Barnens ö

Náhled na dospívání ve Stockholmu přelomu 70. a 80. let. Přirozené a dnes už bohužel nenatočitelné. Souhlas s ostatními, že Amíci by z toho měli infarkt. Už jen ta představa je odzbrojující. Vše doplněno hudbou, zejména výborným J.M.Jarre. (06.12.2020)

Sidzej má pravdu, z tohohle snímku by měli američtí (nejen) konzervativní diváci dlouhodobé poruchy spánku. Navíc jsem se dočetl, že tenhle snímek je v některých zemích zakázán, nedivil bych se, kdyby tomu tak bylo i v zemi neomezených možností. Ono se není čemu divit, pohled na ztopořený penis jedenáctiletého holátka bychom asi jinde než v dětském pornu nenašli. Ale nevnímejte to špatně, záběry na penis netrvají dohormady déle než dvacet sekund. To by pedofilům k uspokojení asi nestačilo. Čím je tenhle snímek ještě vyjímečný? Především svoji křišťálovou čistotou, svobodomyslností a přirozeností, kterými ukazuje letní prázdniny jednoho na pohled obyčejného kluka, jenž si chce co nejdéle užít čistotu dětství, která je zde reprezentována především absencí tělesného ochlupení, než zabřehne do bahna světa dospělých. Tento svět zde představuje chlapcova matka, nesympatický a vtíravý otčím, osazenstvo výtvarného ateliéru, dívky, do nichž se zamilovává, a různé osoby pochybného původu a charakteru. Prázdninový příběh je odvyprávěn tak, že s chlapcem soucítíte, spolu s ním cítíte vztek na zkaženost okolo, spolu s ním se bojíte hrůzostrašných filmů v televizi, spolu s ním překonáváte rekordy v Guinessově knize rekordů. K tomu navíc hraje fantastická Jarreho hudba, ani jsem v takovou nedoufal, když jsem si poslechl některá alba tohoto skladatele, která mě svou lineárností spíše nudila. Pollak zkrátka natočil film, na který se nezapomíná. Dnes by to totiž nikdo nenatočil, spolky na ochranu dětí mají silné hlasy a žádný normální člověk se nechce pouštět do sporů s těmito tlupami paviánů, které se neštítí v rámci svého sebezvidětelňování využívat i soudů. 100% (06.06.2015)

Pustit to amikom s oznacenim rodinny....ty vole....to by bol skandal jak svina :) (11.02.2010)

Reine, kterému chybí jen pár dní do dvanáctin, má odjet na letní tábor, leč na sraz úmyslně nedorazí a místo toho si užívá svobody a toulá se po Stockholmu a okolí. Je to svérázný chlapec, který se nechce nikdy oženit ani mít sex, nenávidí svého otčíma a každý den ráno se zkoumá, zda mu v klínu neraší první chloupek a když zjistí, že ne, je šťastný, že je dosud čistým dítětem a má zase před sebou krásný den v nevinnosti. Obdivuje anděly, protože ti se také nestarají o pohlavní věci. Čím více vidí kolem sebe špíny ze světa dospělých, tím více touží po čistotě. Ale okolí jí nabízí tak málo...A Reine chce být i prvním dítětem, které se dostane do Guinessovy knihy rekordů za nejdelší zadržení dechu pod vodou...To je východisko tohoto velice pozoruhodného filmu, švédskou dobovou kritikou oceněného. A já myslím, že ani čas mu kvalit neubral. Film byl natočen dle stejnojmenného románu P.C.Jersilda, režisér Kay Pollak získal ve Švédsku cenu za nejlepší režii a dvanáctiletý Thomas Fryk za nejlepší herecký výkon. Hudba k filmu: Jean Michel Jarre (Oxygene).Film mne velice zaujal a rád ho ohodnotím 5 hvězdičkami a zároveň ho řadím do své TOP 50. (17.11.2014)

Zlatý Medvěd - výběr (17.05.2006)