Otevřené oči

Přinejmenším zajímavé už pro skvělý výkon Jeffa Danielse, vizuální pojetí a netradičně vystavěný příběh. Škoda jen, že konec není vstřícnější vůči divákovi, co se vysvětlení týče (na druhou stranu budou spokojeni ti, kterým vadilo u Vanilkového nebe, že na konci bylo vše vyřešeno do puntíku a tak nezbyl prostor pro vlastní domněnky)... (30.08.2002)

Na zajímavý film nepotřebujete obrovský rozpočet ani stovky komparzistů. Občas stačí jen schopný představitel hlavní role a jeden opotřebovaně působící dům, který je filmaři záměrně přestaven tak, aby v něm divák ztrácel prostorovou představivost (všimněte si malých oken a rozložení světel v místnostech). Pocit dezorientace, který byl asi Walkerovým hlavním cílem, navíc umocňuje i zvláštní vyprávění, během kterého se dočkáte nahodilého střídání dne a noci, momentů, kdy postava reaguje na něco, co se stane teprve o vteřinu později, i zvláštného střihu, který vás v rámci celistvě působící scény zničehonic přesune z jedné místnosti do jiné. Bohužel přibližně v polovině, kdy začnete mít jistou teorii ohledně toho, co se stalo, začne Chasing Sleep po stránce příběhové lehce stagnovat. Prakticky každé vodítko, které vám od té doby k rozluštění celé záhady dá, je pouze zopakováním něčeho, co už stejně podvědomě tušíte. Pokud by mě nezklamalo rozuzlení, šla bych možná jako v případě atmosféricky podobného Closet Land po nejvyšším hodnocení, i bez něj mi ale Chasing Sleep zůstane v paměti jako jeden vysoce originální film, během jehož sledování jsem se cítila, jako bych do sebe hodila hrst sedativ. (19.08.2013)

Milé děti, pokud budete zobat nadměrně pilulky, může se vám stát, že vám z kapajícího kohoutku hrábne natolik, že si myslíte, že jste zavraždili svou ženu, kterou jste nikdy neměli, protože žijete život toho souseda přes ulici a protože nikdy nevycházíte z baráku, neb trpíte z venkovních prostor obsesí. A lidé chodí k vám, ale zobají také pilulky, takže jsou to vlastně vaše představy. Jen v tom nehledejte smysl stejně, jako jej nehledejte v závěrečném textu po posledním titulku, ten s naprosto nesmyslným prohlášením režiséra, že nikdy nešel 92 mil za hodinu, když ho vytáhli na věž... Mno, jestli to skutečně měla být studie paranoidního jednání, obsese, posedlosti a závislosti na prášcích, tak jsou sice ty hrátky s časem, halucinacemi, prostorem domu (ze kterého ani my diváci celý film nevyjdeme) sice hezké, ale začnou brzy nudit. Nic navíc pak film nenabízí, kromě pitomé pointy ve stylu mind fucku. Možná dokonce nejsme ani jako diváci uvnitř domu, ale uvnitř mozku blázna. Mno, můj šálek kávy to není, příjemný ten film taky ničím není a vidět ho už nechci. (05.11.2022)

Reziser Michael Chodec mi teda nic nehovori a film to bol priemerny. Sice sa tu obcas objavi strasidelna atmosfera a cely film drzi nad vodou Jeff Daniels, ale film ma svoje neduhy : rezia je len priemerna, dejova linia ma v sebe dostatok nudy a dialogy by bolo treba prepracovat /mdle a slaboduche/. Zaver divaka trochu prekvapi, ale celkovo ide len o pozeratelny priemer, ktory rychlo vyfuci do prazdna. 50 % (13.01.2015)

Škoda toho hollywoodsky teatrálního a hlavně odbytého závěru, protože jinak je to excelentně zpracované mystery (kde forma je nakonec důležitější než obsah) se zvláštní netečnou atmosférou, která se postupně a téměř nenápadně vyvíjí od začátku až do konce. Příběh bych ale ponechal otevřenější, protože si o to vyloženě říkal, byť napětí před nějakým tím zvratem bylo veliké. Přes zajímavé obsazení si nejsem úplně jistý psychologickou relevancí portrétu hlavního hrdiny, "otevírající se oči" s prozřením neztrácejí nic ze své letargie. Zároveň to však dokazuje, jak kouzelně nejasný je tento film. Distribuční materiály jsou tím pádem trochu matoucí, no ale plakát je již vyloženě spoileroidní. 70% (23.08.2011)