Policajt

Jean-Pierre Melville byl výrazný režisér, který se odlišoval od většiny svých francouzských kolegů 50. a 60. let odmítajících klasický Hollywood a podílejících se na vzniku francouzské nové vlny. Ta se dá považovat za vzpouru proti dosavadním filmovým konvencím a žánrům. Melville naopak americkou filmovou školu obdivoval a rozvíjel styl převzatý z amerických gangsterek. Spousta prvků a scén z Policajta nezapře svou inspiraci zámořskou kinematografií. Klobouky, dlouhé pláště, pod kterými můžete bez obav schovat i brokovnici, prázdné ulice topící se v šeru, úsporné dialogy, dlouhé pohledy, které zvyšují napětí. Pro Melvilla znamená styl hodně, někdy i na úkor ostatních složek filmu. Zálibě v americkém filmu můžeme nejspíš přičíst i obsazení Richarda Crenna coby protihráče Alaina Delona. Snímek líčí dvě smělé loupeže provedené malým, ale dobře organizovaným gangem, kterému je v patách - kdo jiný, než právě Alain Delon, který v 70. letech pomalu policejní odznak nesundal, ani když šel do postele. Čisté 4* to sice nejsou, mimo jiné i proto, že Melville podcenil, jak už bývalo konec konců v jeho filmech tak trochu zvykem, finále, které mohlo být bez logických děr a poněkud komplikovanější, aby se zvýšilo divákovo napětí. Přesto je to u mě za 70 % s konstatováním, že Melville se se světem filmu rozloučil důstojně. (14.09.2014)

Francouzská drsná škola ve svý době přinesla plno podobnejch kriminálek, ve kterejch se většinou točili Delon, Belmondo, Gabin či Ventura. Tahle mezi nima nijak nevyčnívá, na druhou stranu ani nezapadne. A v porovnání s tím, co ze země Galskýho kohouta přichází nyní, je to přímo lahůdka, připomínka dob, kdy se ještě politicky nekorektnilo. Na pomezí 3 a 4. (09.07.2011)

"Človek už pochybuje o všetkom. Hlavne o pochybovačnosti ako takej. Jediné, čo je schopný policajt vyvolať v človekovi je nedôvera a podozrenie. A výsmech." Delon tentokrát vymenil úlohu banditu za komisára, avšak miera jeho napojenosti na podaktoré špičky miestneho podsvetia je dosť vysoká a tak sa dostáva do vážnej morálnej a pracovnej dilemy. Mimochodom, takto nejak podobne to funguje vždy a všade a práve relativizácia morálky od jej kazateľov búra tento proklamačne nastavený systém pokrytectva a falošnosti najväčšmi. Melville opäť využíva funkciu ticha a studených negatívoch, vcucal dialógy na nevyhnutné minimum, ale tentokrát bez dákej hlbšej previazanosti. Skrátka napätie už nie v takej súvzťažnosti s očakávaniami a vyústením, ale tak trochu uspáva. Našťastie to Crenna dokáže vyvažovať a finále má už tie solídnejšie a typickejšie znaky francúzskej "oblekovej" kriminálky. Niežeby úvod a priebeh bol horší, ale práve psychologická rozvetvenosť sa s vyvrcholujúcim finišom stupňuje, nakoľko "nemé časti" stavajú práve na dôslednosti a technickej neoblomnosti protagonistov ako strojov, ktoré robia a konajú v rámci svojich potrieb. Ale aj tam sa Melville dopustil niekoľkých fikčných chýb, keď sa oháňaním práve pomalých a ponurých pohybov počas prepadnutia dopúšťa zopár nelogickostí, ktoré som v jeho predošlých filmoch (teda aspoň ja) nepostrehol. (19.04.2016)

Na přelomu 60. a 70. let se ve Francii točily podobný filmy jak na běžícim pásu. Většina se mi líbí, ale zrovna tenhle film nějak nefunguje. Alain Delon je tady takovej nijakej, Catherine Deneuve se ve filmu jenom tak občas mihne a zůstala dost nevyužitá, celá vlaková scéna vypadá, že se sem omylem dostala z nějaký parodie, navíc mě to nějak nevtáhlo do děje a celkově to byla docela nuda. Jediný, co se tomu nedá upřít, je slušná atmosféra. Ale od jmen jako je Melville nebo Delon člověk čeká víc. (27.11.2023)

Film slavného Jeana-Pierra Melvilla z dob, kdy krásní francouzští policisté trávili každou volnou chvilku v báru za piánem, i po střelnici si křepkým krokem vykračovali v prudce elegantním obleku, obluzovali vdané femme fatale a křehké transvestity (pokud je tedy zrovna nonšalantně nemlátili)... A jen tak mimochodem, zlehka a stylově, pronásledovali gangstéři... Hmmm. (21.10.2022)