Japón
Japón
Japón
Japan
Japón
Obsahy(1)
Pomalu plynoucí příběh o muži, který přijede do hor uprostřed Mexika, kde se ubytuje u stařenky jménem Ascen, aby skoncoval se životem. Film svou duchovní atmosférou může na diváka působit podobně jako například filmy Andreje Tarkovského. (Aristes)
Recenze (25)
Začíná to jako Solaris a končí jako Stalker, ale mezitím uvidíte, co jste u Tarkovského nikdy nespatřili. Třeba výborně „zahranou“ kopulaci koní, jejíž postkoitální doznívání je prostoupené pocitem prázdna a marnosti. Japón nicméně není běžné festivalové drama plné existenciální tísně. Ano, hrdina zřejmě hledá spirituální vykoupení, ale zdá se, že nejúčinnější lék na jeho duševní rozpoložení představuje sex. Jistě, jedním z prvních obrazů, který se vám vryje do paměti, je stále se hýbající hlava ptáčete (podobně jako hlavní hrdina rezignoval na existenci a už pouze dožívá), ale o pár minut později protagonista s nečekanou bezelstností oznámí, že se do hor přijel zabít, na což druhý muž reaguje naprosto klidně. Tahle rozkročenost mezi naturalismem (k němuž přispívá 16mm kamera a mistrovská práce s přirozeným světlem) a alegorií, ve které konkrétní lidé pouze zpřítomňují určité obecné životní principy, charakterizuje celý film. Fyzično se prolíná s metafyzičnem a přestože je vyprávění extrémně pomalé a po většinu času moc nechápeme, kdo dělá co a proč, těžko od toho odtrhnout oči. Momenty, u nichž byste předpokládali vážnost, jsou nečekaně vtipné (příprava těla před souloží), někdy se vyprávění přepne z hraného do dokumentárního modu, kdy se (ne)herci bezstarostně koukají do kamery a nezdá se, že by se drželi nějakého scénáře. Reygadas coby filmový samouk svým debutem zkrátka nenapodobuje festivalová dramata, ale poměrně intuitivním, nevyumělkovaným způsobem objevuje vlastní filmovou řeč a nabízí unikátní a unikavý divácký zážitek. 85% ()
║Rozpočet $250,050║Tržby USA $21,900║Tržby Celosvetovo $195,000║ ()
Tam, kde vychází slunce, vysvítá nová naděje. Reygadas se dotýká filmového nebe. ()
Mladý mexičan Carlos Reygadas natočil v medzinárodnej koprodukcii výnimočný existencionalistický debut. Pomaly plynúci príbeh muža stredných rokov unaveného žitím, ktorý prichádza do hôr uprostred Mexika a ubytuje sa u tam žijúcej 90. ročnej starenky, aby skoncoval so životom. Film plynie v nevysloviteľných a predsa zjavených tajomstvách predsmrtných meditácií ticha prírody. Pomalé plynutie oživujú naturalistické šokizmy (pokus o vopred dohodnutú súlož so starenkou) a súboj starenky s rodinnými dedinskými buranmi o dom. Nevšedná obrazová stránka, úsporné dialógy a posmutnelá poetická nálada. Japón je ale príliš svojbytné dielo, nepodobajúce sa na nič, čo by eventuálne mohlo pripomenúť pocitové ladenie filmov buď Tarkovského alebo iných svetových artových režisérov. V popredí stojí zjavné odkázanie na krásu a duchovnú bohatosť zanikajúceho sveta prírody v kontraste s vnútorne prázdnym konzumerizmom mestských aglomerácií, ktorý nahlodáva aj doteraz fungujúce vidiecke komunity. Použitie nehercov zapadá do celkovej koncepcie diela a zvolenie presne zapadajúcich typov je obdivuhodné. Nevyslovené posolstvo a zjavná vnútorná sila filmu - smutnokrásneho zjavenia života uprostred pustatiny duše okoralej cynizmom mesta - pôsobí veľmi intenzívne aj niekoľko rokov po jeho vychutnaní si na plátne kina. ()
Doľahla na mňa neznesiteľná heideggerovská ťažoba existencie. ()
Myslím si, že zábery s natrtkanými robotníkmi ku koncu filmu sú autentické. Hláška '' Tí ľudia od filmu ani neulejú!'' jedného z nich, ma totálne rozsekala, ako i film samotný! A to som si ten film pustil len tak, bez toho, aby som vedel do čoho idem. ()
36. LETNÍ FILMOVÁ ŠKOLA UHERSKÉ HRADIŠTĚ 2010 - SPEKTRUM - Nový latinskoamerický film (Japón / JAPAN / Japonsko) - 31. 7. 2010 - kino Reduta - Velký sál - Uherské Hradiště - 6. místo - 90% ()
Častokrát sa v myšlienkach vraciam k tomuto dielu keď rozjímam o Bohu. Nadfilm. ()
" a mávajú a/ šeptajú si medzi sebou/ a pozerajú von a/ dohadujú sa čo za cintorín je tam/ kde koľaje/ končia " ............... L. Ferlinghetti: Presne ako som to vždycky vravel ()
Veškerý myšlenky a účel filmu zatluče do země nuda a neuvěřitelně natahovaný scény, který se ke konci už nedají vydržet. ()
O hľadaní životnej energie, o /ne/potrebe vlastniť, mať a fixovať sa (na miesta, ľudí, veci). A najmä o starých zvráskavených rukách, o pravde v nich ukrytej. ()
Existenčný snímok o láske, smrti a o hľadaní akéhosi útočiska. Bez rozdielu či hlavný hrdina zostane v meste, alebo sa vyberie do dediny, stretáva sa s ľudskou vypočítavosťou a tragédiami na každom kroku. Reygadas využíva vnútrozáberový strih, ukazuje nám všetko okolo v akejsi predzvesti pokoja, ktorá je narušovaná príchodmi ľudí a ich drobnými motiváciami. Vzťah medzi hlavným hrdinom a starou domácou je veľmi umne odprezentovaný v ťažkopádnej erotickosti ( ktorá len evokuje vnútorný stav hrdinu) Reygadas využíva prostredie na maximum a holduje si v malých tragédiach, ktoré nadobúdajú v jeho svete širší a komplexnejší význam. Japón je zaujímavým filmom, pomerne netradičným, a v rámci svojej meditatívnosti aj surovým. Dokumentaristické postupy považujem za príjemné ozvláštnenie. ()
velmi zajimavy film z mexika, vykony hercu me velice prekvapily! ()
Carlosi, toc! Tento debut jsem sice videl az jako posledni z dosavadnich tri filmu, ale uz vim, odkud pochazi potreba zobrazovat lidska tela ne zrovna modelovych rozmeru v Souboji s nebem (i takovi maji sve potreby) a zaliba v nehercich a specifickych komunitach v Tichem svetle (i takovi jsou mezi nami a ziji svuj zivot). O spiritualnim modu ani nemluve, vznasel jsem se tri metry nad zemi. Film, po kterem jsem sladce usnul a jeste tu samou noc se mi o nem zdalo. ()
Celý film je téma chystání se na skoncování se životem podporováno formální stránkou: zvláštní nejistá kamera a rozostřené barvy díky tomu, že film je natočen na video, hudba hrající pouze v rámci diegetického světa (převážně ve sluchátkách hlavního hrdiny). To vše podporuje subjektivní perspektivu, nejistotu, ponor do hrdiny bez nějaké přílišné psychologizace. A hlavně je tu geniální poslední záběr, bloudivá jízda kamerou nechávající nás po celou dobu v nejistotě, víme, co musí kamera zabrat, aby vše dávalo smysl, ale jsme napínáni a vše graduje až k závěrečné mrtvolce (doslovné i technické). ()
Pořád ještě z mého požitku z filmu vyráží scéna zpívajícího dělníka (a možná těch dělníků obecně), která na mě působí, že ji tvůrci natočili náhodou a pak jim bylo líto ji do filmu nedat a tak nějak tam vůbec nepatří. Až se tato scéna s odstupem času v mé představě o filmu tak nějak rozpustí, nebo si to rozmyslím a řeknu si, že tam vlastně měla svůj význam, tak hodnocení ještě zvednu. ()
Musím sa priznať, že pôvodne ma na tomto filme prvý krát zaujal názov, ktorý sa priam vynímal v programe Artfilmu. Jeho zmysel my ale aj na konci stále zostal nejasný. Bezprostredný bol však neobvyklý filmový zážitok. Reygadas nerozpráva príbeh muža pripravujúceho sa na smrť v bohom zabudnutej vyprahnutej rokline obvyklými cestičkami sentimentu a rozjímania nad zmyslom života. Necháva putovať hrdinu maliara bez inšpirácie a životnej energie, ktorý sa prostredníctvom ho obklopujúceho rozkladu, bezútešnosti a tragického osudu svojej staručkej hostiteľky konfrontuje so svojimi démonmi. V prekrásnom cinemascope i toto prostredie má svoje nezabudnuteľné čaro. Viacerých možno odradí občas otravujúca pomalosť a monotónnosť, či veľmi neortodoxné prebúdzanie hrdinovej sexuality v ústery starenky, ktorá sa oňho stará a vyvrcholenie v samotnom sexuálnom akte, ktorý ale nepredstavoval akt vášne či túžby ale skôr symbolizoval kryštalizáciu premeny o samovražde uvažujúcej mysle. A nakoniec nemôžem nespomenúť poslednú scénu, ktorá sa svojou jedinečnosťou a prepracovanosťou blížila k dokonalosti Tarkovskeho. ()
Cirociry art, zase sa vo mne prebudil filmovy basnik, ktory miluje filmy Tarkovskeho, Bunuela, Bergmana, alebo Antonioniho. rtovy hnedopich. Nadherna vec, smutna, depresivna, nadherne hory uprostred mexika, pomaly plynuce genialne natocene scenerie ... nadhera. PS : len aby to nevidel verbal : 98 % ()
Dost by mě zajímalo, proč režisér film pojmenoval Japonsko, protože s Japonskem to nemá absolutně nic společného. Ale ok. Tenhle strašně pomalý film je upřímně docela zajímavý, některé záběry jsou taky dost zajímavé, ale zase na druhou stranu, jindy se ty záběry a scény vlečou tak neskutečně pomalu, že to začne nudit. Nejhorší na tom ale je to, že třeba ve filmech v obsahu zmíněného Tarkovského mají ty dlouhé záběry hloubku nebo aspoň dávají nějakou tu filozofii. Tady jsou většinou jen tak, bez ničeho hlubšího, na obdiv krajiny to taky zas tolik není. Jako jo, sice to občas v sobě nějaké hlubší myšlenky má, ale opravdu mě to spíš nudilo. Ale pokus o Tarkovského styl cením, navíc tady to občas fakt funguje, ne jako ve Stromu života. 3* ()
Japón je pomalu plynoucím filmem, kde primárně vyčnívá vyčpělá a nudná zápletka a v řadě druhé pohled na fantastická panoramata pohoří Cordilleras Béticas v provincii Málaga. Vyčpělá zápletka však vše přebíjí a nutí diváka trpět. odpad! ()