Pleasantville: Městečko zázraků

Pleasantville jsem viděl v době jeho premiéry v kině a na velkém plátně mně uchvátila jednak jeho vizuální stránka, jednak výborný scénář, který dokázal spolu s režijním umem Garyho Rosse navodit úžasnou retro atmosféru. Chytrá, jemná komedie o starých dobrých časech a o tom, jak je problematické se do nich vracet a idealizovat si je. Z dnešního pohledu jde o hvězdné obsazení, jenže tehdy Maguire ani Witherspoon ještě hvězdami nebyli, teprve na tom pracovali a tenhle kousek jim udělal pěkný odrazový můstek k dalším metám. Jejich příjemné, civilní herectví bylo radost sledovat. Celkový dojem 90 %. (05.01.2008)

Scénář: Gary Ross .. Velice příjemné odpolední televizní překvapení. Zvláštní kombinace reálných postav, které se náhodou dostanou do prostředí oblíbeného retro seriálu. Chytré a navíc velmi poutavě natočené, o vizuální stránce a skvělém hereckém obsazení nemluvě. Za tím vším je navíc důmyslně skryto i několik poselství.. (06.05.2005)

Skvele sa na to pozerá, skvele sa to počúva, jednoducho vynikajúci zážitok! Film s dušou, tak by som asi nazval tento vynikajúci a hviezdne obsadený počin, ktorý sa naoko scenárom, námetom i spracovaním tvári celkom obyčajne, no chytí vás tak, že sa od neho nedokážete odtrhnúť až do záverečných titulkov. Možno trochu preháňam, no mňa film dokonale uspokojil. 90% (29.08.2012)

Pleasantville jsem viděl asi před třemi lety a naprosto mě uchvátilo, teď po tak dlouhé době jsem ho mohl shlédnout znovu a můj zážitek je znovu nepopsatelný. Výborní herci, dokonalá hudba a místama hodně zajímavý skloubení barev (třeba jízda po Cestě milenců je nezapomenutelná). A navíc se to všechno odehrává v mojich oblíbených 50. letech... Není co dodat.... (28.04.2007)

V lepším případě každá epocha s sebou nese přesvědčení, že je oproti těm předchozím vyvinutější a pokrokovější. Tím spíš může být poučně zábavné se dnes, o takřka čtvrt století později dívat na "Pleasantville", kde se domněle uvolněnou a progresivní optikou devadesátek nahlíží fiktivní ideál padesátkové Ameriky, respektive její mramorizovaná fiktivní verze zosobněná dobově stylizovaným sitcomem. V jednotlivých momentech ještě dnes "Pleasantville" zůstává ohromně fascinující a zábavné, ale také dech beroucí i jímavé, jak se na správné melodrama sluší. Ale přesto zdejší meta iluzi o tom, jak prostopášná dívka a správňácký nerd vnesou emancipaci a pokrok do absurdně konzervativního seriálu, narušují hlodavé myšlenky stran míry naivity a vlastní omezenosti devadesátkohého pohledu. Na druhou stanu se tím v lepším případě nastaví zrcadlo naší vlastní domnělé osvícenosti, která nadcházejícím generacím bude opět připadat směšně polovičatá. "Pleasantville" nicméně neztratilo nic ze svého průkopnictví v rovině technické. Náleží totiž do bohužel malé skupiny projektů (jako např. "Forrest Gump"), kde počítačové triky nebyly berličkou či lacinou atrakcí, nýbrž kreativním nástrojem k vytváření fascinujících funkčních iluzí. (27.12.2022)