Mannekäng i rött
Mannequin in Red
Režie:
Arne MattssonKamera:
Hilding BladhHudba:
Torbjörn Iwan LundquistHrají:
Anita Björk, Lillebil Ibsen, Nils Hallberg, Gio Petré, Bengt Brunskog, Lena Granhagen, Lennart Lindberg, Kotti Chave, Lissi Alandh, Kerstin Dunér (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Ve slavném módním domě dojde k vraždě modelky a do vyšetřování se klidně i v přestrojení pustí manželé a zkušení vyšetřovatelé Hillmanovi. (Netflix)
Recenze (8)
Má to krásné barvy, ještě hezčí ženy, některé jsou z nich zavražděné a některá z nich možná i vraždí... ale italské giallo to není, jasný pane. Co je to tedy? Manekýna v červeném. Poměrně tuctovou detektivku plnou vztahových propletenců, série vražd a čekání na odhalení vraha v poněkud nudném zpracování nezachránily ani ty barvy, ani dvě efektní lekačky a úplně ani ten přímo mysteriózní zvrat na závěr, když jednoduchý děj trvá neskutečně dlouhé 2 hodiny a s výjimkou několika krátkých klíčových scén je zde podáván úplně bez pohltivé atmosféry a bez snahy vyvolat výraznější napětí. Možná, že právě tento film posloužil Mariovi Bavovi nebo i dalším tvůrcům italského gialla jako inspirace, vzhledem k tolika podobnostem se nedivím, ale takových Šest žen pro vraha ze stejného prostředí s podobným dějem bylo svou skutečně strhující atmosférou zcela jinde. Tohle působilo na mě hodně vyčpěle včetně pokusu snahy o humor s postavou vykutáleného ňoumy-pomocníka Freddyho. [45%] ()
Na osmapadesátý rok to nebylo věru špatné, musím se ale přiznat k tomu, že se mi snímek v poslední třetině už poněkud vlekl. Zkušený estét by dnes jistě dokázal film odborně vedenými střihy vytvarovat do oku mnohem více lahodící podoby a k lidskému pozadí tolerantnější stopáže. V zásadě ale mohu říct, že se pro mě jednalo o vcelku příjemné překvapení, u něhož jsem se po většinu času slušně bavil, jen bych jistě ocenil, kdyby se v příběhu nevyskytovala postava Freddyho, která mi k srdci rozhodně nepřirostla. Tuhle podivnou módu, instalovat do děje zcela zbytečnou, ale zato převelice humornou postavičku, jsem nikdy nechápal. Líbila se mi kamera, pochválil bych i zvuk, ale chvílemi jsem si připadal jako na návštěvě dentisty, který mi právě odstraňuje pomocí ultrazvuku zubní kámen. "Dýka v zádech, dům v plamenech, oprátka na krku. Určitě jde o stejného pachatele". Aby taky ne, s téměř shodným modem operandi. To mě fakt dostalo. Ale jo, docela fajn thriller, který sice místy lehce drhnul, ale ty tři pěticípé si zasloužil. / Poučení: Kdo maže, ten jede. A nehlučí. ()
Druhý snímek z barevné Mattssonovi pentalogie o detektivech Hillmanových. Oproti předchozímu filmu získává body zejména v obrazové kvalitě. Barevnost tu ději opravdu v mnohém prospěla a je třeba uznat, že se s ní pracuje velmi dobře. Divácky atraktivnější je i prostředí. Venkov tu je nahrazen módním domem La Femme, ve kterém se rozehrává zápletka až hororového ražení. Ta zní ale lépe na papíře, než vypadá ve skutečnosti. Přitom celé to dění kolem Thyry a dýk, které mají krom jí samé jen její dědicové nabízela docela slušný potenciál. Vyšetřovací linie tu však hraje až druhé housle a spíše než k vyšetřování dochází ke střídání konverzačních částí, ve kterých se dostáváme hlouběji do spleti mezilidských vztahů uvnitř La Femme a scén, kdy je ve vzduchu cítit předzvěst dalšího činu nebo blízkost možných pachatelů. Přičemž ve druhém případě se Mattsson nebojí vyvolávat až mysteriózní atmosféru. Samotný závěr sice působí docela dobře, ale spíš jako docela slušně natočená scéna z mnoha, než jako vyvrcholení celého předcházejícího dění. Téměř dvě hodiny jsou opravdu mnoho a některé momenty by klidně stály za vystřižení. Přiznivcem rozverného pomocníka Freddyho se asi nestanu nikdy. ()
Druhej film z pětidílné série o případech manželské dvojice detektivů Hillmanových, a první v barvě. Tahle švédská stařinka je považována za úplně první film, kterej pracuje s vizuálními a vyprávěcími postupy gialla, a takovej Mario Bava se tady velice pravděpodobně fest inspiroval při výrobě svýho průlomovýho majstrštychu Sei donne per l'assassino. Výrazná práce s barevnou paletou, prostředí módního průmyslu, mysteriózní vraždy... ta podoba mě až šokovala. Tohle jsou opravdu úplně první základní kameny gialla, ty propriety tam jsou a to včetně za vlasy přitaženého finálního rozuzlení. Příjemná hitchcockovská stařinka, které škodí přestřelená délka, celková nevzrušivost a komediální prvky, které obstarává postava ťulpase Freddyho. Tenhle druh humoru, kdy si hlavní hrdinové vydržují ve své blízkosti absolutního idiota, jehož ňoumovství má rozesmát, mě naprosto míjí. ()
V podstate právoplatný predchodca gialla, až by človek povedal, že Manekýnka v červenom ustanovila niektoré jeho štylistické a naratívne prvky a časť zo zisku každého gialla by mal ísť do švédskych vreciek. Takže tu máme dýky v chrbtoch, viacero mŕtvol mladých žien, módne prostredie, figuríny, zameranie vizuálu na červenú farbu, dokonca aj mačku a ako bonus totálne za vlasy pritiahnuté, ale prekvapivé rozuzlenie. No a kopec logických dier. Čiže skvelý materiál pre porovnanie klasického gialla a švédskeho filmu. Ako detektívka to už zostarlo, ani nepochopíte, prečo niektorí ľudia museli zomrieť, ako sa dostali mŕtvoly tak vysoko a pri poslednej vražde sa budete nahlas smiať. ()
Reklama