Jedním z oblíbených programů televizní stanice Time je starý černobílý sitcom z idylického života jednoho amerického městečka padesátých let. Jedním z jeho nadšených fandů je středoškolák David, který zná celý seriál téměř zpaměti. Když jeho matka odjede s novým přítelem a on zůstane doma sám se svou stejně starou sestrou Jennifer, samozřejmě se s ní pohádá o to, na co se budou dívat v televizi. Při hádce rozbijí dálkové ovládání, bez něhož je televize neovladatelná.
Objeví se starý opravář a nabídne Davidovi zvláštní ovladač, o který se vzápětí strhne další hádka. Během ní David s Jennifer stisknou tlačítko a rázem se ocitnou přímo v černobílém světě Davidova oblíbeného seriálu Pleasantville jako Bud a Mary Sue, děti manželů Parkerových, kteří patří k hlavním postavám seriálu. Zatímco David se velmi rychle orientuje v místě i čase, přesněji řečeno, epizodě seriálu, která se právě kolem nich odehrává, Mary Sue nehodlá dodržovat pravidla a rozhodne se sbalit pohledného kapitána místního basketbalového mužstva Skipa.
To má ovšem pro seriál nečekané následky. Když totiž Jennifer alias Mary Sue Skipovi místo nevinného držení za ruce předvede skutečný sex, mnohé se změní. Basketbalové mužstvo, které nikdy neprohrálo (každý jejich hod skončil v koši), se po Skipově vyprávění nedokáže soustředit na hru a v černobílém světě se objeví něco zcela nevídaného. Rudá růže. Jennifer zjistí, že v Pleasantvillských knihách jsou jen prázdné stránky a když se ostatní udiveně ptají, co by v nich jako mělo být, začne jim Jennifer vyprávět příběhy, tak jak si je matně pamatuje ze školy. A dějí se další zázraky.
S jejím vyprávěním se v jednotlivých knihách objevuje text. Objeví se také další důsledky, které si nikdo nedokáže vysvětlit a proto jsou považovány za nemoc, během které se na pokožce šíří barvy. Objevují se další nenápadné změny. Ve výloze prodejny s nábytkem šokuje obyvatele městečka manželská dvojpostel, Bill Johnson, majitel bistra, kde David alias Bud pomáhá, už nechce dělat stále stejné hamburgery a okouzlen knihou o výtvarném umění, kterou mu přinesl David, se pustí do malování, Jennifer si promluví s matkou o sexu, který je pro paní Parkerovou věcí zcela neznámou, a objeví se další barevné věci. Starosta a jeho věrní soudí, že s podivnými změnami je třeba rychle něco udělat a rozhodnou se zakročit. Všechny podniky ve městě jsou opatřeny nápisy "jen pro černobílé", bandy černobílých výtržníků napadají barevné lidi, je zakázán rokenrol a všechny barvy kromě černé, bílé a všech odstínů šedé. David se však rozhodne proti bojovníkům za staré pořádky postavit.(oficiální text distributora)
Laxik
Příběh o tom, jak dva sourozenci přijdou do idylických padesátých let, aby je doslova i obrazně (přičemž slovo obrazně je taky myšleno doslova i obrazně) odpanili. Celé je to úžasné a když už jsem se podíval na hodiny, bylo to jen z důvodu obav, že už to musí brzo skončit. Jedinou slabší částí snad byly ty narážky na rasismus, ale celá tahle bouřlivá pasáž holt musela posunout příběh dál. A to se jí povedlo, a povedlo se jí to fakt dobře. Tleskám, klaním se a líbám ruce jak rejžovi, tak scénáristům. (Celé to silně připomíná novější Interstate 60.) "A nechceš mi dát něco jiného? Nebo bych ti mohla dát něco já..." /// Po druhém zhlédnutí jsem utvrzen o kvalitě filmu a oceňuju i pro mě dřív slabší časti. Navíc k odpanění přidávám i "nově oběvený" motiv dospívání.(8.7.2012)
suicide
Městečko Pleasantville je naplněním všech dětských snů – totiž přenést se do vymyšleného světa, který mám rád, a všem to tam pěkně natřít. A kdo by si pomyslel, že městečko Pleasanville toto splní nejen metaforicky. Vpádem dvou sourozenců do upjatého a nekreativního světa sitcomu rázem lidé dostanou do ruky štětce a začnou sebe a své nudné a šedivé nebarevné okolí živě zabarvovat. Pohodovost tohoto filmu vyzařuje i ven, takže i divák může občas i trošku svého dne rázem nabarvit svěžejšími barvami.(9.11.2009)
Payushka
Ohromna spousta narazek. Rasismus ve forme cernobilych a jednoduse barevnych. Kritika americkeho snu a strednich vrstev. Originalni a proti tvrdohlavemu konzervatismu (pri kritice vseho noveho jsem si jen predstavila kdysi davno nenavidene impresionisty). Jenom skoda te prehnane magicnosti na konci - mozna moje chyba, ale uz jsem se v tom vsem nedokazala orientovat.(28.2.2009)
Greg
"This place gives me the creeps! Did you know that the books are blank? - What? - Yeah, I was in the library and I looked, and they have covers and there's nothing inside of them. - What were you doing in a library? - I got lost." Od tohoto filmu, který byl označen "nálepkou" fantasy komedie, jsem čekal slušnou a vtipnou podívanou. Ale spletl jsem se... Městečko Pleasantville nabízí daleko víc, nabízí pohled na americkou společnost 50. let, kterému se nelíbila barevnost, to, že se někdo odlišoval. Nelíbil jsem jim přístup mladých k "starému" způsobu života (jestli jsem to dobře pochopil, tak i pár narážek na rasismus). A o tom je celý film. O změně... Výborné výkony mladých herců Tobeyho Maguira a Reese Witherspoon a hlavně úžasně propracovaná grafická stránka filmu, změna z černobílého světa na barevný.(2.2.2011)
dom156
Ve své době (konce 90 let) velmi nadčasové dílo, které člověka v táhne do děje. Svěží a netradiční, člověka to pohladí po duši. Asi je to nejlepší počin Garyho Rosse. Jen by to mohlo býti cca o 15 min kratší, jelikož mi přijde že je to lehce rozvleklé. Po filmu jsem měl pocit, kéž by to můj ovladač uměl taky, že bych se přesunul do nějakého filmu, velmi zajímavý nápad. Bohužel žijeme v realitě.Sakra. :)(30.11.2014)