Les Maîtres fous
The Mad Masters
Obsahy(1)
Francouzský etnograf a režisér Jean Rouch natočil tento krátkometrážní dokument v roce 1954 ve městě Akkra, kam přijel na pozvání členů místní domorodé sekty Hauka. Film zachycuje každoroční rituály právě této sekty a byl kvůli svému údajně protikoloniálnímu vyznění zakázán původně v Nigeru a později i v ostatních afrických britských koloniích. (ČSFD)
(více)Recenze (17)
LFŠ 2008 Rouch měl poslechnout svého blízkého přítele a učitele a film zničit, protože takhle promrhat možnost natočit rituál, ke kterému se hned tak někdo nedostane, se jenom tak nevidí. Je sice hezké, že se domorodci nemohou dívat na dokument-záznam rituálu, protože se při sledování uvedou do stejného stavu, v jakém byli po čas rituálu, ale na jiné publikum ona hypnotická atmosféra nepůsobí, protože místo toho, aby se vyprávělo obrazem, spoléhá se na dovysvětlující komentář mimo obraz a o transcendenci z pohledu bílého diváka nemůže být řeč. Navíc etnografický dokument, jak Rouch ŠÍLENÉ MISTRY nazývá, pozbývá svého valného smyslu, pokud nedovede navodit stavy, které dokumentuje, a ani bez znalosti daného kulturního kontextu zprostředkovat divákovi smysl rituálu. Nelze se ani tak moc divit přijetí, kdy domorodci, kteří film viděli, na něj nádavají, protože je vykresluje jako primitivy, což je opak obrazu, kterého chtěli dokumentem dosáhnout, a bílí diváci, ať již evropští nebo američtí, ŠÍLENÉ MISTRy považují za zábavnou perodii s nulovou hodnotou. Tak přísný odsudek si Rouch sice nezaslouží, ale dokumenty by se měly točit - alespoň tohohle druhu - s určitým pochopením. Místo transcendentního stavu se tak u mě dostavily mikrospánky, což - předpokládám - nebylo záměrem. ()
(1001) Myslela jsem u toho tak trochu na Cannibal Holocaust. A také došlo k zajímavému jevu: půlhodina tohoto dokumentu mi připadala neskutečně dlouhá na to, jak malý dojem nějaké předané informace nebo zkušenosti vzbuzovala. Popisný, neustále přítomný komentář mi agresívně nabourával vnímání obrazu. Nepříjemný zážitek. ()
Tento dokument vypovídá obecně o nesmyslnosti a směšnosti nejrůznějších lidských rituálů, což by myslím dostatečně vyplynulo i bez záběru na britskou královnu. ()
Kolonizácia Afriky a postupná snaha o ekonomicko - kultúrne ovládnutie jednotlivých krajín priniesla so sebou koncom 40. rokov 20. storočia veľmi zaujímavú reakciu domorodého obyvateľstva. Začali vznikať náboženstvá (či sekty) zobrazujúce a zároveň parodujúce konanie a vládnutie kolonizátorov. Jean Rouch dostal možnosť zúčastniť svojrázneho náboženského obradu jednej z takýchto spoločností. A nielen to: dostal súhlas na detailné nafilmovanie niečoho, čo ostáva väčšinou pred očami verejnosti skryté, ako posvätné mystérium. Členovia sekty prezlečení do masiek policajtov, železničiarov, vojakov, kráľovnej s nezabudnuteľne obrovskou (a mierne odpornou) penou na ústach sa dostávajú do zvláštnych tranzových stavov. Fascinujúce a rôznym interpretáciám veľmi otvorené dielo o absurdnostiach a šaškárňach rituálov a správania sa zástupcov a zamestnancov koloniálnych mocností, ktoré takto šialene ukázané vystupujú na povrch v celej ich pokrivenej nádhere. Pri viacnásobnom pozretí je možné objaviť stále niečo nové. Film sa v čase vzniku stretol s odsúdením s obidvoch strán a to zo strany belochov preto, že ukazuje ich totálne zosmiešňovanie a kritiku a zo strany domorodcov preto, že ich ukazuje ako primitívnych, nechutných barbarov. Našťastie Rouch nezničil film, ako mu radil jeden z jeho najlepších priateľov a učiteľov ale uchoval ho ako veľmi zaujímavý etnografický dokument so širším filozofickým podtextom. Zaujímavosti na okraj: Samotní aktéri filmu – členovia náboženského spoločenstva, ktorí sa dostávajú do tranzu sa na film nemôžu pozerať, pretože aj s odstupom viac ako 10 rokov sa pri jeho sledovaní samovoľne uvedú do rovnakého tranzu aký popisuje film. Spomenutú neuveriteľne obrovskú penu okolo úst si herci vytvárali zámerne hromadením slín ako poukázanie na fakt, že väčšina belochov pri rozprávaní neuveriteľne prská a slintá. ()
Ďalší z viacerých francúzskych etnografických filmov, tentokrát trochu drsnejšieho vyznenia. Dalo sa síce ukázať aj viac, ale pre pohoršenie a zákaz v britských kolóniách to úplne stačilo. Tak som sa opäť dozvedel niečo nové o svete, o ktorom som nemal ani potuchy. Ale každý deň mám už v dnešnom svete pocit, že mnoho ľudí žije v tranze a chová sa ešte smiešnejšie, ako domorodci pri svojich rituáloch. Žiaden filozofický podtext, ako v tomto filme, v tom ale nevidím. Nedá sa hovoriť o nejakom výnimočnom filmovom zážitku, dôležitá je tu práve tá informatívnosť a odvaha filmárov vyraziť do tohto sveta a podať o ňom svedectvo. ()
"Ve středověké Evropě bylo zvykem, že si domácnosti zvolily svého 'Krále bláznů'. Od zvolené osoby se očekávalo, že bude předsedat veselí na krátkou dobu převracející nebo parodující společenskou nebo ekonomickou hierarchii... Když krátká vláda Krále bláznů skončila, nyl obnoven obvyklý řád věcí: Král bláznů se vrátil ke svému podřadnému zaměstnání, zatímco status jemu nadřazených lidí byl obnove..." (J. Spence: "Mao Zedong", citováno z Mao Ce-tung: "O praxi a rozporu", 2011) Krásně se tak ukazuje všechna ta "civilizace", kterou jako ono pověstné "břímě" s sebou přinesl bílý muž - civilizaci, která v lidech evokuje potřebu středověku. Pocit bezmoci, z něhož vede jediná cesta - iluzivní únik. A když Rouch říká, že rituály dotyčné sekty jsou jen odrazem naší civilizace, tak si každý může domyslet, že se tím míní i to, že ani u nás potřeba iluzorního útěku před realitou neskončila se středověkem... ()
Je ťažké popisovať niečo, čo sa popísať proste nedá. Pár černochov v tranze sa hádže o zem, varia pri tom psa a tečie im pena z úst. Myslím, že výstižnejšie to už ani nešlo. ()
Podľa Wernera Herzoga jeden z top 5 vrcholov dokumentárneho žánru. Dobrý komentár uživateľ "tigre". ()
podivny a nadherny rouchuv film, popisujici sektu hauka, jako jednu z mnoha podob, jak se cerni africane zoufale jeste v posledni chvili pokouseli vyrovnat s bilou kolonizaci - pres den obycejni delnici, hledaji pomoci podivnych ritualu, ktere si vytvorili po praci odpoved na svet, kteremu nerozumi. V tomto pripade v podobe jakesi extaticke bizarni hry karikujici britske kolonizatory, v cele s guvernerem, policii a armadou, cele zavrsene ritualnim obetovanim a snedenim psa - "posvatneho zvirete" anglicanu, od ceho ocekavaji silu premoci svoje pany. ()
V protikladu k Bluntmanovi se domnívám, že snímek atmosférou netrpí. Naopak, Rouch sugestivní rituál zaznamenal sugestivním způsobem, neboť jeho frenetická kamera podtrhuje stavy domorodců. Horší bylo, že se mi z filmu dělalo fyzicky nevolno. ()
chudák pes... ()
2,5 "Ale dnes už major nie je impotentný a jeho priateľka je veľmi šťastná." Film dokumentujúci náboženský obrad sekty Hauka, počas ktorého sa jej členovia, v bežnom živote utlačovaní, stávajú na jeden deň posadnutými (démonmi predstavujúcimi západných kolonizátorov) a mocnými. Dokument nie je vôbec zle nakrútený, ako by sa mohlo z môjho hodnotenia zdať a páči sa mi aj jeho protikolonialistická idea, len sa mi jednoducho protiví to, čo sa vo filme deje - členovia spomínanej sekty (nazval by som ju klubom dementov) sa správajú ako totálni dementi, z huby im ide odporná pena a ako obeť pre Hauku zabíjajú úbohé zvieratá. Len ťažko hľadám dôvod, prečo sa film oplatí vidieť, niečo, čim by ma tento film mohol obohatiť. ()
Dokumentární zachycení rituálů afrických domorodých kmenů, které autenticky předkládá pohled na drsnou duchovní očistu obyvatel britských kolonií. Z tohoto snímku lze vyčíst hlavní zprávu celkem lehce a proto značnou nevýhodou je půl hodina v níž musíte sledovat nepříjemné utrpení hlavních aktérů. Doprovodný komentář podrývá dle mého názoru výsledný efekt stavů domorodců. ()
Žena říká, že ji to irituje. Já se to snažil pochopit. Ale moc jsem to nepochopil, jenom to na mě slušně sugestivně působilo. ()
Zaujímavý dokument! Ale zbytočne moc dlhý. Dalo sa to urobiť aj kratšie. ()
Tohle je prostě hrozně těžké na popisování. Africký domorodý kmen Hauka žijící v Akkře (Ghana) zachycen při svých rituálech, kde nechybí obětování zvířete v tomto případě psa, francouzským režisérem Jean Rouchem. Kromě již zmíněného obětování, zde můžeme vidět i jakýsi trans, při kterých jim teče z úst pěna a celkově jsem při pohledu na ně čekal, kdy se tam začnou vzájemně masakrovat mačetou, no bylo to hodně divné a vlastně jsem po skončení neměl slov. Zkouknuto v rámci seznamu 1001 filmů, které musíte vidět, než umřete. 5/10 ()