V jako Vendeta

Další skvost komiksové tvorby a co je lepší, zase dobře převedený na celuloid. Velmi realistický mrazivý snímek někdy připomínající filmy o pandemii (virusech, např. Soudný den, atd) Není to však chyba snímku, protože ten je podle mnohem staršího komiksu. Jsem rád že sem tohoto komiksáka objevil. Hugo Weaving je skvělej, ty jeho básnické kreace na V v začátku filmu jsou fakt super. Portman se do tehle role též ořádně vžila a předvádí výkon hodný Leona. Psychologický podton konce všeho je taky velmi dobře podán, stejně jako flashbacky do minulosti. Prostě Temná verze budoucnosti! Lepší 4. My turn! (18.10.2008)

„Česť a sloboda sú viac, než len slová. Je to životný názor.“ Nemá zmysel čakať akčnú nálož... ale tá hŕstka akčných scén, ktoré tu sú, je zvládnutá dobre. Po vizuálnej stránke sa nejedná o taký monumentálny film, ako Matrixy – ale všetko je krásne zladené, od rekvizít cez výpravu a kostýmy až po nenápadne použité počítačové efekty. Herecké výkony nie sú také explicitné, ako v Matrixoch, ale vyholená Natalie Portman a 99% filmového času (!) zamaskovaný Hugo Weaving (ale tiež John Hurt, Stephen Rea a kamarát Hugha Laurieho a najhomosexuálnejší Brit na svete Stephen Fry) môžu byť na svoje výkony plným právom hrdí. Snímka provokuje, naznačuje, že anarchia je najlepšia a ponúka jednu mimoriadne dlhú dojemnú scénu (samotka). Bravo. Mooreov komiks je samozrejme kult, prečítajte si ho. (29.11.2006)

Tento snímek bych spíše zařadila do škatulky konverzační drama než akční thriller. Na každý pád ale hodně dobré drama! Zamilovala jsem se do urostlého, silného, tajemného a děsně charismatického muže s maskou úplně stejně jako Natálka. Když na ni teď tak myslím a v hlavě si přehrávám právě zhlédnuté, vidím její dokonalý, nesmírně dokonalý herecký výkon. Každý záchvěv v obličeji, každá slza, pohyb ... to všechno jsem ji věřila na sto procent. Na druhou stranu je ale hrozně hubená. Vypadá jako by vyšla z Mauthausenu. Cosyk by měla pojest, holka. (12.09.2016)

Na film se koukat dá. Oproti většině dnešních rádoby hlubších SF z Ameriky tu přeci jen nejde hlavně o triky nebo akci, ale i o nějakou tu myšlenku. Jenže problém je, že to není dotažený. Prostředí totalitní Anglie nemá ani na stav, jakej byl u nás (například, že by vysílali předtočenou revue, která zesměšňuje Stalina nebo Lenina, tomu by neuvěřil nikdo, či že by pro tvůrce této revue přišli až pozdě v noci, nebo způsoby, jak upravují cítění a myšlení lidí - zprávy a prohlášení v televizi a rádiu a zatýkání nepohodlných - to prostě není přesvědčivý). V něčem je zase až příliš drsný (střílení lidí na ulici apod). Prostě a jednoduše, s atmosférou a reálností prostředí si žádnou velkou práci nedali, spíše ji odflákli. Posledních deset minut Pelíšků má tu totalitu stonásobně hutnější, než celej tenhle film. Další věc, hlavní hrdina (a později i ta mladá) se po tom světě pohybují bez jakýchkoliv obav nebo potřeby nějak se krýt, mají přístup kdykoliv kamkoliv, a nikdo z desetitisíců tajných poldů si jich nevšimne. No a za kardinální sračku považuju konec. Nevím sice, jak vypadá ve skutečnosti krvavá revoluce, ale tohle považuju za krásně idealistické (pokud ne přímo naivní) zakončení jedné totality. Nepřesvědčivé prostředí, nepřesvědčivý konec, nepřesvědčivé ubíhání času. 451 stupňů Fahrenhetia je podobně minimální co se týká triků, ale tam je ta totalita přímo cítit z každýho kroku. Z každýho pohybu a slova. Tam nikdo netuší, jestli brácha nebo matka není náhodou udavač všeho schopný. Tady jsou všichni proti režimu a jen to nedávají najevo. Viděl jsem horší, ale to neznamená, že by to bylo kdovíjak nadprůměrné dílo. (25.05.2006)

Utopická historka o romantickém mstiteli. Výzva k revoltě proti řádu. Provokativní karikatura dnešního světa. Tím vším "V for Vendetta" chce být. Prvním je, díky skvělému Weavingovi a slušné Portman. Druhým chce být až příliš. Třetím by mohla být lépe, kdyby byly reálie propracovanější. Celkově je "V for Vendetta" skvělým filmem s mnoha zápory. Hlavním záporem je syndrom bratrů Wachowských – jednoduché a působivé podobenství pokud možno rozkošatit, rozvést všemi možnými směry a ztratit cestu, která vede k cíli. Taková je střední pasáž filmu, kde se skvělý nástup úvodu doslova rozprskne do všech směrů a slepit se film podaří až v pěkném finále. Nevadí mi aktivistický nádech, prvoplánové provokace. Je to taková roztomilá anarchie, navíc podpořená hlavním hrdinou, v němž se spojují černobílé dobrodružné filmy s postmoderními komiksovými superhrdiny. Vendettě nechybí velká vnitřní síla, přesvědčivost. Chtělo by to větší propracovanost a lepší scénáristy, bohužel. I tak: potvrzení pravidla, že komiksové předělávky nakoply komerční kinematografii zajímavým směrem. (23.04.2006)