Tisícročná včela
Deti detí
Režie:
Juraj JakubiskoKamera:
Stanislav DoršicHudba:
Petr HapkaHrají:
Štefan Kvietik, Ivana Valešová, Jozef Kroner, Michal Dočolomanský, Eva Jakoubková, Pavol Mikulík, Jana Březinová, Štefan Šafárik, Bára Štěpánová, Svatopluk Mohapl, Peter Kočiš, Robo Laurinec (více)Obsahy(1)
Julo Mitron s nadlidskou námahou ukuje z kousku meteoritu srdce a konečně získává Kristínu. Odvěká rivalita mezi Samem a Belányim vyústí do rvačky. Belányi jeho a další chlapy obviní z protistátních řečí a urážky císaře. Valent Sama navštíví v cele a vyčítá mu politizování. Samo zase jemu smrt Hanky Kolárové, která zemřela při porodu. Jediného svědka obžaloby Belányiho najdou utopeného ve studni, takže chlapi se dostávají na svobodu. Sama a jeho kolegu Anostu však propustí z práce a na rodinu dolehne bída a hlad. Samo stejně jako jeho otec dá dohromady zednickou partu a vydají se za prací. Místo práce však nacházejí bídu, hlad a sociální nepokoje. Zbloudilá četnická kulka zabije nejstaršího Samova syna Janka. Samo zanevře na náboženství i na politiku. Po smrti matky Ruženy Valent neúprosně žádá svůj dědický podíl, čímž bere bratrovi střechu nad hlavou. Ve chvíli největší beznaděje se objeví pes starého Pichandy Zanzibar a zavede Sama ke spálenému mlýnu. Kristína porodí Julovi nemanželskou, ale milovanou holčičku a stará se i o jeho pomatenou ženu Matildu. Samo zrekonstruoval a uvedl do provozu mlýn, takže opět hledí do budoucnosti s novou vírou a nadějí v obnovené síly. (Česká televize)
(více)Recenze (1)
„Aké je to zrazu všetko malé.“ – „Vyrástol si.“ Samovi Pichandovi sa síce podarí naštartovať podnikanie s mlynom, ale všetko mu zmarí vojna, ktorá nenávratným spôsobom zasiahne nielen jeho život, ale život všetkých obyvateľov dediny. Ako ubiehajú roky, všetci umierajú, vrátane (čo je najstrašnejšie) detí. Čo je to za dobu, keď rodičia prežívajú vlastných potomkov? Všetko výstižne charakterizuje hláška „akosi smutnejšie sa teraz žije“. Veru tak, mágia navždy odišla a zostala len drsná realita, ktorá skôr alebo neskôr prevalcuje aj najväčších rojkov. Jakubisko vyhnal na lúku toľko zajacov, že stopercentne nemá šancu všetkých pochytať, čo je čiastočne vidno na nie úplne ukážkovom zakončení osudu Michala Dočolomanského. Ale zas niekedy je menej viac a je pravdou, že jeho cameo na vlakovej stanici hovorí za všetko. Taká bola doba a každá vojna okrem odvahy prináša i kolaborantov, ktorí urobia všetko, čo agresorovi vidia na očiach, len aby sa oni a ich najbližší mali dobre. Pre humor už naozaj niet miesta, ak nerátame výprask socialistov a lovenie rýb granátmi (a smutnosmiešne nakoniec dopadne aj legendárny Oškara). Dvojica farárov nestarne (wtf?) a občas jemne udrú do očí zrejme problémy s rozpočtom, takže scény z vojnového frontu vyzerajú tak, že okolo zákopov a v nich pobehuje cca štrnásť chlapov a mohutná, ničivá explózia tunelu vyzerá skôr ako ohňostroj. Ale OK, aj v tom drieme čaro Jakubiskovho snového štýlu, mne osobne to nevadí, vlastne sa mi to paradoxne páči. Skvelý záver (k tomu, ako sa k sprievodu živých postupne pridávajú mŕtvych sa Jakubisko neskôr vrátil v balade Kytice, ktorú produkoval). ()