a nedějových (obrazových) pasáží je přibližně 50:50 a nutno podotknout, že ty druhé jsou doslova dechberoucí. Aňa není špatná, Abrhám a Brejchová jsou skvělí, Schmitzer vydělává, Roman Luknár je zde spíše do počtu, Vašáryová je bohužel nesnesitelná. Filmu by rozhodně prospělo rychejší tempo. Nicméně Hřebejk to ustál se ctí. PS: Geislerová JE krásná! (20.09.2006)

Ani vtipné (vyjma scény "Abrhám ve slipech") ani smutné (jasně, pojďme ždímat chudáky lidi, co je zasáhly povodně), ani tragikomické, jen a pouze trapné. Jarchovský by měl asi přestat pičovat a jít (radši) koupit sušenky. Oříškové. (06.03.2008)

Depresivnímu pojetí příběhu nepomáhá ani přehlídka nesympatických postav, které nemají daleko k lidskému odpadu. Gentleman ze staré školy Abrhám zase vypadá, že se k protivné krásce Geislerové zatoulal omylem. Hodně to táhne hláškující Schmitzer, kterému byla role kyselé prdele napsána na tělo. (20.05.2022)

Ach jo, čím dál tím víc nad tím přemýšlím, tím míň vlastně chápu, o čem se ten film snažil vypovědět. Jednotliviny jsou třeba i dobrý, někdy dost dobrý, jako stav domácnosti Brejchové a Schmitzera ("Tos jim to ale nandal!"), ale celek mě moc na lopatky nedostal. Aňa Geislerová k mým oblíbenkyním nepatří, takže tudy taky cesta nevede. A ještě k tomu nemám ráda Hansarda. (28.03.2010)

Nevím, co kdo má, ale tohle, ačkoliv je to od pana Hřebíka, je dost vtipný, a na české poměry, kvalitní film, který rozhodně nenudí. Diabetik pana Schmitzera je prostě sladký. A jak hvězda Pepíčka Abrháma padá poslední dobou těžce dolů, zde byl přesně takový, jak ho máme rádi, jak si ho pamatujeme. (23.08.2013)

Opět můžu zbytečně plakat a nadávat na Hřebejka, můžu tu vyprávět o tom, že by pro všechny bylo lepší, kdy seknul se řemeslem a točil už jen reklamy, ale nebylo by to zbytečné? Možná, co je však jisté je fakt, že by to stejně ničemu nepomohlo, takže bude lepší se smířit s faktem, že Hřebejk prostě bude točit dál a ještě pár dobrých let o něm nejspíše uslyšíme. Ač Honza není nejlepší z českých režisérů, rozhodně dokáže točit dobré filmy. Kráska v nesnážích sice není tím pravým důkazem, ale rozhodně nabízí budoucí cestu. Kráska v nesnázích díky bohu nepokračuje ve stopách hloupých filmů z minulosti, které sice jsou červeně ocejchovány, ale jejich kvalita je velmi chabá, ale navazuje na mnohem povedenější Horem pádem. Jasně znatelné je to jak z volby výtečného hudebního doprovodu, tak i z pěkné filtrace obrazu. Hřebejkovi se daří navodit příjemnou atmosféru, díky které snímek lehce plyne a baví, opravdu baví. Pár velice příjemných scén (záchod), výborné herecké výkony (!), což se v českých filmech nevidí zrovna často (pouhé jedno vybočení - sourozenecký "boj") a pěkné lokace. Tvůrčí styl je však tím co tenhle snímek strhává dolů. Jde o to, že se prostě nijak nevyvíjí. Od filmu Šakalí léta uplynula již spousta času, ale Hřebejko-Jarchovský rukopis je stále stejně znatelný. Kráska v nesnázích není vůbec špatná, spíše bych ji nazval mírně ošuntělou, bez jiskry a nápadu. Je asi taková jako vaše oblíbená hračka, kterou najdete po letech, zaprášenou... Máte z ní sice radost, ale přeci jen je trochu jiná než když jste ji dostali prvně. (28.11.2007)

Byla tu očividná snaha, aby příběh "Krásky" působil jako ze života... žel bohu, mně přišel docela neživotný. Ovšem na výkony Jany Brejchové a Emílie Vášáryové a zvláště pak Jiřího Schmitzera byla radost pohledět :-) (27.09.2008)

Romantický, v podstatě až červenoknižní námět dokázal Hřebejkův tým dovést do plnokrevného díla, v němž sice ne zcela ladí hudební motivy (Radůza a Irglová se opravdu mohou jen těžko snést jako sourodý celek) , ale klady drtivě převládají. Promyšlená kompozice, dějová linka vedená tak, aby dávala co nejvíce prostoru pro souhrnné, zpravidla v nepřímé formě podávané charakteristiky hlavních postav i nosných scén spolu s dech beroucími výkony herců v rolích hlavních postav filmu: platí to stejnou měrou nejen o Schmitzerovi, ale i o Vášáryové (je k neuvěření, zvážím-li, že v době natáčení jí bylo 62-63 let, vypadá neobyčejně mladistvě jako vnadná čtyřicátnice), Brejchové, Geislerové i Abrhámovi, jehož exilový Čech je přímo svodem prvorepublikové elegance, švihu, dvornosti i nezbytné razance a taktu. Za nejsilnější stránku filmu však považuji za en passant zachycenou odvrácenou tvář polistopadového Česka, jeho čecháčkovskou nenažranost a sprostotu; ne ve výkonech, ale ve scénaristickém režijním pojednání tu zvlášť záporně "vynikají" osobnosti evangelického kněze i velmi samorostlého šupáka-realitního agenta. Laskominovou záležitostí je naprosto neschematická postava Richard Hrstka, jehož psychologii, téměř opilecky se potácející na hranicích lidské slušnosti, sprosťáctví a lidské malosti, zvládl Schmitzer se záviděníhodnou bravurou a viditelnou chutí a radostí z hraní a ze získání této vděčné role. Klidný, jakoby nezúčastněný, téměř reportážní pohled autorského týmu i nenápadně nenásilné plynutí děje povyšují KRÁSKU do nezvykle vysoké úrovně; v každém případě máme co do činění s jedním z nejzdařilejších - ale také nejhlubších polistopadových filmů ze současnosti vůbec. (29.06.2008)

Po povodňová situácia je v tomto prípade veľmi dobrý odrazový mostík, od ktorého sa odráža citovo a komplikovania zamotané, tragické osudy rodiny. Pripája sa aj tragikomický, čierny humor, na ktorý som bol však zvyknutý vo väčšej miere a intenzívnosti. Aj tak Hřebejkove filmy, ktoré som zatiaľ videl, na mne zatiaľ stále nechávajú pocit spokojnosti, hlavne spojením týchto dvoch žánrových rovín. A navyše moderný náboj dáva filmu tiež ďalšie plus. 80%. (30.10.2007)

herci mi "v nesnázích" nepřišli, což se bohužel nedá říct o hřebejkovi s jarochovskym.. tak nevim.. (22.05.2007)

Krom toho, že mi bylo líto postavy Josefa Abrháma, ve mně Kráska v nesnázích žádnou silnější citovou stopu nezanechala. Asi to bude takovým pocitem kdesi v mé hlavě, že zatímco Musíme si pomáhat nebo Pelíšky držely pohromadě, Kráska v nesnázích je často až nepříjemně roztříštěná. Schmitzer je perfektní, ale vážně měla jeho role tlumočit něco víc, než že hlavní hrdinka to v životě prostě nemá snadné? A co matka zloděje v podání Emílie Vašáryové, do jejíhož života film asi pětkrát na okamžik zaskočil, ale která vlastně byla ve filmu snad jen pro to, aby bylo vidět, že má i (téměř) nepolepšitelný syn vzornou matku? Nevím, nevím, co přesně mi na Krásce v nesnázích vadilo. Možná to, co jsem právě napsala, možná něco jiného. Je to, jako když sledujete po všech stránkách zvládnutý film, kterému chybí to "něco", co by vás srazilo k zemi, a vy se jen marně snažíte přijít na to, co. 7/10 (26.01.2009)

Říkejte si co chcete, ale s Pelíškama a Musíme si pomáhat je tohle to nejlepší co Hřebejt stvořil. (21.08.2007)

Tohle, že je Hřebejk? Jsem mile překvapená. Je fantastické, co dokázal vykřesat především z návratu Jany Brejchové a Jiřího Schmitzera. Aňa je skvělá tradičně, ale po boku Josefa Abrháma získala zase novou polohu. Bravo! (18.02.2009)

No, nic jsem neočekával a taky jsem nic nedostal. Vzorový důkaz toho, kam se dopracovali tvůrci "Pelíšků" a "Musíme si pomáhat". Připadá mi, jako by to napsali a natočili zcela jiní tvůrci. Nebýt Jirky Schmitzera, který svou obvyklou roli magora zvládl na výbornou, nemá "Kráska v nesnázích" co nabídnout (nahou Aňu Geislerovou uvidíte skoro v každém jejím filmu). Aňe to sluší a určitě nejeden chlap si její celkem odvážnou erotickou scénu ke konci pustil ještě minimálně jednou, ale film se na tom nepostaví. Jo, je to sice lepší, než "Duše jako kaviár", ale to není žádná pochvala. I když "Kráska v nesnázích" má několik kladů a její dokoukání nepůsobí fyzickou bolest, jedná se (vyjma vyvedeného soundtracku, i když ten je na filmu nezávislý) v podstatě o zbytečný film. 35%. (15.09.2008)