Jedním z oblíbených programů televizní stanice Time je starý černobílý sitcom z idylického života jednoho amerického městečka padesátých let. Jedním z jeho nadšených fandů je středoškolák David, který zná celý seriál téměř zpaměti. Když jeho matka odjede s novým přítelem a on zůstane doma sám se svou stejně starou sestrou Jennifer, samozřejmě se s ní pohádá o to, na co se budou dívat v televizi. Při hádce rozbijí dálkové ovládání, bez něhož je televize neovladatelná.
Objeví se starý opravář a nabídne Davidovi zvláštní ovladač, o který se vzápětí strhne další hádka. Během ní David s Jennifer stisknou tlačítko a rázem se ocitnou přímo v černobílém světě Davidova oblíbeného seriálu Pleasantville jako Bud a Mary Sue, děti manželů Parkerových, kteří patří k hlavním postavám seriálu. Zatímco David se velmi rychle orientuje v místě i čase, přesněji řečeno, epizodě seriálu, která se právě kolem nich odehrává, Mary Sue nehodlá dodržovat pravidla a rozhodne se sbalit pohledného kapitána místního basketbalového mužstva Skipa.
To má ovšem pro seriál nečekané následky. Když totiž Jennifer alias Mary Sue Skipovi místo nevinného držení za ruce předvede skutečný sex, mnohé se změní. Basketbalové mužstvo, které nikdy neprohrálo (každý jejich hod skončil v koši), se po Skipově vyprávění nedokáže soustředit na hru a v černobílém světě se objeví něco zcela nevídaného. Rudá růže. Jennifer zjistí, že v Pleasantvillských knihách jsou jen prázdné stránky a když se ostatní udiveně ptají, co by v nich jako mělo být, začne jim Jennifer vyprávět příběhy, tak jak si je matně pamatuje ze školy. A dějí se další zázraky.
S jejím vyprávěním se v jednotlivých knihách objevuje text. Objeví se také další důsledky, které si nikdo nedokáže vysvětlit a proto jsou považovány za nemoc, během které se na pokožce šíří barvy. Objevují se další nenápadné změny. Ve výloze prodejny s nábytkem šokuje obyvatele městečka manželská dvojpostel, Bill Johnson, majitel bistra, kde David alias Bud pomáhá, už nechce dělat stále stejné hamburgery a okouzlen knihou o výtvarném umění, kterou mu přinesl David, se pustí do malování, Jennifer si promluví s matkou o sexu, který je pro paní Parkerovou věcí zcela neznámou, a objeví se další barevné věci. Starosta a jeho věrní soudí, že s podivnými změnami je třeba rychle něco udělat a rozhodnou se zakročit. Všechny podniky ve městě jsou opatřeny nápisy "jen pro černobílé", bandy černobílých výtržníků napadají barevné lidi, je zakázán rokenrol a všechny barvy kromě černé, bílé a všech odstínů šedé. David se však rozhodne proti bojovníkům za staré pořádky postavit.(oficiální text distributora)
Frajer42
odpad!Tak já se tedy zastydím a přiznám, že se mi to nijak zvlášť nelíbilo. Tedy přiznám se úplně. Nelíbilo se mi to vůbec. Jedná se o neuvěřitelně nudnou a trapnou pohádku pro odrostlejší diváky a divačky. Vážně jsem se převážně kousal nudou. Film není ani maličko vtipný a už vůbec ne nijak dramatický. Zkrátka je to nezáživná patlanina několika žánrů, která ve finále absolutně nefunguje a pouze enormně nudí. Nějakou super hlubokou myšlenku bych v tom celém taky nehledal. Film je hrozně povrchní snaží se divákovi za každou cenu zavděčit a dost často se pokouší doklouzat až k nějakému tomu sentimentu. Stopáž je hrubě přemrštěná a na jedno zhlédnutí bych to určitě nedal. Odpadu se nevyhnu, leč bude takový pěknější.(9.8.2015)
Sarkastic
„Víš mami...existují i jiné způsoby jak si užít...i bez táty.“ Velmi mě pobavil už barevný začátek ve škole, ale od přenesení do černobílého světa to začalo chytat neuvěřitelné grády každou další minutou a já se „tlemil jak praštěnej“ prakticky neustále. Film však postupně (cca po hodině) začal zdůrazňovat onu „myšlenku“, a humoru v důsledku toho citelně ubývalo, a to téměř stejnou intenzitou, jakou nabíral na síle v první polovině. Neříkám, snímek toho pořád nabízel docela dost, ať už parádní vizuál/technickou stránku, solidní herecké výkony hlavních představitelů (nejvýraznější mi přišel Jeff Daniels), i nadále vcelku uvolněnou atmosféru a pěkné momenty, zvláštně ty 2 niternější (scény s nanášením make-upu/odličováním). Mně však zkrátka ta „změnu kurzu“ spolu s úbytkem humoru docela zamrzela. První hodina by byla za suverénních 5*, ale celkově to vidím „pouze“ na silné 4*.„Nemůžu uvěřit, že je to tvůj brácha.“ - „Jenom ze strany mých rodičů.“ - „To jo, ale vy jste přece dvojčata a tak. Ty musíš být z té správné strany dělohy.“(13.7.2016)
novoten
Přátelství, umění, nevázanost, sex a další bohémská přání dětí revoluce v obalu naivního smýšlení a lehkého rasismu amerických padesátých let. Tobey Maguire je svou upřímnosti dokonalým průvodcem černobílého světa. Garymu Rossovi tenkrát zkrátka vyšlo všechno a udivuje mě, jak rychle jsem mu po několika minutách začal zobat z ruky, aniž by se příběh hnal dopředu nějakou závratnou rychlostí. Někdy prostě stačí jen vytvořit atmosféru a nechat ji působit v plné síle.(22.11.2007)
J*A*S*M
Těžko popsat tu radost, když člověk po dlouhé době narazí na film, který je opravdu originální - a to jak obsahově, tak formálně. Pleasantville mě zkrátka velmi příjemně překvapil. Je tam vtip, je tam napětí, je tam skoro všechno, včetně určitých alegorií na zrod nedemokratických režimů. Je to moc fajn :)(23.6.2011)
Hejtmy
Příjemná komedie, formálně zajímavá (barvy), dějově velmi připomínající Truman show. Nevím, který z těch dvou filmů vznikl dřív, ale podobnost je nemalá. Nejlépe ze všech komponent asi hodnotím herce, a to nejen T. Maguirea a R. Witherspoon, ale i ostatní, i když RW v nejlepších letech přece jen (minimálně z pohledu chlapa) vyčnívala. 60 %(1.11.2013)