Jedním z oblíbených programů televizní stanice Time je starý černobílý sitcom z idylického života jednoho amerického městečka padesátých let. Jedním z jeho nadšených fandů je středoškolák David, který zná celý seriál téměř zpaměti. Když jeho matka odjede s novým přítelem a on zůstane doma sám se svou stejně starou sestrou Jennifer, samozřejmě se s ní pohádá o to, na co se budou dívat v televizi. Při hádce rozbijí dálkové ovládání, bez něhož je televize neovladatelná.
Objeví se starý opravář a nabídne Davidovi zvláštní ovladač, o který se vzápětí strhne další hádka. Během ní David s Jennifer stisknou tlačítko a rázem se ocitnou přímo v černobílém světě Davidova oblíbeného seriálu Pleasantville jako Bud a Mary Sue, děti manželů Parkerových, kteří patří k hlavním postavám seriálu. Zatímco David se velmi rychle orientuje v místě i čase, přesněji řečeno, epizodě seriálu, která se právě kolem nich odehrává, Mary Sue nehodlá dodržovat pravidla a rozhodne se sbalit pohledného kapitána místního basketbalového mužstva Skipa.
To má ovšem pro seriál nečekané následky. Když totiž Jennifer alias Mary Sue Skipovi místo nevinného držení za ruce předvede skutečný sex, mnohé se změní. Basketbalové mužstvo, které nikdy neprohrálo (každý jejich hod skončil v koši), se po Skipově vyprávění nedokáže soustředit na hru a v černobílém světě se objeví něco zcela nevídaného. Rudá růže. Jennifer zjistí, že v Pleasantvillských knihách jsou jen prázdné stránky a když se ostatní udiveně ptají, co by v nich jako mělo být, začne jim Jennifer vyprávět příběhy, tak jak si je matně pamatuje ze školy. A dějí se další zázraky.
S jejím vyprávěním se v jednotlivých knihách objevuje text. Objeví se také další důsledky, které si nikdo nedokáže vysvětlit a proto jsou považovány za nemoc, během které se na pokožce šíří barvy. Objevují se další nenápadné změny. Ve výloze prodejny s nábytkem šokuje obyvatele městečka manželská dvojpostel, Bill Johnson, majitel bistra, kde David alias Bud pomáhá, už nechce dělat stále stejné hamburgery a okouzlen knihou o výtvarném umění, kterou mu přinesl David, se pustí do malování, Jennifer si promluví s matkou o sexu, který je pro paní Parkerovou věcí zcela neznámou, a objeví se další barevné věci. Starosta a jeho věrní soudí, že s podivnými změnami je třeba rychle něco udělat a rozhodnou se zakročit. Všechny podniky ve městě jsou opatřeny nápisy "jen pro černobílé", bandy černobílých výtržníků napadají barevné lidi, je zakázán rokenrol a všechny barvy kromě černé, bílé a všech odstínů šedé. David se však rozhodne proti bojovníkům za staré pořádky postavit.(oficiální text distributora)
Anderton
Pleasantville mi svojou hravosťou a sci-fi prvkom pripomenul trilógiu Návrat do budúcnosti, svojou atmosférou potom utopistické diela klasického Hollywoodu, ktorým vzdáva svojim spôsobom hold. Okrem viditeľných posolstiev typu Ľudia sa menia, spoločnosť sa tiež nenávratne mení a paralel s rasizmom a inakosťou sa film naváža aj do náboženských dogiem, čím ma obzvlášť potešil. Nereálne "prikázania" starostu, mesto, ako jediný bod vo vesmíre, kde okrem neho existuje už iba nebeská klenba. Diváci v našich končinách si nájdu vo filme aj paralely s našim predošlým režimom, je to taký bonus navyše, ktorý tvorcovia neplánovali. Pleasantville bol skvele načasovaný na koniec storočia, pretože zhŕňa spoločenské zmeny západnej spoločnosti jeho druhej polovice. Nato, aby ľudia skutočne ožili, potrebujú dušu a rovnako je to aj s dobrými filmami.(9.12.2012)
villon17
Na spíďu s blondýnkou mi po Městečku Pleasantville nezbývá než pět chvalozpěvy. Reese jim to tam pěkně zavařila, ale dyť to ty chudáci potřebovali. Dělali každej den jenom, co měli naučený, barev neznaje a pak jim tam přijde kráska "zvenku" a najednou je růže červená, z obličejů se ztrácí šeď a všechno je eště zajímavější než na začátku...(12.8.2008)
Fiftis
Ja mám tento film veľmi rád, nielen pre jeho zaujímavosť ale aj pre herecké obsadenie. Podľa môjho názoru výborný film. Vidieť vlastne dva svety naraz, čiernobiely - bezstarostný v televízii a ten skutočný so všetkými farbami. Ten prechod či postupné zafarbovanie sa mi veľmi páčilo. Reese Witherspoon bola fantastická a rovnako tak aj Joan Allen. Vo filme je všetko, od hudby a lásky až po emócie Veľké emócie. Dosť dobrý a zaujímavý nápad. Zaujímavý poločiernobiely film, ktorý v mojich očiach vyzeral nádherne.(18.1.2015)
Djkoma
Geniálně originální vizuální stránka. Opravdu skvělý nápad způsobu natočení a změny šedivosti v barvitost. Nepřehlédnutelná ukázka nejen diskriminace, starobylosti, konzervatismu a starých časů. Velmi hezké a osvěžující. Herci vybráni s velkým přehledem a skvěle pasují do svých rolí včetně Tobeyho Maquirea, Reese W. a Williama H. Maceho. Nikdo z nich se nesnaží táhnout film sám a podřizují se celku. Gary Ross předvedl v debutu opravdu výbornou práci.(2.7.2004)
Ellmariachi
Měsíc zpátky jsem věděl, že tenhle film nikdy neuvidím. 14 dní zpět jsem si říkal že možná někdy v příštím životě. No vyšší moc mě ukecala a já si to pustil. Po 10ti minutách jsem to chtěl vypnout a do pětadvacáté asi ještě 3x. Pak jsem ale uviděl ten neskutečně pitomej úsměv fóti od rodinky a snad ještě vtipnější od Paula Walkera. No a v tu chvíli bylo jasné, že mě to dostalo. Ty černobílé postavy si totiž časem oblíbíte a s přibývajícími barvami, tedy minutami jim držíte palce na každém kroku. Obsazení je super a třeba proměna Reese, tedy její postavy je parádní. Od konce a od geniálního nástřelu rasové nesnášenlivosti jsem možná očekával maličko víc. Ale to už je můj problém. Když to celé skončilo, nezbývalo než přiznat si (zase), že to za to ukecání stálo. 75 procent. PS: Pane s ovládačem pokud pojedete okolo, chtěl bych být Rambem nebo tím chlápkem z Desperáda.(9.5.2019)