Režie:
Bahman GhobadiKamera:
Shahriar AssadiHudba:
Hossein AlizadehHrají:
Soran Ebrahim, Avaz Latif, Hiresh Feysal Rahman, Saddam Hossein Feysal, Abdol Rahman Karim, Ajil ZibariObsahy(1)
Všechny války a násilí přinášejí smrt, utrpení a ničí budoucnost. Kdekoliv se lidé na sobě dopouštějí násilí, jsou kolem vždy i bezmocní svědkové a oběti zároveň - děti. Jejich šokující příběhy média nezaznamenají, z bombardérů, tanků a vojenských velínů nejsou vidět. Ony však, pokud přežijí, tyto strašné zkušenosti s sebou nesou do budoucnosti.
Film jednoho z nejpozoruhodnějších íránských režisérů současnosti Bahmana Ghobadího Želvy mohou létat byl natočen v autentickém prostředí kurdského utečeneckého tábora na irácko-tureckých hranicích v roce 2004 a vrací se do období několika týdnů před americkým útokem na Irák. Ghobadí, sám kurdského původu, se rozhodl jej natočit poté, co těsně po skončení americko-irácké války přijel do Bagdádu a stal se osobním svědkem otřesných dětských osudů, které za sebou poslední konflikty zanechaly. "Děti jsou totiž v každé válce jejími prvními oběťmi. Každému to bylo ale úplně jedno. ... Rozhodl jsem se natočit protiválečný film."
Děti, které v Ghobadího filmu vystupují, jsou samozřejmě neherci. Jejich výkony však působí nesmírně autenticky. A ve světě neexistuje režisér, který by dokázal s takovou znalostí a přesvědčivostí odhalit skutečný život obyvatel těchto krajů, známých v západní Evropě jen z populistických hesel, jimiž se ohání světová politika.
Film, který je prvním iráckým filmem natočeným po pádu Saddáma Husajna, viděli diváci rekordních osmdesáti filmových festivalů! A o tom, že Ghobadího nemilosrdná, syrová výpověď zapůsobila po celém světě, svědčí řada čtyřiceti mezinárodních a tří národních cen.
(oficiální text distributora)
Videa (1)
Recenze (129)
Válka si oběti nevybírá a příběh dětí uprchlíků ve válkou zničené oblasti na mě zapůsobil. Ale to nemůžu úplně říct o filmu jako celku, protože zejména první polovina byla na můj vkus celkem rozvleklá. V druhé polovině už je dost dramatických momentů, které člověka chytnou za srdce, ale jako celek za 3,5*. ()
Magický kurdistánský realismus v klubovém snímku o dětském předákovi, který odněkud pobral mnohem více schopností, než starci ve vesnicích na pustých kopcích plných nášlapných min. Traumata z režimu Saddáma zahlédneme jen okrajově, ale obraz bezútěšného života v nenormální zemi prožijeme i díky podmanivé hudbě a neokoukanému prostředí naplno. Skvělý zážitek. ()
Jedni kladou nášlapné bomby, které jiní vyrábějí, a spokojeně si pak svých výdělků užívají v teple svých domovů, dál se o to co vyrovili nezajímají. Vojáci nakladou "nášlapáky" pracně tam, kde je zase pracně sbírají tamní, aby si vydělali nějaký ten peníz za prodání je těm, co je ještě budou potřebovat. Nejen na Turecko-iránské hranici mají informace cenu zlata! Ještě že mají v utečenských táborech naději, že jim Američané pomohou, ale pokud nemají ropu, tak jim zase Američani nemohou nabídnout solidární akci - "Ropa za potraviny!". ***Kurdové jsou na Zemi nejpočetnější etnikum, které nemá vlastní stát. (1.10.2010.) ()
Pan Satelit je sice otravný a poměrně vadí, ale ostatní výkony herců jsou až magické (stačí jen pohled některého z hlavních představitelů a vím vše). Ano, některé dialogy můžou být naučeně odříkané a příběh prvoplánový, ale pokud bychom znali hlubší souvislosti a zažili si život v uprchlickém táboře, jistě bychom výše uvedené nemuseli napsat (jaký stejný snímek s tímto tématem, původem a dějem znáte?). Přeji všem, aby se na tento neskutečně silný film koukli ještě jednou a spolu se mnou se ponořili do třeskuté atmosféry hlouběji a pochopili... ()
Luxusní drsný film z Kurdistánu z doby války v USA Irák. Děj se odehrává v uprchlickém táboře mezi dětmi, kdy sledujeme jejich denní život a starosti které jsou dětem i dospělým v západních zemích neznámé. Výborné herecké výkony, které ale nesvádějí k prvoplánovitému dojáku. Nejdrsnější scénou pro mě byla záchrana dítěte z minového pole, drsné napětí kdy to bouchne a pod kým. Doporučuju. ()
Galerie (15)
Zajímavosti (5)
- Vo filme veľakrát spomínané červené rybky sú jedným zo symbolov Nowruzu, Nového roka v Iráne, a symbolizujú život bez života. Sviatok sa oslavuje 20. marca, v deň amerického útoku na Irak (20. marec 2003). (Karush)
- Jde o první film natočený v Iráku po pádu Sadáma Husajna. (hippyman)
- Tři měsíce cestoval Ghobádí po nejodlehlejších končinách Iráku a hledal vhodné dětské představitele. Vybrané děti pocházejí z různých částí země, všechny však spojuje kurdský původ. Dvě z nich navíc přišly o končetiny při snaze deaktivovat miny, které následně chtěly prodat na černém trhu. (Zdroj: Letní filmová škola)
Reklama