Režie:
Petr TučekScénář:
Jiří BlažekHrají:
Stanislav Zindulka, Vlasta Fialová, Stella Zázvorková, Jana Švandová, Petr Kostka, Josef Karlík, František Šlégr, Ludmila Slancová, Eva Hradilová, Alena Walterová, Jiří Šimon, Ladislav Mareček (více)Obsahy(1)
Do zapadlého městečka carského Ruska přijíždí mladý Pavel Mozgljakov (P. Kostka). Uchází se o ruku krásné Ziny (J. Švandová), dcery Marji Alexandrovny (V. Fialová). Přiváží s sebou svého vzdáleného příbuzného – strýčka – knížete Gavrilu (S. Zindulka). Když se informace o pobytu bohatého šlechtice roznese, vypukne o něj mezi místní dámskou honorací boj. Boj o ženicha, o jeho bohatství, postavení a prestiž. A to i přes to, že strýček je pouze fyzickou i duševní atrapou člověka. (Česká televize)
(více)Recenze (15)
Troufnout si na Dostojevského vyžaduje notnou dávku odvahy. Jak na prknech, tak o to více ve filmu. Strýčkův sen tu však byl zvládnut obdivuhodně. Nejprve byly předvedeny spíše kvality dramatické. Posledních dvacet minut patří už k tomu nejlepšímu i z psychologického hlediska. ()
Velice kvalitní brněnský Dostojevskij plný skvělých hereckých výkonů, nad nimiž nad všemi ovšem ční bezchybný Stanislav Zindulka v roli senilního knížete Gavrily. Dovedu si představit, že jiný herec by takovou postavu zahrál neméně působivě, ale výsledek by už nemusel být tak hluboce lidský, vzbuzující sympatie i soucit zároveň, zkrátka vše perfektně namícháno. Stanislav Zindulka to dokázal a můžeme mu za to děkovat, neboť právě kouzelně popletený kníže je jediným zdrojem humoru a odlehčení, kterého je v této dusivé a mrazivé satiře zapotřebí jako soli. Třeba jeho historka o setkání s Beethovenem: „Ano, byli jsme velmi dobří kamarádi. Věčně měl nos od tabáku, byl takový směšný.“ - „Beethoven?“ - „Ano, ano, Beethoven. Ostatně je dost možná, že to byl nějaký jiný Němec. Tam je totiž spousta Němců.“ ()
Ostrá satira tnoucí do maloměšťáckého pokrytectví tzv. lepší společnosti v Rusku 19. století. Intrikánku Marju Alexandrovnu Moskalevovou hraje výborně Vlasta Fialová, senilního knížete Stanislav Zindulka, ale i ostatní role jsou dobře obsazeny. ()
,,Jsem padouch, jsem osel, ale i osel může být šlechetným člověkem..." Strýčkův sen patří mezi zapomenuté klenoty našeho filmu, kdy se mnohokrát čerpalo ze kvalitních předloh světové literatury. Brilantní Dostojevského satira na ruské měšťany 19.století působí nadčasově díky kritice mezilidských vztahů, majetku a přetvárky a tohle skromné filmové provedení v sobě nese navíc jedinečnou atmosféru komorního historického příběhu, doplněnou o kouzelnou hudbu (krásně smutnou písničku zpívá Martha Elefteriadu) a nese v sobě taky znamenité herecké výkony (poslední dobou mě překvapuje a začíná mi takříkajíc sedět zajímavý herec mladší generace Petr Kostka). Na svůj brněnský původ velice překvapivá záležitost s kvalitní režií a poutavým vyprávěním příběhu se zajímavým koncem! Výtečný herecký koncert provádí zejména Vlasta Fialová (Divá bára) coby intrikářka Alexandrovna a "mladý" Stanislav Zindulka (Vlak dětství a naděje) v roli pomateného strýčka, v r.1971 pro filmové a televizní publikum málo známý herec, který si na svou velkou popularitu musel ještě počkat dobrých 15 let. 90% ()
Groteska z rodu čechovovských (třebaže z pera Dostojevského), jejíž zpracování díky kameře V. Myslivce nabízí určitý přechod mezi inscenací a televizním filmem. ()
Dostojevskij byl génius a Strýčkův sen je satira, která funguje v jakékoliv době. Zazářila Vlasta Fialová a mlaďoučká Jana Švandová. Dobrá byla i věčně nacamraná Alena Hesová. Ke konci si nelze nepovšimnout Arnošta Goldflama, který ani nebyl uveden v titulcích. Zato je tam uvedena Libuše Šafránková, která mému pohledu však unikla a tohle měla to být její první filmová role. ()
Veškeré pokusy dramaticky (divadlo, film, rozhlas) zobrazit velké romány F. M. Dostojevského končí ve slepé uličce, zpracovat tak košatá a rozevlátá témata nelze jinak než románově. U novelek je to zřejmě snazší. Bílé noci mají ze sebou několik zdařilých pokusů, Strýčkův sen je ve verzi Blažek/Tuček mimořádně dobrý. V porovnání se slovenskou rozhlasovou dramatizací (1972, režie Emil Kočiš) se autoři vyhnuli "italskému furoru" i zbytečnému zesměšňování (hlavně strýčka), celkové pojetí je mírnější, přehlednější, méně rétorické... Otázkou je také, proč se zde Dostojevský přiklonil k burlesce a parodii, když se jinak sarkasmům i ironiím převážně vyhýbá (logicky pro člověka, který strávil skoro 10 let v sibiřském vyhnanství). "Strýčkovým snem" je zřejmě vize společnosti stmelené přetvářkou, překrývající chamtivost, lenost a hloupost. A závěr? Skvělý! Ze zpatlaného těsta může vykynout jen zpatlaný osud. ()
Veskrze divadelní záležitost plná výtečného herectví, třeskutých dialogů a jemné nadsázky evokuje dobrou náladu. Tu náladu musí ovšem mít i divák, aby si to užil. A já ji neměl a tak jsem si to neužil. 50% ()
Další důkaz, že ne všechno, co se dostalo do spárů ČST Brno, skončilo úplně špatně. Silná satirická kritika člověka a společnosti jako takové, ironické vykreslení šlechty, dílo, ve kterém Dostojevskij podrobuje mravní zkoušce všechny zúčastněné, nám Brno přetavilo do inscenace kupodivu celkem koukatelné. Nutno uznat, že hlavně díky hereckým výkonům a především S. Zindulkovi, který mě zde opět utvrdil v tom, že se snad už jako kmet narodil. ()
Vlasta Fialova jako intrikanka, krasna mlada Svandova, zmatenej knize Zindulka a stale opila Alena Hesova. Zvlastni cernobila inscenace. Fajnsmekrum lze doporucit. ()
Satira jak břitva. Dostojevskij byl génius. Jeho námět by se dal natočit jako příběh, který se udál v kterékoli době ve kterémkoli státě. Zde ve výborném provedení s výborným hereckým obsazením a výkony. ()
Skvělé herecké výkony od skvělých herců ve skvělé hře skvělého autora - co víc si člověk od televizní inscenace může přát? ()
Pana Karlíka bych málem nepoznal. Velká škoda, že se to po slibném začátku, kde jsem se občas i zasmál, začalo později brzdit zbytečným dialogem. A také nějakou tou retrospektivečkou. Takže jsem trochu ztratil zájem i koncentraci. Přesto jsem byl zvědav, jak to dopadne a díval se až do konce. A nebylo to zase až tak špatné, ale že bych to musel vidět zas, to tedy ne. ()
Vlasta Fialová opět ukázala, že byla nejlepší brněnskou herečkou všech dob a ruská klasika jí sedí. Ze studia brněnské televize ne vždy vycházely dobré televizní filmy a inscenace, ale "Strýčkův sen" se opravdu povedl. ()
Narozdíl od mainstreamu nepovažuji Fjodora Michajloviče za zvlášť geniálního spisovatele a to i s ohledem na mnohem známější jeho díla. Ve své době určitě výjímečný byl, ale jeho knihy mi nepřijdou příliš nadčasové a díky tomu dnes v mnohém spíše nudí. Tak tomu bylo i zde, kdy nijak nevybočil s dlouhé řady hodně si podobných příběhů jiných autorů z časů staré ruské šlechty či těch, co si na ni svými způsoby hráli. Scénář to také příliš nevylepšil. Jinak byl ale snímek natočen, obsazen a odehrán poměrně zdařile. Tři hvězdy, ale s hodně odřeným hřbetem. ()