Gejša

Vznešená skoro-nuda. Rob Marshall akoby nevedel, o čom nakrúca film, v akej kultúre operuje, kde má pritlačiť a čo je vedľajšie. Jediné, čo robí leporelo nevzrušene za seba naukladaných bezpohlavných scénok zaujímavým, sú solídni herci a krásna hudba Johna Williamsa. Čo-to zachraňujú tiež posledné dve minúty (s pekne namixovanými farbami na pozadí), ktoré síce zabíjajú vyznenie úmyselne nehollywodského subjektu, no na druhú stranu mu dodávajú emocionálny kontrapunkt, potrebný pre spokojnosť mainstreamového diváka. (14.01.2006)

Pro mě „relevantní“ kolegové mluvili o vznešené nudě. Ani to mě nepřipravilo na nudu TOTÁLNÍ. Navoněnou prázdnotu, jíž kvůli kráse obrázků, hudby, dekorací a hereček, vyschla v žilách krev. Kalkul bez opravdové filmařské vášně a bez emocionality hlubší a osobnější než z kýčovitého románku na pokračování pro paničky v domácnosti. Nekoukatelný kastrát. (27.04.2006)

Oscar 3 : Kamera, Výprava, Kostýmy + 3 nominace: Hudba, Zvuk, Střih zvuku (04.02.2006)

Zajímavě zpracované zákulisí v nám v podstatě neznámé kultuře, exotické prostředí a to vše neskutečně hezky a výpravně natočené. Kromě vizuální stánky je krásná i ta hudební, která sice na samostatný poslech nepůsobí moc japonsky (resp. spousta pasáží z také "východně-exotického" soundtracku Johna Williamse Sedm let v Tibetu zní dost podobně, přestože jde o naprosto jiný film z úplně jiné kultury), přesto zní nádherně nejen ve filmu, ale i na samostatný poslech (dominantní housle a cello). Bohužel film má i své zápory - jednak dost dlouhou stopáž (bylo sice pořád na co se dívat, ale po čase se i to krásné okouká) a hlavně dost stupidní příběh - exotika neexotika, jde v podstatě o normální americkou romanci (akorát místo kluka si gejša hledá cosi jako "sponzora") a na tu je víc jak 2 hodiny trochu moc. Nehledě na to, že při takovém příběhu spolu s megavýpravou a barevnými kostýmy nám tu vznikl docela pořádný kýč. (01.04.2007)

Dá se to přebrat z mnoha stran a zaujmout tak k tomu filmu několik odlišných postojů. (Umění-kýč, pocta cizí kultuře-nepochopení cizí kultury, odsouzení prostituce-oslava poddajnosti atd.) Mě osobně baví sledovat, jak si jedna kultura překládá druhou kulturu, čím ji obohatí a co z ní odebere. Celkově Gejšu nepokládám za umění, ale za výrobek. Překvapilo mě, že napodruhé, mi film nepřišel tak chladný, prázdný a povrchní, jak by napovídal první dojem. (24.04.2006)

Jaké to asi může být, když se hollywoodský režisér pustí do japonského tématu. Opulentní, velikášské, romantické a v mnoha ohledech i respektující danou kulturu. To docela jako úspěch beru. (11.02.2019)

║Rozpočet $85miliónov║Tržby USA $57,490,508║Tržby Celosvetovo $162,242,962▐ Tržby za predaj DVD v USA $32,829,484 //počet predaných kusov 2,388,588║ Jeden z tých filmov čo sú v zabalené v celkom peknom obale(vizuále) a tak nehorázne prázdne, že na danej ploche dohromady nič preborné čo by mohlo potešiť či upútať nepovedia. No je to škoda, lebo obsadenie ako Zhang Zi Yi, Michelle Yeoh či Ken Watanabe na to potenciál malo aby nám mohlo predviesť strhujúcejšie divadielko. Takto to je len nijak moc zaujímavý priemer z niekoľkými peknými momentakmi. /videl v kine: 65%/ (02.05.2006)

Au. Au. Au. Tady Rob Marshall trochu narazil. Po Chicagu všemi opěvovaný režisér, který dostal do rukou látku o jedné dívce co potká svého vytouženého prince na bílém koni (tentokrát je to Předseda) a zamiluje se na věky věků. Je to jako malá pohádka ze světa Japonských žen, které jsou zrozeny pro pobavení mužů a předvádění svých uměleckých kvalit. Rob Marshall od prvního záběru na nádraží, kde rodiče předají a vlastně i prodají své dvě dcery do života Gejši, začíná svou vizi velkého eposu, který bude plný krásných obrazů a uměleckých dekorací. Film je to pro oko opravdu chvílemi nádherný, ale většinu času jen průměrný. To co se dalo vytěžit z oslavy na zámečku Generála a jeho nádherně rozkvetlých (myslím) třešní by Robovi mohl takový Yimou Zhnag opravdu vyprávět hodiny i hodiny. Krása hlavní hrdinky je dost zvláštní. Nejsem zrovna vysazený na hubené Japonky s obličeji nepřirozeně bledými a prodávajícími se za největší cenu. Ani tanec, který hlavní hrdinka předvede pro mě není prakticky ničím nádherným a to je bohužel škoda. Tento film je hodně o přijmutí toho co vidíme, ale mě nedokázala snaha o podmanivý tanec přehlušit, že ten tanec není pro lidi jako jsem já. Ona ho tančí pro Japonce, kteří v tom vidí umění a ne pro mě, který obdivuje jak ji nasvítili osvětlovači. Trochu méně snahy o exotiku a více kompromisů by tento snímek určitě vyšvihly na 4*. (07.06.2006)

Scénář: Robin Swicord .. Dvě dívenky, Chiyo a Satsu jsou nemocnými rodiči prodány a poté odvezeny do města. Jedna skončí ve škole pro gejši jako služebná, druhá je odmítnuta a skončí na ulici.. Při toulkách po městě se malá Chiyo jednoho dne potká s Předsedou a tohle krátké a milé setkání ji změní běh života. .. Roka plynou, z dívenky se stává mladá, krásná žena a navíc z ničeho nic o ni projeví zájem Mameha z konkurenčního domu pro gejši, která chce Chiyo vzít za každou cenu pod svá křídla a vyškolit z ní pravou gejšu. Příjemná, nijak náročná, ale také ničím výjimečná podívaná. Výpravný příběh lásky, plný krásných, hřejivě probarvených scén a kouzla Japonska těsně před druhou světovou válkou. Rob Marshall (nebo studio - v produkci Stevena Spielberga) možná udělal chybu, že snímek natočil v angličtině, která navíc zní dost divně, ale jinak svoji režijní práci zvládl více než dobře. Škoda jen toho celkově poklidného tempa, během vyprávění se příběh nikdy nedostane do nějakého rychlejšího a strhujícího podání. Herecké výkony jsou velmi dobré, zvláště Ziyi Zhang je nepřehlédnutelná, nejen díky své kráse, ale i umění. Mimo toho zde nad vším ční výtečná kamera a ještě o stupínek výše překrásná hudba od Johna Williamse. 75%. (03.02.2006)

Docela mě unesla atmosféra a krásné záběry, takže si toho jinak moc nepamatuju. Jenom vím, že v tomhle filmu jsem objevil Li Gong. Už proto se mi vyplatil. (24.02.2007)

Hollywoodsky gýč s prevažne čínskym hereckým ansáblom v hlavných úlohach o japonskej kultúre... :-) ehm, koktejl krásny na pohľad, ovšem s bezvýraznou chuťou prísad. Najväčším nábojom smerom ku mne disponovala scéna konfrontácie medzi Zhang Ziyi a Gong Li. Ovšem nie s ohľadom na dopad v deji filmu, ale s predstavou, ako by na ňu reagoval Zhang Yimou. V tých momentoch totiž fikcia rázne vkročila do reality... :-) (27.02.2006)

Celý film je natočen ve velkolepých kulisách a tvůrcům se opravdu podařilo vystihnout atmosféru doby, ke které přispívá vynikající hudba Johna Williamse. Režisér Rob Marshall podle mě udělal lepší práci, než u Oscarového Chicaga už jenom proto, jak se na ten film tak hezky kouká. Jsme v Japonsku takže samé ty hezké zákoutí se zrcadlově čistými jezírky (jednou kamera nesnímá herce, ale pouze jejich odrazy ve vodě.) Nejlepší ale je, že se dostáváme gejšám takříkajíc pod pokličku a film nám odhalí náročný výcvik, bolestivé česání a hlavně intriky. Hacumomo se snaží Sayuri zničit pomocí různých pomluv a přebíráním klientů, velice hezky to ukazuje scéna se sumo zápasem. Svět gejš je velice nemilosrdný třeba v případě vyučení Sayuri na gejšu, se Sayuri už nemůže bavit se svojí dlouholetou přítelkyní, protože se vlastně stávají sokyněmi. Celkové vyváženosti filmu také přispívá, že se nikde neprohání Tom Cruise v samurajském brnění, nýbrž že se všech rolí zhostily zkušení asijští herci (až na epizodní role amerických vojáků). Zhang Ziyi v hlavní roli naprosto září a všechny emoce jsem jí bez vyjímky věřil. Velice se mi líbila i malá Suzuka Ogho, která hrála Sayuri v dětských letech. A velice mi utkvěl můj oblíbený Cary-Hyroiuky Tagawa (baron), který vždy zazáří i ve vyloženě béčkových filmech, natož pak v tak silném příběhu jako je Gejša. Všemi kritizovaná "asijská angličtina" herců se mi líbila a rozhodně na mě nepůsobila nějakým rušivým dojmem. (09.02.2006)

Film, kde se city zastírají, to je jeho hlavní problém. Kamera "povinně" pěkná, angličtina samozřejmě hnusná....... Sousto pro feministky :). Ale na druhou stranu nemůžu říci, že bych se během těch 140 minut nudil. (22.02.2006)

Nenarodila se jako gejša. Tak, jako ještě mnohokrát v jejím neobyčejném životě, zasáhl osud. Narodila se v roce Kohouta a bylo jí 9 let, když ji rodina prodala. Bylo lepší zapomenout na všechno co bylo, protože se z ní měla stát umělkyně.... . Tanečky, cupitání, zpívání, intriky a krásné barvy – to vše na vás čeká. Ale bohužel bez nějaké větší akce (i když, co by tak asi akčního mohli dělat? Hmmm, ale to by byl asi jinej žánr). Takže nuda. Pokuď se teda zrovna nechystáte vstoupit do kurzu. Jsou však pasáže, které jsou krásné. Třeba Ziyi Zhang. Je to však zoufale málo. Gejša by měla dát víc. A nemusí to být vůbec mizuage. I když.... (13.10.2006)

rozpočet : $85 million tržby celosvetovo : $162,242,962 (23.01.2007)

„U nás tomu hovoríme manželstvo.“ Gejšu mal pôvodne natočiť Spielberg (ešte v čase, keď sa projekt volal „Pamäte Gejši“ resp. „Gejšine pamäte“), nakoniec sa ale uspokojil „len“ s produkciou a na réžiu najal Roba Marshalla (za muzikál Chicago nominovaného na Oscara) a do rúk mu zveril obrovský rozpočet (85 000 000 USD), ktorý je vidieť z každého záberu. Farebná vizuálna stránka (máte pocit, že aj obyčajné pero na písanie stálo celý majetok, nevraviac o bohatých interiéroch budov a prírodných opulentných exteriéroch s páperím poletujúcim vzduchom) berie dych. Ale kvôli vysokej minutáži (predsa len, skoro dve a pol hodiny) hrozí, že i najprepracovanejšia výprava začne časom nudiť. Gejša má našťastie po ruke disciplinované herecké obsadenie (ktorému podľa očakávaní dominuje výborný Ken Watanabe ako muž, ktorý raz dievčatku kúpil ovocnú zmrzlinu), silný príbeh a fascinujúci motív gejší. Na dialógovú historickú drámu z Feudálneho Japonska sa celosvetová tržba 162 miliónov môže javiť ako dychberúca, ale vzhľadom na spomínaný rozpočet, ktorý fakt nepatrí k najnižším, napokon tržbu až tak nadšene vnímať nemôžeme. (16.08.2009)

Rob Marshall je neuveriteľný packal. Zverili mu jeden z najočakávanejších projektov a mal k dispozícii hereckú elitu Ázie, príťažlivý námet a peniaze Stevena Spielberga. A čo nám ponúkol ? Dejovo roztečenú povrchnú fresku o konci jednej éry Japonska. Pritom námet si priam žiadal, aby Sayurin život pitval do najmenších podrobností, ukázal nám rozpor medzi obalom a vnútrom ženy odsúdenej byť high class spoločníčkou, avšak túžiacou patriť tomu koho miluje. Lenže položme si otázku, bolo by to stráviteľné pre masy nedotknuté japonskou kultúrou a nerozumejúce jej podobne ako americkí vojaci vo filme? Asi nie. Toľko kritizovaná angličtina podľa môjho názoru vadí len v prvých minútach filmu, divák si rýchlo zvykne a ku koncu to už ani nevníma. Dôvodom angličtiny je pravdepodobne to, že najmä lenivé zámorie by nechodilo na film v ktorom po sebe štekajú japončinou Číňaňky, ako aj to, že Číňania sa japonsky učia veľmi ťažko, keďže tieto reči majú spoločné len základné znaky. Čo v mojich očiach film povznieslo na absolútne hodnotenie je formálna stránka a herci. Krehká krása a prejav Zhang Ziyi, pyšná a „animálna“ krása Gong Li a nádherne unavená krása a umiernený a pokorný výkon Michelle Yeoh (ktorý tak obdivujem od Tigra a Draka) ma spolu s Oscarom ocenenou kamerou, výpravou a kostýmami, ako aj WIlliamsovou hudbou prevalcovali tak, že nemôžem vyniesť iný verdikt. Keby to zobral do ruky Edward Zwick, alebo keby svoje dvorné herečky komandoval Wong Kar-wai mohlo tu byť niečo, čomu hovorím film mimo kategórie. Lenže Rob Marshall je neuveriteľný packal, ktorý natočil „len“ film za 10/10 (04.05.2006)

Tak a pravda je venku. V minulém životě jsem byla Hacumomo jelikož ta nádherná věčně navátá agresivní kurva, teda gejša, s pedofilními sklony a více než násilnickou povahou mi přirostla k srdci víc než poslední šelest. Na druhou stranu dlouho šikanovaná a pak proti své vůli div ne šikanovaná Sayuri mi sedla taky a jelikož jak Gong tak Zhang jsou pekelný kočky, doufala jsem, že se spolu usmířej nějak ve stylu filmu Komorná. Buddhožel obě jsou cudné na gejšu až hanba a tak neukážou ani bradavku natož celé tělo a když už si to spolu konečně vášnivě rozdaj tak jen v tom smyslu že si daj po hubě. Na druhou stranu spalující vášeň tam byla, dokonce tak spalující že shořel celej barák a kdopak za to mohl? Ukažme si na ní - Hacumomo. Jaké překvapení. Každopádně i když jsem opravdu velmi doufala v lízání lastur a sání nektaru což ve filmu není, tak obě dvě jsou jako gejši magické a okamžitě bych se jim nacpala pod obi. Když Zhangová tančí namol, teda na molu, a dopadá na ní sníh, vypadá tak magicky, že jsem se málem roztekla...no a Gong a její šukající pohledy to už dobrý tři hodiny trénuju před zrcadlem. Zatím vypadám spíš postiženě než šukézně, ale to chce cvik a po čtvrtém šálku saké sem si před zrcadlem přišla taky sexy i když to byla totální katastrofa. (27.07.2017)

Moc jsem se po těch nepříliš nadšených ohlasech na Gejšu netěšila, navíc když jsem četla knihu, ale možná právě proto mě filmové zpracování dost mile překvapilo. První dvě třetiny byly dokonce nádherné, bohužel od požáru šla kvalita dolů a následovala změť neuspořádaného zrychleného děje. Pravda je, že pak už ten příběh gejš nebyl moc zajímavý ani v knize. Zhang Ziyi mě poprvé opravdu zaujala svým výkonem a výborně si s rolí poradila i její dětská představitelka. Dokonce i Sayurin předseda byl takový, jak jsem si ho představovala. Možná to bylo trochu hollywoodsky podané, ale nijak zvlášť mi to nevadilo. (08.09.2006)

"Gejša nemá žádná přání. Gejša nemá žádné city. Gejša je umělkyní vysněného světa." A bohužel prý taky není kurtizána, což by mi asi trošku zvedlo náladu. Místo toho jsem se ocitl ve "velkém" dramatu a já jsem příliš nenáročný divák na to, abych si dokázal užít výcvik, bělení obličeje, mávání vějíři či procházky s paraplíčky. Zkrátka jsem se dost nudil, takže pokud budu mít někdy problémy usnout, tak se na Gejšu obrátím s důvěrou o pomoc. (19.02.2017)