The Quartette
The Quartette
Režie:
Miroslav KrobotKamera:
Juraj ChlpíkHudba:
Matěj KroupaHrají:
Jaroslav Plesl, Barbora Poláková, Zdeněk Julina, Lukáš Melník, Pavlína Štorková, Lenka Krobotová, Jiří Schmitzer, Jana Štěpánková, Marek Cisovský (více)VOD (4)
Obsahy(1)
Hráli jste někdy v kapele? Je to jako druhá rodina, s jejímiž příslušníky prahnete po štěstí a prožíváte nečekaná dobrodružství. Stejně jako usedá rodina zas a znovu u jednoho stolu, scházejí se členové kvarteta tzv. soudobé hudby vždy u dalšího koncertu. Poněkud nesourodá čtveřice v čele se solidně vyhlížejícím, avšak lehce sucharským Robertem (Lukáš Melník), jeho partnerkou atraktivní a rozháranou cellistkou Simonou (Barbora Poláková), extrovertním vtipálkem Tomášem (Jaroslav Plesl) a znalcem historie s přezdívkou Funés (Zdeněk Julina) spolu zažívá na cestě za svou nejsvobodnější skladbou řadu humorných situací, ale i nedorozumění. Čas tráví i v legendární hospodě Ponorka v historickém centru svého rodného města, kam chodí také odvázaná „Batrflaj" (Pavlína Štorková) a „dvorní" psychoterapeutka kvarteta Sylva (Lenka Krobotová). Mezi hlavními hrdiny dochází k neustálým zádrhelům a lehce bizarním situacím, až konečně jeden neplánovaný večírek přinese jistou katarzi i radost a s ní vytoužený pocit štěstí. (Falcon)
(více)Recenze (211)
Ač nejoddanější fanynka Mirka Krobota nemůžu dát víc... Jedno olomoucké smyčcové kvarteto a pár lidí kolem něj, co se ztrácejí v ulicích centra města, svých životech a scházejí se v Ponorce, která už dávno ztratila svůj někdejší lesk a sílu undergroundu. Prázdnota jejich života se však táhne i celým filmem, který, ač se tváří jako výpověď o jedné generaci, jen zdlouhavě, bez konceptu, sleduje pár podivínů, kteří navíc nejsou ničím zajímaví. Když se o generaci třicátníků točili na přelomu tisíciletí Samotáři, jednotlivé postavy v čele s Jirkou Macháčkem vám i přes silný opar trávy opravdu připomněly jednotlivé situace života a navíc svým osobitým humorem bavili do poslední minuty. Kvartetu bohužel chybí jakákoliv myšlenka a vlastně i důvod, proč tento film chtít vidět. ()
Vztahové drama s trochou humoru sice obsahuje semtam pěknou scénu či nějaký vtip, ale zase jich není tolik. Celé to místo příběhu táhne charisma představitelů hlavních rolí, takže mě prostě zajímali Plesl a Poláková, aniž bych cítil potřebu si pamatovat jména jejich postav. Výsledek je zcela průměrný, zaokrouhlení hvězdičky nahoru je asi za pěkně nasnímanou Olomouc (50%). ()
Takovou úchylárnu bych od Krobota čekal. A Plesl opět hraje magora. Celý film jsem v podstatě čekal, jestli si Poláková s někým zapíchá nebo se nejlépe svlékne. Není dokonalá, ale nějak na ní trpím. I když je to pošukárna, koukat se na to dalo, což se o velké části současné tuzemské produkce prostě říct nedá. ()
Žánr vztahové terapie s hlavní spásou snímku Jaroslavem Pleslem tvářící se hlubokomyslně a vyjadřující jen obecné pravdy, vyjádřené plakátovým sloganem filmu „co je láska, štěstí, touha?“ Nakažlivá klubová hudba je super. A také výprava Jana Vlčka, která z olomouckých zákoutí i domáckých pelíšků hrdinů vytváří takřka pohádkově zakletou říši líného přežívání, vylidněných ulic a pustých nočních tramvají. Fajn se mi zdála i Barbora Poláková, ale scénář ji předepsal pouze váhání mezi dvěma muži jako z deníčku školačky. Dokonale výmluvný názor vyjádřený pouhým pohledem Jany Štěpánkové v roli jedné z matek patří k nejzábavnějším zkratkám snímku. Pravda je, že si Krobot vybral nejtěžší disciplínu, tedy náznakové napětí pod povrchem každodennosti. Groteskní oživení přinášejí jen zážitky Pleslovy postavy, která se do vlastního bytu dostává po lešení nebo trpí v bizarně rozdělené domácnosti vlastních rodičů se dvěma stoly a dvěma ledničkami. S metaforou rozladěného společenství, se zjištěním, že i vyznavači samoty potřebují blízkost jiných. ()
Hvězdička jen za Olomouc. Jinak je to typické pražáčkovské intelektuální hrabání se v hovně. Téma samoty, osamocení, zda není člověku lépe být sám. Kdyby film alespoň skončil hromadnou souloží - taková olomoucká čtyřka - nebo holky s holkama, kluci s klukama, tak to má alespoň nějaké vyústění, katarze. Ale takhle to celé vyšumělo do prázdna. Docela mne děsila každá další scéna, kde lidé pózovali jako sochy nebo robot, kde zněla další kakofonická hudba, kde se lidé chovali jak z nějaké sci-fi právě o robotech. Chvilku jsem doufal, že třeba postava Polákové je z jiné dimenze, a proto lidi odpuzuje (jako je tomu v románu Clifforda Simaka Prstenec kolem slunce, ale ani tak daleko se v tomto myšlenkovém a na náznaky bohatém filmu nedostalo. Jo, a komedie to není ani náhodou. Btw - všechny postavy byly samotáři - kde je potom nějaký kontrast? Kde je třeba nějaká životná postava? Jenže ono by pak nešlo cucat z prstu tu vymyšlenou intelektuální premisu, která by při jakémkoliv kontaktu se skutečnou realitou shořela jak vzducholoď Hindenburg. Vlastně jediná reálná věta, která zde zazní, je, že člověk musí být nejprve sám šťastný, aby činil šťastnými lidi kolem sebe. ()
Filmově je Kvarteto stejně složitý spletenec jako vztahy prezentované na platně. Motá se to v samo sobě, přestože častou vybublá na povrch zajímavý nápad či téma. Krobotovi evidentně sedí ta tragikomedie, narozdíl od Díry u Hanušovic tu ale jsou i slabší výkony a celkové působení filmu. ()
Kouzelný film plný humoru na nějž jsme zvyklí z Dejvického divadla. Krobotovi se podařilo natočit vtipný film o smutných věcech - zjevné či skryté osamělosti současného člověka. Ačkoli jsem v Olomouci studoval pět let, nikdy mi to město k srdci nepřirostlo, myslím ale, že se Krobotovi podařilo zachytit jeho atmosféru a udělal Olomouci hezkou reklamu. A Jiří Schmitzer aspiruje na nejlepší vedlejší roli roku. ()
Udělil jsem Kvartetu čtyři hvězdičky a připadám si teď jako vyvrhel, ale co už. Film se nezabývá žádnými většími tématy, je to spíš vztahová záležitost mezi úplně obyčejnými lidmi, tempo je pomalé, akce veškerá žádná, ale přesto jsem se nedokázal nudit a u úsporných dialogů jsem se přímo bavil. Navíc si mě hbitě získala postava introverta Funése, který byl naprosto dokonalý, a asi poprvé jsem zaregistroval Lenku Krobotovou v jiné roli, než v jaké se běžně vyskytuje. ()
No nebudeme se vyjadřovat jak to bylo zlé a fakt se nedalo ani dívat. ()
Tak statický, mrtvý a archaicky napsaný film aby člověk pohledal i v rámci české kinematografie. Krobot má řemeslo v ruce, herci jsou výborné nacastovaní (Plesl vede) a zasazení do Olomouce bezpochyby mělo ozvláštňující potenciál, který občas vykoukne s náznakem zajímavé atmosféry. Z většího ale esence chcípáctví, která diváka zvládne umořit i na ploše hodiny a půl. 40 % ()
O nezaujímavých životoch už asi nešlo natočiť zaujímavejší (zaujímavejšie vyrozprávaný) film, čo však nič nemení na tom podstatnom - nezaujalo. Táto kategória nezaujímavých životov (slobodní tridsiatnici v pasci vlastného sebectva) je totiž úplne mimo môjho čo i len letmého záujmu. ()
Chci s tebou mluvit. Promiň. Promiň, všechno zní jinak. Někdo o tom natočil film. Nemůžu mluvit, reprodukovat, míjím. ()
Krobotův styl. Statické záběry, semtam švenk či jízda. Příběh stojí hlavně na takových těch promýšlených dialozích, kde herci svoje repliky pronášejí s delší pauzou, tedy herecky tam ani není co zkazit. Co se příběhu týče, tak přednes kvarteta, jejich nesouhra v hrané rovině byla zřejmě metafora na jejich rovinu vztahovou. Asi jsem nečekal bůhvíco, ale stále mám pocit, že mi něco na těch českých filmech chybí. Takový ten šmrnc. ()
Sem tam probleskuje zajímavá alternativní atmoféra, ALE ten děj? No, přesně to napsal Vitex, na jehož komentář vás odkazuji. Třetí hvězda samozřejmě za Báru Polákovou. ()
Kvarteto mě velmi zklamalo, v podstatě je o ničem a nic se tam neděje. Občas se objeví malá naděje, že by mohlo být líp, ale vzápětí se vrací k nudě. Přibližně od poloviny filmu jsem se těšil na to, až skončí. Jediné větší plus dávám za herce, kteří se alespoň snažili. ()
Po patnácti minutách jsem si říkala, že to přeci nemůže být o ničem až do konce filmu. Světe div se bylo, žádné světlo na konci tunelu se nekonalo. Jedna hvězda za postavu pana Schmitzera, jeho filmové repliky mě jediné bavily ()
O partě magorů co neví, co se životem. Mě se to líbilo a docela jsem se u toho zasmál. Herecké výkony skvělé, Barbora Poláková krásná. ()
Ve vší úctě k panu Krobotovi, jehož herecký projev zbožňuju, tohle bylo snad ještě horší než všechny české "romantické komedie" posledních let. Kdyby se všechny postavy na závěr chytily za ruce a spáchaly hromadnou sebevraždu, bylo by mi to jedno a ještě bych jim možná zatleskala. Velká špaténka. ()
Komu sedí Krobotův režijní styl v Díře u Hanušovic s dlouhými záběry, promyšlenými kompozicemi a přesně načasovanými replikami, kdy ani jedno slovo není nadbytečné a humor vzniká jakoby mimochodem, těžko může být Kvartetem zklamán. Navíc jsem v Olomouci, kde se natáčelo, prožil vysokoškolská studia a Jaroslav Plesl byl během diskuse po předpremiéře filmu uvolněný, milý, vtipný a skvěle imitoval Marka Taclíka. ()
Nuda v Olomouci ()