Nebezpečné myšlenky

"Že chceme umřít? My chceme, abyste Vy umřela."  Jsem pozitivní člověk, takže přeju všem budoucím členům pouličních gangů, aby zemřeli s vědomím, že umí psát, počítat a přečíst si Vergilia v originále. Nicméně jsem tak trochu realista, takže bych s těmito "akademiky" neztrácel čas. Lou Anne se však rozhodla pro trnitou cestu k Nobelově ceně za mír a já jsem jí za to fandil. Její zarputilost se mi totiž líbila a ona vlastně docela taky. Jen toho mariňáka jsem jí tak úplně nevěřil. Jinak samozřejmě souhlasím s panem ředitelem, že klepání na dveře je důležitější než život. To dá rozum. (19.07.2021)

Tak trošku předělávka klasického filmu z 60. let Panu učiteli s láskou, ovšem předělávka velmi dobrá, byť je příběh ze zcela pochopitelných důvodů přizpůsoben létům devadesátým. Zásadní rozdíl proti původní verzi je ten, že tehdy byl učitelem černoch v problémové třídě bělošských dětí, teď je učitelkou běloška v problémové třídě černošských dětí. Děj si je místy podobný, ale přesto ten novější už je jaksi syrovější, protože, co si budeme nalhávat, 90. léta už byla o něčem jiném. (30.07.2002)

7 / 10 Čo postráda dej na uveriteľnosti (aj keď sa pýši nálepkou "podľa skutočných udalostí"), to plne vynahradzuje na sile a naliehavosti výslednej myšlienky - vzdelanosť nado všetko, alebo ako by povedal jeden postarší mŕtvy pán: "Učiť sa, učiť sa, učiť sa!" Pfeiffeorvá je opäť skvelá, uveríte jej každé gesto, každý pohľad, a spolu so zvyškom triedy robí polovicu filmu. Ostatok tvorí slušný scenár a réžia, ktorá očividne chápe, čo je to ghetto. (22.12.2005)

Z pozice žáka můžu potvrdit že vztahy učitel kontra žák jsou nesmírně důležité. Třeba moje češtinářka. který jsem důvěrně říkal "bradavice" mě zahrnovala doslova mateřskou láskou. Jednou si bradavice řekla o mou žákovskou a já celý šťastný, že mě bradavice napíše nějaký to vřelý osobní věnování ve kterým mě zahrne chválou, jak jsem užasný, chytrý a snaživý chlapec jsem okamžitě běžel se svou žákajdou za bradavicí. Bradavice vášnivě nalistovala první volnou stránku a jala se psát. Když dopsala celá brunátná mě podala žákovskou zpátky s dovětkem "a dokonce hodiny o vás už nechci ani slyšet". Pochopil jsem ! Bradavice si hrála před ostatníma žákama na drsnou, aby nepoznali, že na mě trpí. Běžel jsem do svýho chlívku a dychtivě četl srdeční věnování od bradavice : "Vážení rodiče, dovoluji si Vás informovat o přístupu Vašeho syna ke školním povinostem. Školním známkám se vysmívá a když byl nedávno v hodině matematiky zkoušen z rovnic, tak místo aby vypočítal rovnici o několika neznámých, řekl zkoušející učitelce toto "Dneska vám to v té bílé blůzičce opravdu sluší paní učitelko." Vrchol všeho přišel před týdnem, kdy věděl že bude zkoušen naší novou mladou profesorkou z chemie a on si úmyslně vzal černý tričko se žlutě svítícím nápisem "kiss me, pussy". Nemusím zdůrazňovat, že tímto oblečením přivedl mou kolegyni do velkých rozpaků. Za celou dobu jeho docházky do naší školy neprojevil naprosto žádnou školní aktivitu, vyjma trapného požadavku na společné hodiny tělocviku s děvčaty. Dokonce kvůli této žádosti uspořádal jakousi petici, kam se mu samozřejmě s radostí podepsali všechny zdejší pochybné existence, bohužel i mnoho děvčat, což mu dodalo tolik sebevědomí, že s touto peticí pak drze předstoupil před samotnýho ředitele školy !! Dále od kolegy dějepisáře víme, že každou neděli tráví své volné chvíle na zápasech Bohemians Praha, kde visí plotě jak opice a vulgárně pokřikuje na lidi, kteří nefandí stejnému týmu jako on a vykřičený hlasivky pak následně každé ráno v pondělí využívá k předstírání chřipky u školní doktorky, aby ho na celý týden osvobodila od školní docházky. Toto Vám píši, protože mě velmi záleží na Pavlově dobré budoucnosti a z tohoto důvodu prosím o zjednání nápravy." Bradavice mě svou starostí a péčí o mou osobu úplně dojala. ten koment co jsem tu napsal před pěti lety tu nechám, ale dám ještě dodatek k filmu 25.10. 2014 - Od první chvíle kdy křehká Lou Anne vstoupí do třídy plných mladách lidí nad kterejma ostatní zlomili hůl a začne se rvát o jejich právo na budoucnost jsem byl emočně rozsekanej na čtverečky. Michelle je naprosto uchvátná. Příběh je silnej, ale jednotlivé scény a dialogy maj v sobě sílu Ramba a moudrost Gandalfa. (03.07.2009)

„Vždy máš možnosť voľby.“ – „Nie tam, kde žijem.“ Kto tvrdí, že je to trochu tvrdší remake Pánu učiteľovi z lásky s Poitierom... možno ani nie je ďaleko od pravdy. Aj keď to zároveň blbosť. Nebezpečné myšlienky vedia, kto sú, akú majú tvár, koho chcú osloviť, idú si za svojím a neobzerajú sa na to, čo si o nich kto pomyslí. Je im to jedno. A to je dobre. Už úvodné logo pomaľováva jedna z najlegendárnejších filmových pesničiek 90. rokov: geniálne Gangsta´s Paradise. Ktoré keď počujem, okamžite zimomriavky. Cooliov hit predáva snímku na jednotku a dokonale ju charakterizuje. Drsné ako ponurá ulica, ktorá neberie ohľad na vaše sny a ak sa dáte, okamžite vás rozdupe a skončíte ako feťácka socka alebo v base. Zlé sociálne podmienky, neustála prítomnosť kriminálnych živlov, rezignácia mladých ľudí na dobrú budúcnosť. Ak aj chcete z bahna vybŕdnuť, spravidla vás ku dnu stiahnu paradoxne priatelia, alebo vlastná rodina, ktorá to berie tak, že z básní sa neuživíte. Je to samozrejme stále „iba“ americký film, takže si stačí obliecť drsňácku koženú bundu a razom je z vás miláčik triedy, ale v rámci možností je otepľovanie vzťahov poňaté realisticky. Scenárista Ronald Bass mal doma Oscara za Rain Mana a je to poznať. Nevidí svet čierno-bielo, nie všetko sa skončí dobre a často je chyba nielen na strane žiakov, ale i školského (a iného) systému, ktorý to s nimi vzdal. Ku koncu majú Nebezpečné myšlienky slušný dopad na diváka, ktorý sa postavám dostal pod kožu. Film je chytľavo obsadený. Dzundza je ťažká váha nielen doslova, ale i odzbrojujúcim, nákazlivým prejavom. Ale hlavnou hviezdou je samozrejme Michelle Pfeiffer. Zahrala si tiež vo videoklipe a neviem sa zbaviť pocitu, že v ňom bola elektrizujúcejšia a strhujúcejšia, ako vo filme. Vo filme mi mariňáčku nepripomínala. V klipe áno. Vo filme mi pravdupovediac pripomínala skôr "tetu" (čo je dosť zvláštne, keď uvážime, že vtedy nemala ani 40). Je prekvapivé, že túto komornú a lacnú drámu produkovalo satanské duo Bruckheimer/Simpson. Vycítilo atraktívny potenciál a malo pravdu: na prvý pohľad skromný a nenápadný film za 23 miliónov na celom svete zarobil nekompromisných 180.  Jednalo sa o posledný Simpsonov film; v roku 1996 zomrel a Bruckheimer sa následne utrhol z reťazí a začal robiť najdrahšie hollywoodske megahity (Con Air, Piráti Karibiku). Ak to chcete drsnejšie, vyskúšajte Paragraf 187 so Samuelom L. Jacksonom. (12.12.2004)