Reklama

Reklama

Ze života lékaře u faraonova dvora... Snad žádný jiný historický román nedokázal vzbudit takový zájem o starověkou egyptskou civilizaci jako "Egypťan Sinuhet" z pera finského spisovatele Miky Waltariho. Poprvé byl publikován v roce 1945 a už o devět let později vznikla velkolepá hollywoodská adaptace v režii Michaela Curtize (Casablanca, Mildred Piercová, Bílé Vánoce). Výpravný historický epos přináší příběh slavného egyptského lékaře Sinuheta, který na sklonku života dožívá ve vyhnanství u břehů Rudého moře a sepisuje své pozoruhodné paměti. V jeho životním osudu se věrně zrcadlí bouřlivé dějiny a sláva starověkého Egypta, které dodnes vzbuzují pozornost. Sinuhetův příběh začíná i končí stejně – o samotě. Připlouvá po hladině Nilu jako nechtěné dítě v malé lodičce spletené z rákosí a svázané ptačími uzly. Vyrůstá v domě svých pěstounů, kteří ho vylovili z řeky. Nevlastní otec se živí jako lékař chudých a navíc ovládá prastaré lékařské umění otevírání lebek. V mládí proto Sinuhet nastoupí do školy života, aby se stal po jeho vzoru lékařem. Přísahá, že bude věrně sloužit chudým, ale díky mimořádným znalostem se stane rodinným lékařem nového faraona. Zásadní životní zlom nastává ve chvílí, kdy se Sinuhet setkává s krásnou Nefer. Kvůli vidině veškeré dokonalosti lásky neváhá obětovat svou čest, veškerý majetek a dokonce i zdravý rozum. Za svou zaslepenost ale zaplatí příliš vysokou cenu a čeká ho dlouhá cesta za nalezením milosti ve svém srdci. (Česká televize)

(více)

Recenze (86)

Dinosaurier 

všechny recenze uživatele

Knižní adaptace opět selhala, ale čím to je, že si klasický Hollywood dával dřív tolik záležet na přesných historických detailech a nekrmil nás tou pseudo americkou představou jako nyní? Ty kulisy a kostýmy, dokonce i věrné kopie krétských oděvů z doby bronzové, které mohli s radostí vynechat, ale neudělali to... Nádhera. ()

Mirokukii 

všechny recenze uživatele

Krásně nazdobené exteriéry. Bohužel velké zklamání z nezáživných postav, vzhledem k zajímavému obsazení. Zdhlouhavé a bez napětí. Mohl mít vše a neměl nic, avšak nakonec prozřel. Až távěrečná řeč samotného Sinuheta k vládci Egypta, mě přinutila více naslouchat, a vyspravila tak, a to velmi, celkový dojem z jinak spíše mdlého, ač na pohled pěkného, filmu. ()

Reklama

Han22 

všechny recenze uživatele

Michael Curtiz tyhlety historické filmy uměl, to se musí nechat. Egypťan Sinuhet je netradiční historický film, protože se odehrává ve starověkém Egyptě v době vlády bohů, faraonů. Nabízí opravdu velkolepou výpravu, spoustu vzletných proslovů, ale bohužel skoro žádnou akční scénu, čímž se stává trošku rozvleklým. Ale jen trošku, protože příběh je zajímavý sám o sobě - sleduje osud lékaře Sinuheta, jeho přátelství s vojákem Horemhebem, zatvrzení srdce kvůli nešťastné lásce i nalezení pravd, které celý život hledal. Je tu vidět život chudiny i problémy ve vládě, kde pacifistický faraon Achnaton uctívající boha (nebo Boha?) Slunce je pro vlastní zemi pohromou, protože se odmítá bránit proti bojechtivým Chetitům. Palácové intriky, náboženský fanatismus, vojenská ctižádost a tím vším hlavní hrdina proplouvá a snaží se neztratit svědomí. Pěkný příběh. Historický film roku 1954. ()

elizabeth_ba 

všechny recenze uživatele

Jedna z hvězdiček je teda za odvahu - čili, že se do zfilmování obsáhlého Waltariho román vůbec někdo pustil. Nesdílím totiž obecné nadšení z této knihy. Jednoznačně byla nejslabší z Waltariho románů, které jsem četla (kromě ní i Jeho Království, Nepřátelé lidstva a Tajemný Etrusk), přestože je nejslavnější. Z historického hlediska je i samotný román naprosto out, i když na vině není Waltari, ale zejména pokrok v egyptologii od napsání románu ( a i natočení filmu). Jen v rychlosti k těm nejzákladnějším chybám – manželkou generála a faraona Haremheba (který sice nebyl vznešeného původu, ale byl vzdělaným písařem a rozhodně nebyl syn sýraře ;-)) nebyla Beketamon ale Mutnedžemet (nebo Mutnedjemet), s největší pravděpodobností Nefertitina nevlastní sestra; faraon Achnaton (než přijal toto jméno Amenhotep IV.) nezaložil jen Atonův chrám ve Vesetu (řecky Thébách) ale celé město Achetaton (dnešní Tell el –Amarna), které postupně zpustlo, až zaniklo docela, když se po Achnatonově smrti nový faraon Tutanchamon navrátil i se svým dvorem na nátlak kněžích (a taky kvůli rozvratu egyptské společnosti a narušení jejích základních hodnot včetně božské podstaty faraona) k uctívání starých bohů (v čele s Amonem) a tím i zpět do Vesetu (Théb). Jinak Haremheb jméno Achnatonovo, Tutanchamovo a Ajovo (což byli tři jeho předchůdci na pozici faraona, kteří se zapletli s Atonem) neodtesával a neničil, k tomu došlo až za Ramsesse II., který nechtěl, aby se kdekoli objevilo jméno jiného slunečního boha než Amon-Ra, jeho patrona a ochránce. Paradoxně jsem u filmu pochopila to, co se mi nepodařilo pochopit u knihy, totiž, že podle mě mělo jít o oslavu monoteismu, čili nějakého předobrazu křesťanství již cca 13 století před narozením Krista. Chybělo Sinuhetovo setkání s minojskou kulturou a samotným Minotaurem na Krétě (uznávám, že do 2h a13 minut není možné vměstnat vše). Oproti knize byla upravena postava i osudy Nefernefernefer a i Kaptaha a malého Thovta. Scény při vraždění Atonových stoupenců a ničení chrámu nebudu komentovat, natočení filmu v roce 1954 se na tom podepsalo, kdyby se natáčely dnes, vypadaly by méně okázale, krvavěji ale reálněji (pravděpodobně ale k žádému krveprolití vůbec nedošlo, protože návrat od Atona k Amonovi krvavý nebyl). Oceňuji Jean Simmons jako Merit i Petera Ustinova jako Kaptaha. Celkově, přihlížeje k době natočení i problematické předloze (jak z hlediska faktů tak i obsahu), se film pohybuje mezi 60 a 70%. ()

blackrain 

všechny recenze uživatele

Až do sobotního večera jsem netušila, že je natočen film. To bylo pro mě velké překvapení. Ale ostuda byla, že jsem nepoznala Petera Ustinova. Bylo to velkolepé historické a kostymní drama, ale očekávala jsem něco trochu jiného. Budu si muset knihu znovu přečíst. Je to už velmi dávno, co jsem ji četla naposled. ()

Galerie (55)

Zajímavosti (6)

  • Po skončení natáčania filmu sa štúdio 20th Century Fox snažilo rýchlo získať časť nákladov rozpredaním rekvizít. Tie získal Paramount a použil ich pri výrobe snímky The Ten Commandments (1956) režírovanej Cecilom B. DeMille. (beso74)
  • Skutočný Sinuhet pôsobil na dvore faraóna Amenemheta I. a nie Achnatona. (beso74)

Reklama

Reklama