Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Film vypráví o věčném rozporu mezi rozumem a citem, o dvou podobách lásky, duchovní a tělesné, o možnosti přátelství mezi mužem a ženou, tak, jak o ní píše ve své stejnojmenné básni Robert Graves. Tvůrci přiznávají, že jeho příběh je tak trochu "červenou knihovnou", že základní téma je jakoby z románu pro služky. Avšak podle scenáristy je to jen "ironické východisko", protože životní situace filmové postavy je vážná a plyne z ní řada paradoxních situací, které jsou tragické i zábavné a inklinují k černému humoru. Režisér Hřebejk a scenárista Jarchovský tentokrát zvolili syrové vyprávění v příběhu mladé ženy, která prožívá ne příliš šťastné manželství s drsným mužem, když potká jeho andělský protiklad, staršího emigranta. Seznámí se s ním přičiněním manželovy nelegální činnosti. Zatímco muž sedí ve vězení, žena odjíždí i s dětmi a novým přítelem do Itálie. Ale vztahy nejsou jednoduché, ani jejich řešení. Po mužově propuštění z vězení a po smrti své matky se i žena s dětmi vrací domů... Vedle hlavních rolí milostného trojúhelníku v podání A. Geislerové, J. Abrháma a R. Luknára ve filmu podaly výborné výkony J. Brejchová a E. Vášáryová (matka a tchyně), kterým skvěle sekundoval J. Schmitzer (manžel hrdinčiny matky). (Česká televize)

(více)

Zajímavosti (16)

  • Scenárista Petr Jarchovský v době vzniku filmu přiblížil svůj pohled na mimořádnou postavu Richarda Hrstky (Jiří Schmitzer): "Je to vysokoškolák, který okamžitě po ukončení vysoké školy za totality plánovitě šel do invalidního důchodu - třeba kvůli modré knížce. Později se z jeho ulejvárny stal princip, jak vyzrát na na socialistické zřízení. Zašívárna se mu stala životním stylem a krédem. Takových lidí byla spousta. A přelili se do nových časů. Mimochodem, jsou jich plné hospody, a když se s nimi dáte do řeči, zjistíte, že jsou to dnednes často velmi militantní vyznavači a voliči ODS. Mluví o pořádku, řádu, pracovitosti a o tom, jak je každej zodpovědný zám za sebe. Richard patři ke generaci, která po osmašedesátém ztratila smysl existence. On sám se ho však nikdy nepokoušel znovu nalézt. V jeho postavě je koncentrované všechno negativní z tehdejší deziluze." (NIRO)
  • Ke natáčení svých "odvážnějších" scén Roman Luknár (Jarda Čmolík) řekl: "Já s nahotou problém nemám. O mně dokonce říkají, že jsem exhibicionista. U nás doma jsme se před sebou nestyděli a i v mé rodině chodíme v létě doma všichni nazí, přijde mi to naprosto přirozené. Vždyť je to jen kus masa. Schránku, ve které jsme se ocitli, neberu za zvlášť podstatnou. Když přijde den, kdy se mají takové scény točit, přicházím na plac rovnou z karavanu nahý. Takže třeba už čtyři hodiny dopředu se mezi štábem pohybuju nahý, což je silně nepříjemné osvětlovačům, technikům, prostě všem, ale během těch čtyř hodin si na to natolik zvyknou, že pak už jim to ani nepřijde. A když pak zmíněná herečka vidí toho blázna Luknára nahatého, tak už se taky tolik nestydí. I tak je ale potřeba dát jí jistotu, že ji nebudu nijak osahávat nebo očumovat. Kdybyste na natáčení těch scén byl, tak byste viděl, že pokud nemám hlavu vyloženě v záběru, tak ji mám vyvrácenou na opačnou stranu. Kino je šizení lidí a i tohle je zkrátka jenom iluze." (NIRO)
  • Roman Luknár (Jarda Čmolík) řekl: "U Krásky jsem měl poprvé pocit, že nehraju. Honza vás dovede přivést do takové atmosféry, že si o tom spolu popovídáte - jaký je to člověk, v jaké je situaci, jaké má vztahy s tím a tím - že pak jdete a jakoby mimoděk to zahrajete. Já nad tím, jestli mám bejt blbej nebo inteligentní, nepřemýšlím. Když o té postavy vím, kdo to je, v jakém prostředí se nachází, tak jenom jednoduše zalistuji v paměti a najdu něco, co jsem sám zažil, někoho, koho jsem znal - jak chodil, jak se tvářil, jaké měl myšlení... Díky svým začátkům ve Španělsku jsem potkal spoustu úžasných typů, které se dají využít jak ve filmu, tak v divadle. A ještě jedna věc je Hřebejka důležitá: Jarchoň. Jeho scénář čtete hezky a uvolněně jako knížku, ale není to žádný ješita, který by se rozčiloval, když řeknete 'ty a já' místo 'já a ty', naopak. U Hřebejků jsou všichni otevření a přístupní." (NIRO)
  • Na konci tohoto filmu při závěrečných titulcích hraje píseň „Lies“ od Glena Hansarda vyskytující se ve filmu Once (2007). (Emo-haunter)
  • Kniha, kterou ve filmu čte Evžen Beneš (Josef Abrhám), je „Nesnesitelná lehkost bytí“ od Milana Kundery. Zde se však objevuje její italský překlad („L'insostenibile leggerezza dell'essere“). (ELBobes)
  • Filmování probíhalo v Praze a v Itálii v Toskánsku. Scéna na hřbitově se natáčela u kouzelného kostela u obce Chvojen na Sedlčansku.Filmovalo se i ve věznici Pankrác. V Praze se filmovalo na Žižkově, Hradčanech, Malé Straně, Motole, Hlubočepích, Novém Městě a Nuslích. (Brtniik)
  • Filmový syn Ani Geislerové (Marcela Čmolíková) Adam Mišík (Kuba Cmolík) přišel ke své roli zcela náhodou. Když navštívil divadelní představení své sestry, potkal asistentku režiséra Hřebejka, která se mu podívala do očí a řekla: "Ty to budeš!". (Olík)
  • Jiří Macháček, který ve filmu hraje právníka, ve skutečnosti práva vystudoval. (Kulmon)
  • Jiří Schmitzer hraje celý film v jediné košili, má ji dokonce i na pohřbu. (77Ivana)
  • Jan Hřebejk si z festivalu v americkém Denveru odvezl cenu za nejlepší evropský film a v přímém souboji tak porazil a Almodóvarův Volver. (Siriuss)
  • Scénář inspirovala báseň "Kráska v nesnázích" Roberta Gravese, která se nachází ve stejnojmenné sbírce, skvěle přebásněné Pavlem Šrutem. (Siriuss)

Související novinky

Darabont a King opět spolu

Darabont a King opět spolu

08.02.2007

Frank Darabont ještě nedokončil svůj nejnovější projekt a už se rozpovídal o svých budoucích plánech. V nynějších dnech pokračují přípravy na jeho další film The Mist, který vychází z novely mistra… (více)

57. ročník Německého Berlinale odtajněn!

57. ročník Německého Berlinale odtajněn!

01.02.2007

Už před několika týdny proběhla médii zpráva o účasti českého filmového hitu Obsluhoval jsem anglického krále v hlavní soutěži německého Berlinale. Ovšem až včera byl konečně odtajněn officiální… (více)

Reklama

Reklama