Posedlost Ayn Randové

Film trpí tradičním neduhem amerického životopisného filmu: přízemní kronikářskou popisností. Když už je přinucen dodržovat fakta, ulpívá na nich s až hlemýždí přilnavostí a důkladností vnějškové reprodukce nahrazuje hlubší vhled do duše, psychiky, podstaty zobrazovaných událostí či pojednávaných osobností. Velké plátno se tak stává lépe či hůře zvládnutým plakátem, který více oznamuje a nabízí, než skutečně dává a opravdu obohacuje. Na druhou stranu výkon ruskoanglické herecké hvězdy v nejlepším slova smyslu Helen Mirren (Jeleny Mironovy) je mimořádný; její hrdinka je především vyprahlou, lidsky nešťastnou a vlastním životem nenaplněnou ženou, která vlastní nepotlačitelný žal a zoufalství destruktivně přenáší do svého lidského okolí. Standardní jsou i další herecké výkony. O objektivismu jako filozofickém směru se ve filmu z důvodů, které jsem naznačil, příliš nedovíme. Otázka, zda Mirrenino pojetí je nosné a verifikovatelné pro skutečný život této Rusky, zůstává nezodpovězena. A konstatované zmatení filmového diváka neuzavřeno a neuspokojeno. (09.12.2011)

Príbeh známej americkej filozofky ruského pôvodu, zastávajúcej pozície vypätého egoizmu, antikolektivizmu, kapitalizmu a antialtruizmu, jej utiahnutého manžela, a páriku nadšených obdivovateľov. Zaujal svojím dejom, presvedčivým obsadením a výkonmi najmä hlavnej hrdinky v podaní Helen Mirrenovej - na zahodenie nebol ani Peter Fonda v úlohe manžela navonok sa starajúceho len o svoje kvietky, fajku a kľud v kresielku. Obdiv mladého psychológa k myšlienkam a dielu ženy o 25 rokov staršej sa častým stretávaním postupne mení na milenecký vzťah s vopred vyžiadaným súhlasom partnerov oboch milencov. Príbeh sa mi už menej páčil spracovaním - až veľmi tradičným, ba priam televíznym. (02.08.2004)

Čakala som asi niečo iné, no Ayn Randová sa mi nepáčila. Pár krát som sa zamyslela nad vývinom deja, ktorý vo mne vyvolal väčšinou negatívne emócie. Zobrazenie filozofov, ich veľkých slov a napokon aj ich pokrytectva, keď tá obyčajná, triviálna ľudskosť prinesie zradu vlastných ideálov, no jedinec zaslepený vlastným pocitom vševedúcnosti si to nikdy neprizná... je síce zaujímavým pohľadom na "intelektuálnu elitu", no neprináša nič nové. Iba vyvoláva znechutenie nad veľkohubými plkátormi, ktorí v životnej realite dokážu blízkym bytostiam ubližovať horšie ako "bežní hlupáci" a ešte si toto citové násilie posväcovať. (19.04.2007)

Dva mladí lidé navštíví známou spisovatelku (už nevím v jakém žánru). Chlapec jí je pohlcený, ona, zralá osoba jím též, neb si při něm přehrává své dřívější roky. Holčička odstrouhá, neb není tak zajímavá pro chlapce jako tato zralá žena. Ona i nadále pracuje, on studuje, a dochází mezi nimi k běžným přiblížování se a vzdalování se. Jeho přítelkyně je u toho jako páté kolo u vozu. A to se jí pochopitelně nelíbí. Ti dva to mají ale na háku, a dál jsou jeden druhým okouzlováni a dávají životu toho druhého co nejvíc potřebuje. Tou osobou, která udává tón je známá spisovatelka. Film končí ale pro mě nepříliš chytře. Spisovatelka přednáší a pak řekne, aby jí kladli studenti otázky. Ti jí kladou otázky na úrovni běžných studentů. Ona na ně odpovídá a domnívá se, že vtipně. A není to nic trefného, nic chytrého, ba naopak trapárna. Tu pozoruje a tenhle pocit má jen divák, který už takové příběhy někdy zažil či viděl...! Kladem filmu je, že netřeba si vše polopaticky vysvětlovat. Že jde o tah lidských potřeb, a jejich uspokojování! (23.06.2010)

Mirren jsme takhle viděli už x krát. Peter Fonda skvělý. Stejně úžasná Julie Deply, která do podivného filmu televizního střihu vnesla příjemné teplo, bohužel smutné, v roli dívky, jejíž životní roli bych tedy nechtěla ani za nic. Eric Stoltz je vizuálně hnusný chlap, v roli magnetu na ženy neměl co pohledávat. Nejen že je obřidlivý, ale navrch i nesympatický, prostý charismatu, čili toto jsem nepochopila. Film je to divný. Má nás obeznámit se slavnou filosofkou, která pohnula myslí světa svým rozpracovaným objektivismem, na kterém by možná zas až tolik výstředního nebylo, neboť mozek by vládnout měl, nicméně v tomto počinu jsem se dívala na sebestřednou, arogantní, dominantní, manipulativní, bezohlednou, hysterickou, mstivou, hádavou štěknu, která pro své rozmary v klidu zlikviduje, dle její terminologie "slabšího jedince", který je vůči ní uctivý a slušný. Zničí mu život, přičemž mu ze svého piedestalu ani neudělí stejně férový prostor. Zůstat v tomto je čistý masochismus, regulérní lidské ponížení a tohle všechno ona označuje za učení. Tak nevím. Uznávám spíše učení, která podobné manýry člověka dokáží zmírnit nebo dobře, pokud to vyhovuje oběma, prosím. Ale na tento film v této formě se tedy dobře koukat nedalo. (28.10.2020)

Mám rád intelektuálne dialógové filmy, ale toto bolo na mňa až príliš intelektuálne a tým pádom aj nudné. Herci výborní, ale tie siahodlhé filozofické rozmluvy boli otravné. (21.08.2022)

Krásná menší role pro Petera Fondu. Když vyšla Atlasova vzpoura v češtině, dost jsem váhala. Pak jsem si ale koupila e-book - a zdolala ho. Ale byla to dřina, přesto nelituju, spolu s filmem se mi lecos poskládalo. (23.10.2020)

57. Zlatý Glóbus za rok 1999 - cena (1) - *Nejlepší herec ve vedlejší roli - Peter Fonda + nominace (1) - Nejlepší herečka v minisérii / TV filmu - Helen Mirren (10.03.2009)

Neznám ji, nikdy předtím jsem o ní neslyšela, a tak nemůžu říct, jaká byla spisovatelka. Ovšem pokud se její příběh zakládá na pravdě, byla v první řadě obratnou manipulátorkou, která se vždycky, za každých okolností řídila jenom a pouze svým vlastním prospěchem - a přitom se schovávala za pokryteckými, rádoby intelektuálními řečičkami, které při pohledu (a poslechu) zvenčí vyhlížely TAK interesantně. Sama citově vyprahlá, nepříliš spokojená s vlastním životem, bez výčitek využívala každého, kdo se ocitl v její blízkosti, a v případě (ne)potřeby ho bez rozpaků odhodila jako starou veteš, která už dosloužila. Charakter jejího mladého milence nehodlám rozebírat, zato při jeho okouzlující ženě jsem stála po celou stopáž, nejenom tehdy, když se zrovna ocitla na scéně. Vlastně je to JEJÍ příběh ... příběh Barbary Brandenové - vyprávění staré jako lidstvo samo ... o lásce a zradě ... a zase o lásce - empatické a zainteresované, přesto nestranné ... za 5*, jasných a zářivých, bez poskvrnky. (05.11.2020)

Aj keď srdcom filmu je milostný vzťah, predstaví sa nám aj spoločenský okruh ktorý je kontroverzný. 6/10 (11.04.2021)

Typická ukázka toho, že přes veškeré intelektuální tlachání o smyslu žití se všechno točí v kruhu a je o tomtéž. Vztahy. Když se do toho člověk zamotá pořádně, ztratí pojem reality a může na to dojet. Když se drží zpátky, tak zase nic neužije. Výborně zpracovaná psychologie postav. Mnoho věcí řečených i naznačených mimo hlavní děj, či úmyslně upozaděných zanechá brouka v hlavě. Ve své době asi převratné, ale i dnes velmi podnětné...90% (05.09.2011)

Škoda neživotné jednorozměrnosti, do níž byly z reálných předobrazů zredukovány obě hlavní postavy – studeně racionální Ayn a nanicovatý floutek Nathaniel. Lidmi tohoto typu by těžko bylo možné nechat se fascinovat tak, jak to předvádějí jejich filmoví partneři. Škoda různých řemeslných nešikovností (zbytečné dramatické přeostřování, tu a tam prapodivný televizněinscenační střih). Nicméně: téma "(falešný) altruismus versus seberealizace a její hranice s čirým sobectvím" je nakonec nahozeno velice inspirativně; na to, jak jednoduše až povrchně jsou načrtnuty charaktery, vztahy a děje, tenhle filmeček ponouká k překvapivě hlubokému myšlenkovému ponoru s dlouhým dojezdem. Plus moc pěkná milesdavisovská muzika plus krásně využitý Peter Fonda (neříkám krásně hrající, on toho nikdy moc nenahrál, ale oblečte ho do dobře padnoucího baloňáku, postavte ho do záběru s malířskou paletou nebo sklenicí bourbonu a on tím svým nepřítomným jinosvětským kukučem – takhle jsem si odjakživa představoval elfy, kdepak agent Smith se špičatýma ušima! – dodá jakékoli scéně instantní hloubku). (18.04.2013)

Nestrojené paralelní známosti. Pikantní "rozvrh" posádky loží Marsů a Venuší. Soli slasti, které rozpustí nový liz. Mosty doteků spustí pádné blues. Drahá sólistka emocí, kněžka intelektu, nadobro zlomí pero nad intimním dialogem s "gigolem" teorie. Eunuchem, padlým tělem záletných praktik. (23.10.2020)

Nedodíval jsem se až do úplněho konce, poněvadž by mi stejně nic nového neřeknul. Potrhlá židovka Rosenbaumová zdrhne z komunistického Ruska do Ameriky, živí se psaním a svými egocentristickými názory, k čemuž víc posluchačů, než v Americe nikde jinde míti nemůže. Jelikož si chce zašukat s mladým obdivovatelem, zahalí to do pokrytecké deky intelektualismu a teatrálního svolení partnerů obou. Její partner je trouba, který je na ní materiálně závislý a její milenec je mladý vychcaný cvokař (který by jinde, než v poblblé Americe tolik pacošů nesehnal). No a jinak se tam vlastně nic nestane. Je to jenom film o lžích.... (18.04.2012)

Žánr není rozhodně "drama/životopisný", ale spíš "naprosto absurdní nesmysl". Nemohu totiž uvěřit, že existuje muž, který by odvrhl Julii Delpy v jejích nejlepších letech (no, spíš na sklonku jejích nejlepších let) a dal přednost jakési vyžilé škebli, meloucí nesmysly a hulící jak fabrika. To, že se jednalo o známou filozofku, jsem si přečetl až tady v diskuzi, z jejích řečí ve filmu se to fakt poznat nedalo. (13.12.2020)

Ukázka toho, že sex možná ano, ale láska se nedá vědecky přesně a striktně rozebrat a naplánovat, vybrat toho ideálního partnera z hlediska rozumového a poručit srdci, aby i ono si ho zvolilo. Vše je mnohem, mnohem komplikovanější, v lecčems zase naopak jednodušší. Co říci dále? Většinu filmu mě jednotlivé postavy neskutečně rozčilovaly, nemohla jsem vystát, jak se tam vzájemně ponižovaly, využívaly se, neustále rozebíraly nerozebratelné. Slabé tři hvězdičky za dobré herecké výkony, které ve mně dokázaly vzbudit uvedené (ač tedy vesměs nepříjemné) emoce a také za závěr, v němž Barbara konečně skončila ve (alespoň zdánlivě) zdravě vypadajícím vztahu s člověkem, který možná tabulkově nevypadal jako její ideální partner, prostě a jednoduše se spolu ale měli rádi takoví, jací byli. 45 %. (22.10.2020)

Dobře podané charaktery dvou manipulujících psychopatů, kteří svým partnerům vždy vše odůvodní tak, aby z toho měli oni sami prospěch. To. co si dovolí oni, je "v pořádku", když to samé chce partner, je to "nepřijatelné". H. Mirren to zahrála velmi věrohodně, cítila jsem se při jejím sledování hodně nepříjemně, jako bych byla v místnosti s manipulátorem, a to já fakt nerada. Takže to, co chtěl film mj. sdělit, se na mě přeneslo. Z řemeslné stránky tedy podle mě povedené, i proto se mi na to koukalo nepříjemně a víckrát už to asi vidět nechci. (12.12.2020)

Podivný a ne zcela uvěřitelný, leč skutečný příběh ruské emigrantky Ayn Randové, která má populární ale pro mne zcela nepochopitelné názory na nekonvenční život, žije poměrně bohémským životem, přestože napsala jednu knihu po patnácti letech a divák se tedy nutně musí ptát, co je její zdroj příjmů. Přestože je poměrně nesnesitelná a ošklivá stárnoucí žena, učaruje mladému pěknému Nathanielovi, který se do ni přes jejich generační rozdíl zamiluje, a dokonce přesvědčí mladou Barbaru, že se má za Nathaniela provdat, přestože ji nepřitahuje. Nepochopila jsem, čím Ayn své okolí oslnila, proč se sebou její blízcí nechali tak manipulovat a jak to, že jí to všechno prošlo. Skutečná Ayn Randová nějaké kouzlo mít musela, ale jak mám Helen Mirren ráda, tady mne nepřesvědčila ani na chvíli. (23.08.2010)

V titulcích filmu uvedeno: rok výroby 1998. (07.11.2020)

Mirrenová je v hlavní roli skvělá, je vidět, že jí sedí. Samotný film mě ničím nepřekvapil, pokud vás tedy nešokuje samotný děj. (18.03.2007)