Scénář:
Claire BarréHudba:
Paul KoulakÚčinkují:
Olivier Minne (moderátor), Jean-Pierre Castaldi (moderátor), Sophie Davant (moderátor), Patrice Laffont (moderátor), Tomer Sisley, André Bouchet (více)Obsahy(1)
Tuto původně francouzskou televizní hru, založil spisovatel Jacques Antoine (on sám je tvůrcem 150 různých show), jež získala celosvětově mnoho úspěchů a to i díky vytvoření mnoha mutací, ale hlavně díky záměru, že zakládaná družstva věnují výhru zpravidla na dobročinné účely. Samotná hra existuje přes dvacet let a odehrává se ve skutečné historické stejnojmenné pevnosti Boyard, která se nachází mezi ostrovy Aix a Oleron u západního pobřeží Francie. Samotná soutěž tvoří hned několik kategorií, které se v průběhu let mění. Ale základní tři části těchto kategorií zůstavají. Jedná se o bojování o klíče, bojování o indicie a v neposlední řadě pak o dobývání zlatého pokladu, tvořící zlaté mince -boyardy. V samotné hře, šestičlený tým zdolává fyzicky i psychicky náročné disciplíny (jako je: bungee-jumping, kluzká horolezecká šikmá stěna, skleněné rourové bludiště, či hledání klíče v neprůhledných nádobách, plné nejrůznější havěti či neznámého nánosu), což je opravdovou výzvou. Disciplíny se konají za zavřenými dveřmi v místnostech po celé pevnosti, kde je vždy jiný obtížný úkol, za účelem získání sedmi klíču a tak následného odemčení brány na nádvoří pevnosti, vedoucí ke klecovému trezoru. Trezor navíc hlídají rozdovádění tygři. (Výjímkou byl pouze rok 1990, kde tým musel získat až 18 klíčů.) Pro každý test obvykle jeden až dva kandidáti vstoupí do místnosti, kde mají omezený čas na získání klíče jakožto odměnu. Čas (přibližně 2-3 minuty, v závislosti na hře) se vždy počítá na přesýpacích hodinách u každé místnosti, obsahující modrou tekutinu a ostražitě jej na monitoru střeží, čtyři ze zbytku družstva, přičemž šestý z týmu se připravuje na jiný úkol. Jakmile se stane, že soutěžící vyčerpá daný čas k získání klíče, musí urychleně opustit místnost, jinak je v místnosti uvězněn a následně odveden do cely, do které ho strčí Kebule ve sklepních prostorách pevnosti. Poté se tým rozeběhne a připojí ke svému již připravenému kolegovi, aby i on mohl vstoupit a bojovat v časovém limitu o klíč. Takto se členové týmu střídají, až do získání posledního klíče v základním časovém horizontu pětačtyřiceti minut. Tým doprovazí usměvavý Pačes a Paklíč, který vybojované klíče i indicie shromažďuje. Klíč také může získat jeden ze soutěžících, po vyslechnutí a následném správném zodpovězení hádanky, nahoře ve věži, kterou mu předloží otec Fura. Při špatné odpovědi, Fura klíč vyhodí z okna do moře, kde jej pracně musí vylovit jiný z týmu často kapitán družstva. Setkáme se také v případě vysvobozování s panem Krysařem, který zajatým soutěžícím nabídne na výběr, buďto černou anebo bílou krysu, která se po umístění do středu v krysím bludišti, musí dostat do otvoru s červeným či černým označením, podle toho, jak uvězněný soutěžící vybere. Poté jej případně Kebule, může pustit z vězení a soutěžící se mohou utkat v druhé neméně těžké části, totiž hledání indicií. Při hledání indicíí se čas měří již jen stopkami a to až do konce stanoveného času celé soutěže. O několik let později, ještě přibyla další kategorie, kde se soutěžící po nalezení plného počtu klíčů, sestupují do nejnižší temné místnosti v pevnosti, kde se promění na tzv. 'lovce času' a jednotlivě se po jednom utkávájí u připraveného stolku a snaží vyhrát nad 'velmistry boyardu' pro získání co největšího času v pokladnici. Pokud si soutěžící v předposlední části, při hledání indicíí jsou jistí, že dokáží sestavit tzv. 'Finální slovo' dostaví se na náměstí před odemčenou nikoliv otevřenou bránu vedoucí k trezoru a zazvoní na kovový zvon. V tom okamžiku Felindra jinak zvaná 'tygří žena' zažene tygry do klece a brána se otevře. Poté se soutěžící rozmístí a stoupnou si jednotlivě na písmenovou šachovnici, na všechna potřebná písmena finálního slova (na zbytek potřebných písmen se umisťují dělové koule), čímž slovo tzv. vytočí. Pak již jen zazní od průvodce celého pořadu: Felindro, otoč tygří hlavou! A je-li finálové slovo správné, soutěžící nabírájí v klecovém trezoru maximální počet boyardů a vynáší je ven, dokud se brána nezačne pomalu zavírat. V případě, že není dostatek indicíí na uhodnutí finálního slova a blíží se konec celé soutěže, nastává tzv. obětování se soutěžících. Strčí ruku do tlamy v podobě hlavy tygří sochy a v ní je uvězněn. Vytáhne jen spoutanou ruku a předá indicii k doplnění hádanky, sám se tak nebude podílet na nošení boyardů. Obětování se, nastává taktéž i v případě nedostatků nashromážděných klíčů v první části hry, tito hráči jsou uvězněni v kobce do konce celé hry. (CANNIBAL)
(více)Recenze (408)
Tohle byla úžasná soutěž, kterou jsem úplně hltal. To napětí, ty úkoly, ty souboje,... Mazec. Měl jsem rád ty úkoly ve dvojicích, jak třeba stavěli na sebe kostky a komu to prvnímu spadne nebo kdo dýl udrží hořící papír... Co si vzpomínám tak mezi oblíbené úkoly patřilo prolezení takovou průhlednou různě zamotanou rourou. Supr. Mělo to prostě náboj a my to vykuleně sledovali. ()
Na tuto soutěž jsem málem zapomněl, a to by byla ostuda. Vzpoměl jsem si až jsem našel na internetu úvodní znělku, která je velmi povedená a občas si ji broukám. Vzpomínám rád na trpaslíky Paklíče s Pačesem a toho vousatého otce Fura, který vypadá, že mu je lehce přes 100 let :-). Prostě výborná soutěž. Spolu s Hrami bez hranic má nejoblíbenější. ()
Z období kolem roku 1995 si nevzpomenu na oběd bez téhle soutěže. Jako malej smrad jsem měl nejraději to plazení se po válcích i ve válcích. Stařík v majáku byl trochu otravný a nudný, ale na vyhození svazku klíčů z okna, jsem se vždycky těšil. No a trpaslíci, kteří tam neustále pobíhali a kradli soutěžícím zlaté mince jsou taky nezapomenutelní. Obličej jednoho z nich mě straší dodnes. ()
Postavy otce Fura a Paklice jsou jedinym skutecnym "zabavnym" prvkem teto televizni show. Kdyz to ovsem srovnam s "modernou" typu Trosecnik - je Pevnost Boyard vlastne docela prijemny oddech v nedeli po O ... . Je vam tak 15 ... Klaus se Zemanem se hadaji na druhem programu a Paces (nikoli Vaclav- na to pozor!) si to straduje se slicnou Adrianou (Sklenaříkovou - Karembeu) po uzkych chodbach romanticke pevnosti. Takze vlastne pet hvezd. ()
Francouzský předchůdce dnešního Faktoru strachu nebo Ninja faktoru, nicméně mnohem lepší. Jedna ze zábavně-soutěžních perel dětství. Pět hvězd naprosto zasloužených, zvlášť po shlédnutí britské verze a s přihlédnutím k jemné nostalgii. Kvalita neklesla ani v nových francouzských sériích z nedávné doby, originál se prostě nezapře. ()
Galerie (8)
Photo © France 2 (FR2)

Zajímavosti (34)
- Pevnost Boyard se nachází u západního pobřeží Francie v zálivu mezi ostrovem Olerón a ostrovem Aix. Byla vybudována, s několika pauzami, v 19. století na ochranu nedalekého města Rochefort. Na ostrově Olerón se nachází i městečko Boyardville, podle kterého se pevnost jmenuje. (Chuppa)
- Pevnost Boyard sama o sobě obsahuje spoustu prostor, kam divák nemá možnost nahlédnout. Příkladem jsou technická zázemí nepostradatelná pro produkční účely - "control room", odkud se ovládá veškerá elektřina v pevnosti, zvuková a obrazová režie, prostory pro ubytování a práci štábu, který produkci ještě před příjezdem soutěžního týmu zajišťuje, horní ochoz s kolejemi pro kamerový jeřáb atd. Krom štábu jsou přítomni i specialisté - pyrotechnik, potápěči, chovatelé zvěře, lezařský mistr a další osoby, které se podílejí na bezpečnosti. (FIBO)
- Hudbu k soutěži složil francouzský skladatel Paul Koulak, který se mimo jiné podílel na hudbě v podobném soutěžním pořadu Po stopách Xapatanu (1992). (FIBO)
Reklama