poster

Želvy mohou létat

  • Írán

    Lakposhtha parvaz mikonand

  • slovenský

    Korytnačky môžu lietať

  • anglický

    Turtles Can Fly

  • český

    I želvy létají

    (festivalový název)

Drama / Válečný

Írán / Francie / Irák, 2004, 98 min

Režie:

Bahman Ghobadi

Scénář:

Bahman Ghobadi

Kamera:

Shahriar Assadi

Producenti:

Bahman Ghobadi
(další profese)
Nastala chyba při přehrávání videa.
  • _Berunka_
    *****

    Snímek, díky kterému si vážím svého „písečku“. Syrová ukázka toho, že může být setsakramentsky hůř. Vidíme děti bez rodičů těžko se vyrovnávající z jejich ztráty. Sirotky, z nichž jen malé procento nepřišlo o nějakou tu končetinu. Ti, kteří musí pod vedením chlapce přezdívaného Satelit sbírat nášlapné miny, což tvoří jejich jedinou obživu a vystavovat se tak každodennímu nebezpečí. Jsme zavedeni do míst, kde děti obstarávají práci za dospělé, předčasně dospívají a jejich dětsví je nenávratně odváto. Do žil je nám městnána krutá realita, která není nijak příjemná. Jsme v zemi, kde je vysoká cenzura a cena informací je nevyčíslitelná....Na trzích se místo chleba a jiných obvyklých potravin prodávají zbraně viděné v rukou dětí častěji než-li hračka. Objevuje se zde dívka se sebevražednými sklony, kdy mi při vzpomínkách na krutost vojáků doslova naskakuje husí kůže. Při scéně, v níž se Satelit pokouší zachránit malého chlapce před nášlapnou minou, mi v žilách tuhne krev. Obyvatelům nezbývá nic, než naděje, jenže po příchodu amerických vojsk záhy zjistí, že se nic nezmění.(1.3.2008)

  • Greny
    *****

    film o rychlém dosspívání dětí, které už od malička přemášlý nad tím kam šlápnout. Něco nepředstavitelného pro civilizovaného člověka - děti sírající miny. Možná je film pro někoho až moc studený, ale to my evropané nedokážeme posoudit, ten chlad, který prostupuje tělem při zneškodňování bomby. Film se mi po mnoha stránkách opravdu hodně líbil.(16.2.2009)

  • zette
    ***

    Na filmu nejvice ocenuji, myslim, ze celkem dobre ztvarnenou atmosferu. Tu podporuje vyborna kamera a solidni rezie. Jako nejvetsi zklamani vnimam to, ze i pres silny namet me film nijak vyrazne neoslovil. I kdyz mi byl tento region vzdy blizky. A nevim do jake miry za to muze Satelit, ktery byl v mych ocich nesympatak od zacatku do konce.(3.3.2010)

  • Radek99
    *****

    Zapomeňte na Babel, film silný a vynikající, jelikož tam, kde Alejandro González Ińárritu ve svém synkretickém podobenství končí, tam někde začíná svůj příběh vyprávět Bahman Ghobadi. Optikou Evropana jen stěží uvěřitelný příběh malých kurdských dětí živících se tím, že sbírají nastražené miny. Děti bez nohou, bez paží, s torzy končetin, děti bez dětství, bez minulosti a hlavně bez budoucnosti. Toužebně čekající na Američany, kteří se symbolicky jen proženou v militárním konvoji kolem... Íránsko-irácký film nefunguje jako složitá metafora či alegorie, vyprávění je sice místy baladické a zvolenou hudbou a mizanscénou mnohdy skutečně připomene Babel, ale v Ghobadiho snímku hovoří především síla obrazu. Syrový, minimálně stylizovaný, rámovaný typickou scenérií blízkovýchodní krajiny. Velkým omylem je chápat tenhle film jako příběh z Iráku. Tohle je totiž příběh z Kurdistánu, příběh národa, který nikam nepatří, příběh národa násilně rozděleného hned do několika států (především ale do Turecka a Íráku) a v mnohém připomínající historické osudy Židů. Saddám Husajn páchal v kurdských vesnicích genocidu, Turci se na své straně hranice nechovali (a nechovají) o nic lépe a Kurdové jsou pomalu ale jistě bídačeni a vybíjeni. Hlavní postava filmu, přirozený vůdce přezdívaný Satelit, je doslova esencí lidskosti a kdybych takovýhle charakter viděl v americkém filmu, asi bych mu neuvěřil. V kontextu absurdního světa válkou a genocidou zbídačeného kurdského světa mi ale vyvstává ve své celistvosti. To je skutečný příběh skutečných lidí, tak jak ho západní média odmítají zachytit. Ve své bolestivosti a syrovosti je totiž mediálně neprodejný. Z tohoto pohledu totiž tahle válka bolí... (jedinou analogií zůstávají dokumenty válečné zpravodajky Petry Procházkové a Jaroslava Štětiny z Čečenska, v domácích médiích však dobře tabuizované...) Podobné filmy: Takhté siah, Lovec draků, Město bohů, Babel(24.12.2007)

  • aluna
    ****

    Film o dětech, natočenej dětskýma očima, dojemnej, bez snahy dojmout. Děti bez rukou, nohou, děti slepý a jinak postižený (nejen tělesně) se v něm proháněj jen tak mimoděk, že vám jich není ani líto, protože ony samy se taky nelitujou. Děti, pro něž je dětství na jednu stranu to tam, a na druhou je v nich tak moc dítěte, jak to jejich věku přísluší. "Matiku už uměj, teď se musej naučit střílet."(5.8.2010)

  • - Vo filme veľakrát spomínané červené rybky sú jedným zo symbolov Nowruzu, Nového roka v Iráne, a symbolizujú život bez života. Sviatok sa oslavuje 20. marca, v deň amerického útoku na Irak (20. marec 2003). (Karush)

  • - Každý detský predstaviteľ vo filme bol v skutočnosti utečencom. (Karush)

  • - Jde o první film natočený v Iráku po pádu Sadáma Husajna. (hippyman)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace