Vajíčko

Kam spěcháme, za čím se ženeme, jaké sledujeme cíle? Chceme se stát součástí onoho navenek dokonalého systému, mít spokojenou rodinu, čistý trestní rejstřík, pohodlné křeslo, ve kterém si přečteme noviny, slušně placené zaměstnání, které nás bude vnitřně naplňovat… opravdu chceme tohle všechno, nebo si to pouze namlouváme, přetvařujeme se, lžeme a předstíráme, abychom se stali součástí jednoho velkého „vajíčka“? Emil Magis upřednostňuje přesně ty hodnoty, kterými Mark Renton tak pohrdal, a upřednostňuje je z čistě zištných důvodů – chce někam patřit, být uznávaným, ale pouze do chvíle než si uvědomí, že ta nejsprávnější cesta nemusí být vždy nutně tou jedinou možnou. Vajíčko je zcela unikátním dílem, žánrově velmi obtížně zařaditelným (trefné je označení „filozofující komedie“), jedná se o jakousi „one man show“ geniálního Václava Vosky, který v podstatě po celý film vede dialog s divákem, tedy s vámi, a pouze na vás je, zda-li budete ochotni se do tohoto dialogu zapojit. Na Voskově výkonu mě nejvíc nadchla jeho nejednoznačnost – ani po skončení mi nebylo jasné, jestli hrál postavu v zásadě dobrou, nebo až na kost prohnilou, což činilo Magise o to zajímavějším. Pro lepší představu o pojetí Vajíčka bych si dovolil zmínit tři jména – Truffaut, Allen, Pink Floyd: The Wall. S Truffautem má společný smysl pro něžný, duchaplný, často sotva postřehnutelný humor. Allen zase v několika ze svých filmů načal téma lidské potřeby zařadit se do establishmentu a držet se v tam i za cenu nejvyšší. No a konečně The Wall – jejíž hlavní hrdina se postupně (a částečně proti vlastní vůli) stává jenom další cihlou ve zdi. Vajíčko je dílem obdařeným inteligentním humorem, má nápaditý scénář dávající neopakovatelnou hereckou příležitost skutečně talentovanému herci. Václav Voska takovým byl a jelikož není zvykem tleskat filmu promítanému na DVD, tak alespoň dodatečně v komentáři: Bravo, mistře! Bravo! Bravo! Bravo! 90% P.S.: Jaké jsem si z filmu odnesl ponaučení? Vůbec nad svou rolí v systému nepřemýšlejte, prostě žijte! (14.12.2006)

"Jsi muž?" - "Nerozumím otázce." Satira jako řemen, podpořená fantastickým Václavem Voskou. Jeho Emil Magis je takový nijak výjimečný muž, který však dokáže skvěle pozorovat a komentovat svět kolem sebe. Je to člověk, který vlastně velmi touží po pravdě, byť se jí dobírá velmi svérázně. Během svého vzestupu z obyčejného příručího až na ministerského úředníka poznává detailně lidskou náturu, za čím se všichni ženeme, jaké máme hodnoty. Ač sám není nijak ryzího charakteru, přece jen je člověkem, který alespoň v mládí věří ve vítězství dobra. Neustále zklamáván okolím nakonec i on se stává součástí systému, posilovaného lží, polopravdou, přetvářkou, kde každý touží být uvnitř vajíčka. Schopnost rozpoznávat podstatu věcí okolo sebe mu však zůstane zachována i poté, čím se tedy liší od ostatních je to, že si nic nenalhává. (31.08.2006)

Já jsem nikdy nepochyboval o tom, že Václav Voska byl naprosto jedinečný herec. Ovšem takhle skvostně jsem ho viděl hrát až dnes. Excelentní záležitost. (15.05.2016)

TV film Vajíčko je na podkladě divadelní hry od autora Féliciena Marceaua, která má stále dnešnímu divákovi co říci a obávám se, že dlouho bude. Výborný výkon V. Vosky v hlavní roli. O samotné hře se praví a v podstaě touto citací film začíná :Vajíčko, ono na špičku nepostavitelné tělísko, je symbolem hradu, pevnosti ukrývající chutné sousto. Je v zájmu jedince dostat se dovnitř k němu. Cesta vede ale údolími polopravd, přetvářky, popření vlastních zásad. Je nutné vplout do bezzásadových, prospěchářských vod establishmentu s pravidly lobingu a partajničení. Ve vajíčku je ovšem pohodlno a sladko. Hlavní hrdina Emil Magis (V. Voska), je průměrným občánkem. Nepyšní se ani intelektuálními hodnotami ani vzděláním, nevyčnívá ani o píď nad bezejmennou lidskou hmotu. Jeho nespornou kvalitou je ale tíhnutí k pravdě. V první části si dokonce zcela jistě myslí, že pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí. (19.03.2005)

Famósní představení, jedna z životních rolí Emila Václava Vosky. Tento velikán českého jeviště ve své nejlepší formě. Skvělé psychologické drama osoby tak unikátně rafinované... :-)) (09.01.2010)

Voska! Jak jsem mohl tohoto herce donedávna prakticky neznat? Příkladně tuto hru, která je sice exhibicí jeho postavy už z podstaty, si ještě nadto svým projevem zcela přivlastnil. Ostatní mu sekundují nádherně. Do TV studiovky převedeno parádně (ačli to jako někdo, kdo Vajíčko na divadle neviděl, smím tvrdit). Zvlášť se musím též zmínit o překladu, o jehož adekvanci s originálem nic nevím, který ale nenásilně zachovává klasickou společenskou českou mluvu, se všemi těmi půvabnými obraty a frázemi, které tehdy vždy ještě byly v pasivním a do jisté míry i aktivním řečovém fondu. Pokud jde o téma a obsah hry, tak od chvíle, kdy se začíná rozvíjet zápletka s panem Viktorem (Šimánek!), stále zřetelněji až ke grandiózně vyšinutému finále ztrácí hra s původním tématem ("systém" atd.) kontakt (čemuž odpovídá i neadekvátně masivní prostor, který celá tato fáze oproti předchozím epizodám má). Nebo jen zdánlivě? Ba právě. (Dál SPOJLERY) Vždyť tak, jak se vypravěč postupně uchycoval a zaplétal v "systému", mění se sled a relativní pestrost životních epizod (míněno v čase i prostoru) pozvolna v žití - ve vajíčku. Magis už je vevnitř, proto ta změna perspektivy, s čímž jeho vypravěčská ztráta tématu ze zřetele nutně souvisí. Čím jsou však všechny jeho potměšilé pokusy o "korekci" vzniklého domácího trojúhelníku? Snahou v systému se udržet nebo ho naopak opustit? A je v tomto ohledu jeho podvědomá intence v souladu s vědomým záměrem? Ale hlavně: Co to "finální řešení", jen chabě navléknuté argumentem sebeobrany? Uvažme: Magis deklaruje, že ho manželka s milencem vyhazují ze systému (tím, že s ním nepočítají a nakonec ho mají za nebezpečného blázna), čemuž se on nakonec radikálně vzepře. Zároveň ale nelze nevidět, že jeho manželka je přímo zosobněním jeho zapletení do systému, a že kdyby konec konců hrál tu hru spolu a nevymýšlel hovadiny, byl by jako tiše podváděný a tiše podvádějící manžel v systému bezpečně držen, a že tímto modem vivendi by vlastně celý systém byl nejlépe potvrzován. Magis se finálním aktem právě pokusil - a ze svého hlediska úspěšně - na systém vyzrát. Je zároveň v něm (jako tragicky ovdovělý spořádaný muž) i mimo něj. Odmítám to celé chápat v tom smyslu (ač by to bylo dobře francouzské), že byl Magis k vraždě manželky systémem donucen. Vražda vlastní ženy je zde vrcholným aktem osvobození. Čímž ovšem není vyloučen možný názor, že od jistého momentu skutečně propukl jeho bytostný sklon k vyšinutosti nebezpečného blázna. (15.04.2018)

Václav Voska si svoji roli vyloženě užívá. Jedná se o lehce vtipné satirické drama. Ta genialita, za kterou se skrývá těch 90% mi však mírně uniká. Svoje hodnocení bych situoval kolem slabých 3*. (09.08.2012)

Lidé přece nehledají práci. Ráno se probudil svěží a čilý. Mládež, žolíky a vajíčko. A kde zůstal systém? Postava Emila Magise, "zkoumajícího své vajíčko", se stala do jisté míry symbolem doby. Je elegantní zevně i zvnitřku, ale ta elegance je potažena jakousi plísní, je to odpuzující i přitažlivé, výsměšné a usvědčující. Svou bezcharakternost vysvětluje velmi přijatelně, bere si nás neustále za svědky - že byste to udělali zrovna tak, že ano? - a tak nám nakonec vyrazí dech. Přizpůsobivý, neškodný život ústí do grandiózního zločinu, napsala tehdy Milena Urbanová v Kulturní tvorbě. Velmi brzy se Vajíčko ztotožnilo s hereckou osobností Václava Vosky. Při sledování inscenace si nelze neuvědomit to, co o Voskově výkonu napsal jeho herecký kolega Svatopluk Beneš – Voskův Magis byl výsledkem dokonalé symbiózy intelektu s hereckým talentem. Přestože mezi uvedením Vajíčka a Voskovou náhlou smrtí uplynulo takřka dvacet let, jako by to byl hercův testament. Odkaz, z něhož lze vyčíst Voskův postoj: společnost, jež se vyvíjí ve vajíčku svých vlastních iluzorních představ, musí nutně dojít od cynismu až ke zločinu. Prostřednictvím Vajíčka se s odstupem času můžeme dozvědět o stavu tehdejší společnosti víc než ze všech oficiálních bulletinů té doby. Jak píše Beneš, Magis ovládl systém "jak na to", což se mohlo stát motem období, které tehdy přicházelo a jemuž jsme si navykli říkat odlidštěným slovem normalizace. Voska svým Magisem nastavil společnosti zrcadlo a nebylo jeho vinou, že se společnost v tomto zrcadle nepoznala. To ovšem přenechme jejímu svědomí. (23.02.2015)

,,To jsem blázen, proč jsem se vlastně oženil? Abych se dostal do vajíčka! Jenže vajíčko se uzavřelo a já zůstal opět venku!" Nerad používám tyhle anglické výrazy, ale tohle je opravdu dokonalá ONE MAN SHOW! Adaptace téhle francouzské hry s obsazenstvím Městských divadel pražských do filmové (resp. televizní) podoby s experimentálním provedením je vlastně jednou z prvních filmových vlašťovek tohoto žánru v našich končinách. Tohle je potřeba znát! Asi nejlepší ukázka hereckého mistrovství Václava Vosky, který by těch 98 minut snímku s dobrou dávkou humoru i hlubokou filosofii dokázal utáhnout klidně i sám bez přihrávajících kolegů. Divák se tady nejen baví se nad tou komickou stránkou, ale také ho to trochu nutí filosoficky uvažovat a zamýšlet se nad systémem ("vajíčkem") života a fungování světa. Jistý příběh zde přítomný je, současně prolínající se s průvodním komentářem, byť stojící spíš dlouhou dobu v úzadí. Studiová výprava je velice skromná, jako na divadelním jevišti, což vnímám jako velké plus v takovém žánru – divák tak může nerozptýleně pozorně poslouchat každou větu. Jo, a se společenskou myšlenkou: "vidíte – systém!" :o) Televizní klenot (zasloužil by si i častější reprizu), zábava na vysoké úrovni a patrně životní role Václava Vosky, herce bohužel nedoceněného tenkrát i dnes. Díky, mistře... 95% (18.12.2016)

Geniální hra a skvělá adaptace. Co k tomu dodat... (16.12.2006)

For ME 89% (30.08.2008)

Bylo jednou jedno vajíčko, v tom vajíčku žloutek. Do té doby, než se z metafory vejce stane metafora kuřete, žloutek naráží do nakřáplých stěn, bije se s poryvy větru a sluncem prosvítajícím skrze skořápku. Televizní inscenace o jedné myšlence, ležérně existenciální, ležérně společenské, je tvarována pohlížením jednoho mimoně-prudiče. Svět se před ním rozprostírá jako panoptikum předem načrtnutých scén s jediným vyústěním, jako buňka stejnokrojů tváří, pocitů, lásky, nenávisti, jako svět hlupáků pochodujících společně směrem kupředu. Ironie a sarkasmus hlavního představitele, který skáče dovnitř vajíčka a zase ven, tu jako komentátor, tu jako hlavní aktér, karikuje svět a sebe sama - Člověka je předurčen k věčnému pohybu - klubání. (24.07.2008)

tato televizní verze úspěšného divadelního představení nám zábavnou formou přiblíží filozofii fungování dnešní společnosti. Tak vykoukněte ze své skořápky a nechte se osvěžit příjemnými hereckými výkony skvělých herců v čele s excelentním Václavem Voskou, kterému role padla jak ulitá. U mě má silnější 4* a samozřejmě doporučuji- [ PŘÍBĚH: 3 /// ORIGINALITA: 2 /// NÁLADA: 2 /// ART: 1 /// STYL: 1 /// CASTING: 3 (3*MAX) ] (02.04.2013)

Ilustrovaná přednáška chladnokrevného cynika o hackování středostavovského života. Je to dynamické, chytré, vtipné, mrazivé, trefné, dráždivě nejednoznačné, Voskou fantasticky zahrané. Jeden z vrcholů DVD série Xkrát divadlo a jedna z nejnadčasovějších věcí, které nám česká 60. léta zůstavila. (29.11.2014)

"Vidíte - systém..." No mě tedy "systém" této konverzačky přišel přeci jen až trošku moc upovídaný. Zvláště v úvodu, kdy Václav Voska ve své "one man show" rozebírá, zda věta "ráno se probudil svěží a čilý" je či není podvod a poté vypráví trošku směšnou příhodu, jak se mu delší čas nedařilo přijít o panictví. Chápu, že jde čistě o televizní přepis divadelní hry a Václav Voska je přitom ve své roli excelentní. To jeho časté nastupování a vystupování z role vypravěče a komentátora celého příběhu a současně jeho hlavního aktéra pana Emila Magise mi místy připadalo poněkud ubíjející. Všechno to filosofování o tom, že "systém není před námi, ale nad námi", jako "síť rozprostřená nad jeho hlavou", a že snad ani onen systém neexistuje, protože jak mnozí říkají "vy sami jste si to zavinili, když se věci nedaří"... Jako někdy jsem si i říkal, že je to až roztomilé, jak je to pitomé..(Omlouvám se za ten výraz). A přišlo i na pasáže, při kterých jsem se (logicky) smál, až se za břicho popadal (viz hlavně tato replika: "V ministerstvu, ne neříkám že, práce není k ničemu, to ne jistě k něčemu je, ale člověk neví k čemu a to člověka úžasně uklidňuje. Žádná odpovědnost, žádný zaměstnavatel, alespoň ne žádný určitý... Na světě by bylo líp, kdyby všichni lidi byli státní zaměstnanci… Lidi nehledají práci, hledají místo, postavení."). A nakonec jsem asi i pochopil, proč ten celý dlouhý úvod o "systému" a o vajíčku, které se uzavře a člověk zůstane venku. Celé to zpracování s využitím celého ansámblu tehdejších Městských divadlech pražských, v němž postavy mládnou ale jejich představitelé nikoliv, je jistě originální a herecky má šmrnc. Nemohu si pomoct, ale za mě "příliš mnoho slov"... (01.09.2020)

Václav Voska byl přitom a vyhrál na celé čáře. On přiznává, že čest se pro něj stala zbytečnou přítěží a úspěšně ji odolal až i nad ní zvítězil, morálku také postupně vymazal, že po ní ani památky nezbylo. I nad systémem zvítězil, nad ženou, panictvím a frajerem z Indočíny. V podstatě divadlo jednoho herce psané perem Féliciena Marceaua. Svět je jaksi pokurven, napadá mě po shlédnutí tohoto monologu Václava Vosky. Třeba v něm najdete odpověď proč. Jo a dodnes se to hraje http://www.novinky.cz/kultura/36680-vajicko-vypravi-jak-se-dostat-do-politiky.html (02.05.2012)

Jako vždy dokonalý Václav Voska v jedné ze svých stěžejních divadelních rolí vypráví o tom (hra je v podstatě soustředěná na jeho postavu, ostatní mu jenom nahrávají), jak našel životní systém, jak do všeho fušuje, jak se snaží dostat do vajíčka, do skořápky světa, za vodopád lží. Jak poprvé lhal, jak poprvé kradl (a v důsledku toho přišel o panictví a v důsledku toho zase o práci), medituje o nerozbitném vajíčku lidské civilisace, vypráví o tom, jak nemůže žít ani v systému ani mimo něj... A pak sledujete, co se z něho kvůli tomu stane a jak to přijímá... A je z toho geniální, vtipná i drsná divadelní hra s neobvyklou a o to zajímavější symbolikou (vajíčko, kapesník...), vypovídající o světě a lidech v něm to, co málokterá. A navíc, o co se snažili všichni ti nenápadní nechutní malí záporáčci a odporní udavači v celé historii herectví, to dokázal Václav Voska shrnout a překonat v pouhé intonaci šesti slov: "u jedné děvky v ulici Borejeaux." Tohle je po stránce zvukové, orthoepické a vůbec mluvené dokonalá čeština. Vinklář z pozdější inscenace mu nesahá ani po paty a dost se Vosku snaží napodobovat, přestože na to - ač jinak velmi dobrý herec - hlasově ani herecky nemá. P. S. Musím říct, že převod to TV podoby se silně nepovedl, nicméně původní hra a zejména Voskův výkon jsou tak úžasné, že nemůžu jít s hodnocením níž. P. P. S. Mezi Voskovými divadelními rolemi rozhodně nejlepší, z rolí čistě recitátorských pokládám Nový zákon z Violy za ještě mnohem, mnohem lepší. Copak opravdu existují ženy, co se ptají, kolik je hodin? P. S. Taky se ráno nebudím svěží a čilý. (08.01.2010)

" A pak si člověk řekne, systém..." (09.12.2006)

Filozofický nadhled jak má být... (27.08.2011)

Divna, uzvanena divadelni hra o sexu a lasce. Voska se snazil, ale me to cele spis odpuzovalo nez bavilo. (02.11.2023)