Recenze (1)
Londýnská zoologická zahrada ve 30. letech 20. století zažila modernistickou rekonstrukci z dílny společnosti Tecton Bertholda Lubetkina, který za využití armovaného betonu vybudoval progresivní pavilony pro slony, žirafy, gorily a další zvířata. Důraz kladl především na jednoduchost a prostornost - beton měl zvířatům nahradit jejich přirozené prostředí a poskytnout jim hygienický a netradiční prostor, v němž by vynikly jejich vlastnosti. László Moholy-Nagy zachycuje tyto architektonické inovace ve vztahu k návštěvníkům (sloni jsou bezprostředně krmeni kolemjdoucími, z restaurace návštěvníci odhazují zbytky jídla dalším zvířatům apod.). Škoda jen, že režisér nepopustil více uzdu své fantazii jako např. u experimentu Lichtspiel: Schwartz-Weiß-Grau... ()