Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Nejznámější román F. Scotta Fitzgeralda Velký Gatsby (1925) nebyl zprvu právě populárním čtivem, i když během jednoho roku od prvního vydání vznikla divadelní adaptace, již na Broadwayi režíroval George Cukor, a podle ní také hollywoodský film režiséra Herberta Brenona, jenž se bohužel nedochoval. O pár let později byla kniha prakticky zapomenuta a teprve po dalších, poválečných vydáních se dočkala zaslouženého uznání i čtenářské obliby. Kniha zachycuje "jazzový věk" bouřlivých dvacátých let, kdy nečekaná hospodářská prosperita byla často vykoupena ztrátou morálních hodnot a kdy "stará" aristokracie těžce snášela nastupující konkurenci z řad nejrůznějších zbohatlíků, z nichž mnozí byli zapojeni do bujícího organizovaného zločinu. Podruhé byl román zfilmován v roce 1949 (režie Elliott Nugent, titulní role Alan Ladd), ale nejznámější je dnes asi třetí filmová verze z roku 1974. Jejím režisérem je známý anglický tvůrce Jack Clayton (mj. klasické Místo nahoře), který pracoval se štědrým rozpočtem (cca 6,5 milionu dolarů) podle scénáře Francise Forda Coppoly a měl k dispozici přední herecké hvězdy, zejména Roberta Redforda do titulní úlohy a Miu Farrowovou jako Daisy. Snímek natočený v duchu tehdy módních retrofilmů (Takoví jsme byli, Podraz) sice ctitele předlohy a filmové kritiky příliš nepřesvědčil, nicméně patřil ve své době k divácky nejúspěšnějším titulům. Americká akademie ho vyznamenala dvěma Oscary, za kostýmy Theoni V. Aldredgeové a hudební adaptaci Nelsona Riddlea. (Česká televize)

(více)

Recenze (109)

MISSha 

všechny recenze uživatele

Rozvleklé a utahané dílo, navíc s puncem nudy… Mia Farrow mi zde přišla nezvykle nesympatická, možná to bylo postavou patetické Daisy, která na mě působila jako povrchní připitomělá husička co vidí jen prachy. Tahounem filmu jsem předpokládala že bude Redford, kterého mám odjakživa ráda, ale i ten na mě působil nemasně neslaně. Jsem zvědavá na Luhrmannovu verzi, a podání již zmiňované Daisy, pro mě vesměs oblíbené Carey Mulligan. ()

Faidra 

všechny recenze uživatele

Kterak Francis Ford Coppola zavraždil Francise Scotta Fitzgeralda svým scénářem jistěji, než kdyby po něm hodil granát, čili jeden Kmotr bravurního adaptéra literárních předloh nedělá. Unylá vyprávěnka bez nápadu nicméně na několika místech jiskří příjemně retro záblesky a Redfordovi role padne jako ulitá, což je bohužel zazděno tím, že má ve filmu prostoru asi jako nosorožec v panelákové kuchyni. Díky tomu se mi překvapivě nejlepší zdála Mia Farrow, její Daisy ve mně budila stejnou touhu ji rozčtvrtit, spálit a nasypat do žumpy jako Daisy knižní. ()

Reklama

Radko 

všechny recenze uživatele

Plochý a veľmi priemerný román dostal kvalitatívne rovnakú adaptáciu. Zopár vydarených scén sa našlo. Zvyšok vata a výplň, sledovateľná vďaka vystihnutiu dobovej atmosféry a typovo vhodne zvoleným hercom. Plusové body prinášajú tiež jemné dotyky s témami ako znečistené životné prostredie, triedne rozdiely či rasizmus zazobaných zadubencov. Tie miestami preblesknú popri hlavnej, romantickej línii o osudovej láske. ()

viperblade 

všechny recenze uživatele

Těsně předtím, než jsem šel do kina na remake, jsem si sehnal tento film. Proč? Na tohle je jednoduchá odpověď - podívejte se na ta jména. Robert Redford s Miou Farrow v hlavních rolích a scénář měl na starosti Francis Ford Coppola. Jen při čtení titulků jsem se na film opravdu těšil, a proto mě mrzí, že mě film do jisté míry zklamal. Píšu "do jisté míry" protože hned po skončení bych mu těch 70 % i dal, protože ten závěr se mi opravdu líbil, ale po pár týdnech, kdy jsem film viděl, si pamatuju spíše tu vleklou atmosféru a nevýrazné herce (Redford i Farrow měli naštěstí spousty lepších rolí, které jim sedly) než na těch pár opravdu skvělých scén. The Great Gatsby je přesně ten typ filmu, které stačí vidět jednou. 60 %. ()

NinadeL 

všechny recenze uživatele

Jsem hodně ráda, že jsem si počkala s definitivní projekcí až po Luhrmannovi. Tohle jsou 20. léta podmíněná estetikou 70. let a z nějakého důvodu bylo pro Claytona ze všeho nejdůležitější zdůraznit zasazení příběhu do léta roku 1922. Takže všichni jsou tu valnou většinu času orosení, upocení, umaštění a horkem naprosto zmožení. Nicméně je poměrně milé procházet se po Gatsbyho sídle, poslechnout si ten stereotypní výběr z Irvina Berlinga a jít zase o dům dál. Anachronismus se neprojevuje jen v účesech a líčení, ale některé lokace a auta poněkud také předbíhají svou dobu, ať už v rámci 20. let nebo jdou ještě mnohem dál. Nicméně poznat ikonické role Redforda a Farrow má svoji hodnotu. ()

Galerie (33)

Zajímavosti (16)

  • Kostýmy pro film navrhl Ralph Lauren. (Amellie)
  • Anachronismus: Nick krmí pěnkavu a kardinála červeného, kteří se na Long Islandu objevují až od 40. let. Do té doby se objevovali jen na západě USA. (NinadeL)

Reklama

Reklama