Reklama

Reklama

Ankokugai no bidžo

  • Japonsko 暗黒街の美女 (více)

Recenze (5)

liquido26 

všechny recenze uživatele

Japonský noir, který se hodně inspiruje těmi americkými. Nebylo to špatné, ale příběh ani postavy mě tolik nevtáhly. Určitě by neuškodilo některé scény trochu prostříhat. ()

stub 

všechny recenze uživatele

Dost možná nejstarší Suzukiho dílko, se kterým jsem měl tu čest. Zkušený yakuza se vrátí z vězení a chce zpeněžit diamanty, kvůli kterým se tam dostal (ve prospěch přítele, jenž byl při oné akci zmrzačen). Samozřejmě však není jediný, kdo o ně má zájem.. Skvělá gangsterka plná nápadů a výrazné stylizace, které navíc dokonale sluší černobílá. Suzuki je ve své lize úkazem - jeho filmy jsou plné obsahově nosných myšlenek, ale nestojí na nich, mohou bez potíží existovat i bez jejich přítomnosti (zde třeba trefné otírání se o archetyp "znuděné kuře";)). Trošku podezírám Masahira Shinodu, že zde našel inspiraci pro svou o několik let mladší (a rovněž vynikající) Pale Flower. K hereckým představitelům nelze mít výhrady, snad jen hlavní hrdina je zlehka prkenný. ()

Reklama

Cedr 

všechny recenze uživatele

Nenáročný noir moc pěkně natočený v tehdy stále ještě raném širokoúhlém formátu. Suzuki zde 2.35:1 Nikkatsu Scope formát využívá na výbornou a film vypadá skvěle. Příběh sice přílišné ovace nezaslouží, ale klasické potřeby žánru plní dokonale. Mnohem pozoruhodnější jsou však postavy a to zejména hlavní hrdina, který stylem velmi připomíná postavy ryze západní ala Humphrey Bogart. Pozornost na sebe strhává ale slečna z plakátu, která i přes veškerá úskalí, která ji potkávají zůstává (někdy až ztřeštěně) pozitivní. Díky její neskrývané sexualitě jde o velmi moderní charakter, který by si tehdá asi moc režisérů krom Suzukiho netrouflo. To co působí jako typické kopírákové krimi v sobě možná nese víc než by se mohlo první pohled zdát. Důležité je ale to, že Underworld Beauty je zábavným a pohledným filmem. 85%+ ()

ORIN 

všechny recenze uživatele

Suzuki během 14-ti leté spolupráce se studiem Nikkacu natočil více než čtyři desítky filmů, z nichž minimálně polovina si zaslouží detailnější pozornost. Tři pak lze považovat za určité mezníky, které dále ovlivnily Suzukiho tvorbu. Prvním by byl právě Underworld Beauty (1958), kde poprvé pracoval s formátem 1:2,35 (Cinemascope) a kde poprvé použil svůj pseudonym Seidžun Suzuki. Druhým Youth of the Beast (1963), kterým si získal poměrně velké množství fanoušků a kde „standardizoval“ své specifické stylové postupy. Třetím pak Branded to Kill (1967), kde jeho experimentování s formou a stylem dosáhlo vrcholu. Krátce po uvedení pak následoval vyhazov ze studia Nikkacu. [==] Suzukiho v pořadí sedmý celovečerní film Underworld Beauty se nijak zásadně neodklání od postupů filmu noir. Ostatně nejinak tomu bylo i u další japonské (béčkové) produkce. Především citelná je inspirace americkými vzory, z nichž Suzuki nejednou čerpal. Vzhledem ke studiové zakázce neměl Suzuki příliš možností, jak ozvláštnit vyprávění, které ve finále mimo množství zvratů nepřináší v rámci žánru nic netradičního. Suzuki si ale tento handicap vynahradil mnohem širším spektrem stylových voleb, než tomu bylo u většinové japonské produkce té doby obvyklé. A právě Underworld Beauty byla jedním z prvních, kde jeho experimentování dostalo jasnější kontury. Více o filmu k přečtení zde: http://www.popmatters.com/review/underworld-beauty/ ()

Galerie (7)

Reklama

Reklama