The Quartette
The Quartette
Režie:
Miroslav KrobotKamera:
Juraj ChlpíkHudba:
Matěj KroupaHrají:
Jaroslav Plesl, Barbora Poláková, Zdeněk Julina, Lukáš Melník, Pavlína Štorková, Lenka Krobotová, Jiří Schmitzer, Jana Štěpánková, Marek Cisovský (více)VOD (4)
Obsahy(1)
Hráli jste někdy v kapele? Je to jako druhá rodina, s jejímiž příslušníky prahnete po štěstí a prožíváte nečekaná dobrodružství. Stejně jako usedá rodina zas a znovu u jednoho stolu, scházejí se členové kvarteta tzv. soudobé hudby vždy u dalšího koncertu. Poněkud nesourodá čtveřice v čele se solidně vyhlížejícím, avšak lehce sucharským Robertem (Lukáš Melník), jeho partnerkou atraktivní a rozháranou cellistkou Simonou (Barbora Poláková), extrovertním vtipálkem Tomášem (Jaroslav Plesl) a znalcem historie s přezdívkou Funés (Zdeněk Julina) spolu zažívá na cestě za svou nejsvobodnější skladbou řadu humorných situací, ale i nedorozumění. Čas tráví i v legendární hospodě Ponorka v historickém centru svého rodného města, kam chodí také odvázaná „Batrflaj" (Pavlína Štorková) a „dvorní" psychoterapeutka kvarteta Sylva (Lenka Krobotová). Mezi hlavními hrdiny dochází k neustálým zádrhelům a lehce bizarním situacím, až konečně jeden neplánovaný večírek přinese jistou katarzi i radost a s ní vytoužený pocit štěstí. (Falcon)
(více)Recenze (211)
Těšila jsem se na nový český film ze současnosti. A dostala jsem jen ukruťáckou nudu a demenci v přímém přenosu. Absolutně nechápu, proč tomuto projektu dalo tolik lidí svůj čas - přece už při čtení scénáře jim muselo být všem jasné, že je to průser. Doufala jsem, že Dírou u Hanušovic pan Krobot jako scénárista skončil, ale kdepak, střihnul si to zase - a je to ještě o pár stupínků níž. Jediné štěstí, že jsem na to nestačila jít do kina! ()
Hvězdičky za Olomouc a Funése, jinak žel prázdná výpověď ( což byl možná i cíl, ale divácky to prostě nenadchlo ). ()
Einstein měl nakonec pravdu, jen se spletl ve výkladu, protože pouze sledováním Kvarteta dochází ke zpomalování času. Doopravdy by mě zajímaly hlavní motivy tvůrců. Otupit diváka? Nasrat diváka? Sám Werich kdysi říkával, že aby byla hra úspěšná, musí mít příběh. Kdyby však viděl Kvarteto, nad českým filmem by zlomil francouzskou hůl a znova by emigroval. Nejhorší co se může ve filmu stát je, když herec nemá co hrát. A tady nebylo co hrát. Stačilo najmout partu lenochodů a ušetřit tak prachy producentům. Ještě jednou mě Krobot takhle nasere a půjdu mu k němu domů zafidlat na housle. ()
méně nedivácké než Díra u Hanušovic,ale pořád film,který je zvláštní,bizarní,vtipný a divný zároveň.Dialogy z větší části toporné a umělé a nejsem schopen odhalit do jaké míry je to záměr.Herci ve finále celkem fajn.Plesl asi nikoho normálního nikdy hrát nebude...60% ()
Jaj, pokus o art. No, zase to teda nějak nedopadlo, protože k povedenému artu to má na míle daleko. Téma chápu, ale je to celé zpracované neskutečně nezajímavě, postavy taky nejsou zajímavé a tak to jenom plyne, abychom zjistili, že to je ve finále o ničem, co se snaží zakrýt, že o ničem není přitom ve skutečnosti o ničem je. Nakonec i ten film je ve finále nijaký. A já se ptám - proč se proboha tvoří takovéhle filmy? Proč se tvoří tyhle hry na art, když je znát, že to pan režisér fakt neumí a stěží vytvoří uvěřitelný dialog? Nemám tušení. Hvězdička za Olomouc (i když ani té jsem si tolik neužil) a trochu za kameru.Jinak to je čisté esence české filmové nijakosti. 1* ()
Co to jako zase bylo? Proč má někdo potřebu točit film o tom, jak 4 muzikanti chodí chlastat do Ponorky? Nebo o čem to teda vlastně bylo. Totální nuda film o ničem a ani vtipný to nebylo, když už nic. Jsem fakt zklamaná, protože jsem od Krobota asi čekala víc. Jedna hvězdička asi tak za tu Olomouc. ()
Postava Jaroslava Plesla je zabavna, cas od casu zazni i dobry vtipek…, jinak ale moc nevim, o cem to vlastne bylo... Nuda, Krobota mam rad, vice mi ale sedi jako herec, v tom reziserskem kresle je nejaky tezkopadny... ()
Sympatické zpracování příběhu z města, které se znalým nenápadně ukazuje v typických detailech. Herecké výkony poměrně dobře následují kvalitu rozpracování jednotlivých postav, z nichž v té klíčové exceluje Plesl. Film patří do kategorie "divadlo na plátně" s průvodními neduhy, hloubka kvartetní lidské ne/souhry sice nedosahuje úrovně Intimního osvětlení, ale zvolený druh humoru je v české filmové tvorbě milým osvěžením a od televizní tvorby urazil Krobot kousek cesty. 3-4* ()
Osamělý režisér Krobot natočil film o osamělosti, který si tak nějak osaměle míří do samoty. Pro mě nejlepší scénou bylo kývání do rytmu hudby na Tomášově koncertě, protože dneska už si i tancujem každý sám. ()
Čouhá z toho tak moc Krobot až je to na škodu... Herectví na antidepresivech ( bez emocí).... ()
Omlouvám se panu Krobotovi, ale tohle fakt ne, tohle se mi nelíbilo. ()
Já jsem vděčný v dnešní době za každý film, který jde mimo střední proud. Oceňuju tu odvahu a nekompromisnost toho vyprávění. I ta hudba kvarteta byla docela neposlouchatelná. Na můj vkus příliš intelektuální záležitost, až zbytečně. Plesl to ale utáhl a ve chvílích, kdy to šlo za hranu, tak to srovnal nějakým výrokem do latě. Udrželo se to ještě v míse a ne mimo ni. Závěr mne oslovil, takže jsem spokojený divák. 70% ()
"Štěstí jsou jen jednotlivé okamžiky, jde jen o to, si jich všimnout..." Asi nejsem moc všímavý, ale nějak jsem moc nepobral, co chtěli autoři tohoto filmu říct. Film o čtyřech "divných" hudebnících hrající "divnou" (myšleno soudobou) hudbu. Divná je i řada scén či zápletek filmu (neustálé lezení jednoho z hlavních protagonistů domů po lešení, tu večírek s rádoby "uměleckým" striptýzem v historickém sklepení tu zas večírek s polosvlečenými hosty nebo další večírek kde ale vlastně zní jen "šílená" hudba). V samotném závěru filmu si psychoterapeutka Sylva v přednášce pro seniory klade docela zajímavou otázku: "Může být štěstí samo o sobě nebo může být člověk šťastný pouze ve vztahu". Nemám však pocit, že by samotný film na tuto otázka přinášel jakoukoliv srozumitelnou odpověď. ()
Lepší český standard, který se nimrá v sexualitě a podivných životních osudech, které nechcete zažít. Horší herecké obsazení je divákovy vykompenzováno příjemnou komorností, která má asi co dělat s tím, že hlavní hrdinové fidlají na housličky v kvartetu. 55 % ()
Pomalé tempo filmu je jeho velkou předností. Na vztahové nuance mezi postavami je spousta času, jsou dobře a čitelně zahrány a tím pádem scénář nemusí být polopatický a doslovný, což je jedině plus. V zásadě jednoduchý příběh (jednoduchý v dobrém slova smyslu) je artikulován pomocí promyšlené kompozice neuspěchaných scén a delších záběrů ve výrazných olomouckých lokacích. Zdá se mi, že Krobot se Smékalem neměli potřebu předkládat "velký příběh" a "velké téma" (podobně jako v jejich aktuální inscenaci Honey), hledat v tomto filmu takovéto ambice pak musí vést ke zklamání či minimálně rozpačitému přijetí. Vztahová katastrofa, ke které zdánlivě příběh tenduje, se nejen že nekoná, ale dochází k novému rozložení možností ve vztahovém víceúhelníku, a to přináší potřebnou naději. ()
Ja tie Krobortové filmy nemožem. ODPAD! ()
Tak máme Krobota, který točí peckové seriály (Čtvrtá hvězda a Zkáza divadla), ale na druhé straně máme Krobota točícího filmu, které mají mít ukrutnou hloubku. Díra u Hanušovic byla strašná a s odstupem času bych u ní hvězdičku snad ještě ubral. Kvarteto jsem čekal komičtější, ale opak byl pravdou. Ano, záběry jsou pěkné, herci slušní, myšlenka filmu o osamělosti umělců jistě správná, ale film je to jinak totálně o ničem, nezajímavý, nevtipný, strašně nudný. Jo, má jen 90 minut, ale i tak se bolestně vleče. ()
Oproti Díře u Hanušovic mnohem vyzrálejší a více propracovaný snímek. Líbila se mi nenápadná provázání mezi záběry, subtilní herectví kdy víc hraje kamera než herci. Líbilo se mi kouzlo nevyřčeného. Líbila se mi Olomouc. Líbil se mi sváteční filmový herec Zdeněk Julina ze Zlina. :-) ()
Nejhorší film z kategorie "filmů o ničem, který natočili Pražáci". Krobote, ty víš, že tě mám moc rád, ale tentokrát musím být na tebe zlý. ()
Od autorského filmu Miroslava Krobota těžko očekávat jiný styl než ten jeho specifický: absurdní až dada situace a humory bez pointy, odtažité dlouhé pomlky a "intelektuálština" na pomezí umění, obojí zároveň shazované (nebo naopak míněno 100% vážně, nemožno poznat). V tomto případě na půdorysu vztahových propletenců členů hudebního kvarteta, introvertních postaviček nejistých v tvorbě a nedospělých v životě. Slabší 3 *, ani jsem se nenudil (herecky vyniká skvělý Jaroslav Plesl a dost pomohl nečekaně funkční závěr), avšak že by tím zvládl "básník" něco říct? ()