Egypťan Sinuhet

Knižní adaptace opět selhala, ale čím to je, že si klasický Hollywood dával dřív tolik záležet na přesných historických detailech a nekrmil nás tou pseudo americkou představou jako nyní? Ty kulisy a kostýmy, dokonce i věrné kopie krétských oděvů z doby bronzové, které mohli s radostí vynechat, ale neudělali to... Nádhera. (04.04.2014)

Krásně nazdobené exteriéry. Bohužel velké zklamání z nezáživných postav, vzhledem k zajímavému obsazení. Zdhlouhavé a bez napětí. Mohl mít vše a neměl nic, avšak nakonec prozřel. Až távěrečná řeč samotného Sinuheta k vládci Egypta, mě přinutila více naslouchat, a vyspravila tak, a to velmi, celkový dojem z jinak spíše mdlého, ač na pohled pěkného, filmu. (02.02.2014)

Michael Curtiz tyhlety historické filmy uměl, to se musí nechat. Egypťan Sinuhet je netradiční historický film, protože se odehrává ve starověkém Egyptě v době vlády bohů, faraonů. Nabízí opravdu velkolepou výpravu, spoustu vzletných proslovů, ale bohužel skoro žádnou akční scénu, čímž se stává trošku rozvleklým. Ale jen trošku, protože příběh je zajímavý sám o sobě - sleduje osud lékaře Sinuheta, jeho přátelství s vojákem Horemhebem, zatvrzení srdce kvůli nešťastné lásce i nalezení pravd, které celý život hledal. Je tu vidět život chudiny i problémy ve vládě, kde pacifistický faraon Achnaton uctívající boha (nebo Boha?) Slunce je pro vlastní zemi pohromou, protože se odmítá bránit proti bojechtivým Chetitům. Palácové intriky, náboženský fanatismus, vojenská ctižádost a tím vším hlavní hrdina proplouvá a snaží se neztratit svědomí. Pěkný příběh. Historický film roku 1954. (03.11.2018)

Jedna z hvězdiček je teda za odvahu - čili, že se do zfilmování obsáhlého Waltariho román vůbec někdo pustil. Nesdílím totiž obecné nadšení z této knihy. Jednoznačně byla nejslabší z Waltariho románů, které jsem četla (kromě ní i Jeho Království, Nepřátelé lidstva a Tajemný Etrusk), přestože je nejslavnější. Z historického hlediska je i samotný román naprosto out, i když na vině není Waltari, ale zejména pokrok v egyptologii od napsání románu ( a i natočení filmu). Jen v rychlosti k těm nejzákladnějším chybám – manželkou generála a faraona Haremheba (který sice nebyl vznešeného původu, ale byl vzdělaným písařem a rozhodně nebyl syn sýraře ;-)) nebyla Beketamon ale Mutnedžemet (nebo Mutnedjemet), s největší pravděpodobností Nefertitina nevlastní sestra; faraon Achnaton (než přijal toto jméno Amenhotep IV.) nezaložil jen Atonův chrám ve Vesetu (řecky Thébách) ale celé město Achetaton (dnešní Tell el –Amarna), které postupně zpustlo, až zaniklo docela, když se po Achnatonově smrti nový faraon Tutanchamon navrátil i se svým dvorem na nátlak kněžích (a taky kvůli rozvratu egyptské společnosti a narušení jejích základních hodnot včetně božské podstaty faraona) k uctívání starých bohů (v čele s Amonem) a tím i zpět do Vesetu (Théb). Jinak Haremheb jméno Achnatonovo, Tutanchamovo a Ajovo (což byli tři jeho předchůdci na pozici faraona, kteří se zapletli s Atonem) neodtesával a neničil, k tomu došlo až za Ramsesse II., který nechtěl, aby se kdekoli objevilo jméno jiného slunečního boha než Amon-Ra, jeho patrona a ochránce. Paradoxně jsem u filmu pochopila to, co se mi nepodařilo pochopit u knihy, totiž, že podle mě mělo jít o oslavu monoteismu, čili nějakého předobrazu křesťanství již cca 13 století před narozením Krista. Chybělo Sinuhetovo setkání s minojskou kulturou a samotným Minotaurem na Krétě (uznávám, že do 2h a13 minut není možné vměstnat vše). Oproti knize byla upravena postava i osudy Nefernefernefer a i Kaptaha a malého Thovta. Scény při vraždění Atonových stoupenců a ničení chrámu nebudu komentovat, natočení filmu v roce 1954 se na tom podepsalo, kdyby se natáčely dnes, vypadaly by méně okázale, krvavěji ale reálněji (pravděpodobně ale k žádému krveprolití vůbec nedošlo, protože návrat od Atona k Amonovi krvavý nebyl). Oceňuji Jean Simmons jako Merit i Petera Ustinova jako Kaptaha. Celkově, přihlížeje k době natočení i problematické předloze (jak z hlediska faktů tak i obsahu), se film pohybuje mezi 60 a 70%. (16.11.2011)

Až do sobotního večera jsem netušila, že je natočen film. To bylo pro mě velké překvapení. Ale ostuda byla, že jsem nepoznala Petera Ustinova. Bylo to velkolepé historické a kostymní drama, ale očekávala jsem něco trochu jiného. Budu si muset knihu znovu přečíst. Je to už velmi dávno, co jsem ji četla naposled. (07.03.2022)