Recenze (42)
Pokud jste se dodívali až do konce, do týdne vám upadne pohlaví a začnete tu blekotat cosi o artu. Okamžitě beru svou starou Sonku, natočím ze dvou centimetrů hemžení své praeputiální mykózy, kazetu pak dvakrát vyperu v pračce na devadesát a do výsledného záznamu namixuju šestkrát zrychlené řezání železné trubky na cirkulárce, aby to mělo industriální podkres. Kdo mi za to dá pět hvězd, neměl by opouštět klecové lůžko. Totalní analgarda! ()
Experiment k zblití... Jako bych měl v mozku rušičku! ()
Hypnotická směs Pure artu a epileptického strachu. Industriální zvuk jde štiplavě do diváka. Obraz deformuje vnímání. Peter Tscherkassky má velmi blízko k zobrazení drastické formy a ztělesnění démonického stavu člověka. ()
Nemá to čo povedať, a hlavne, ani ukázať. Okrem obrazovej šialenosti a zvukovej disgradácii to nič neponúkne. Maximálne bolesť očí a uší. Jedna hviezda za to, že vätšina tvorcou by to nebola schopná vytvoriť ani po poriadnej dávke... 15% ()
Dokonalé zobrazenie stupňujúceho sa strachu zo samej seba. Sila paranoidnej emócie postihne v druhej polovici aj filmový pás. Ten sa celkom zblázni, aby sa ku koncu zase - ale len v rámci posunutej normality experimentu - upokojil. Celkový zásmrtok (= opak zážitku) dotvára neskutočne nepríjemná hudba. Priliehavejšia k zobrazovaným šialeným introspekciám ani byť vari nemôže. V rámci súčasných autorov filmových experimentov je Rakúšan Peter Tscherkassky jeden z mála, ktorý má čo povedať a vie ako na to. Film som si pozrel opakovane po cca ôsmich rokoch a zdvíham hodnotenie. Nielen s ohľadom na ostatné filmy, pohrávajúce sa formou z posledných 15. - rokov, ale najmä s ohľadom na film samotný. ()
Hypnotická facka.... ()
Chvílema je to solidní oční destrukce. ()
Epileptický záchvat. Skvěle zpracovaný vizuální a sonický útok na lidské vnímání. Miluju avantgardu. ()
Narativní skladba hororů je často konstruována jako vnik něčeho cizího do běžné rutiny. Nejčastěji je to vnoření něčeho iracionálního do racionálního světa. Některé slavné horory dokonce tento postup účelně tematizují. Vezměte si za příklad Vymítače ďábla, kdy dobrou třetinu filmu sledujeme jen snahu vysvětlit stav malé holčičky přirozeným způsobem. Nebo třeba Ospalou díru, kde nás Burton také nechává značnou část příběhu v nejistotě, zda jsou vraždy páchány člověkem, či skutečným bezhlavým jezdcem. V tomto ohledu je to s Outer Space poměrně složité. Je sice zajímavé sledovat film, jenž svojí strukturou odpovídá duševnímu stavu samotné hlavní protagonistky a využívá k tomu deformace rámu, ohýbání obrazu, vad na filmovém materiálu či šílené zvuky. Jenže autor přes všechnu svoji invenci zapomněl na základní věc. Chybí tomu vývoj. Chybí zde status quo, místo z kterého by se dalo vyjít a kam by se mohl divák (či postava) vrátit. Není zde „normální“ svět, který by byl narušen, tím pádem je film bez napětí a také bez strachu. Strach je totiž většinou vázán na ztrátu něčeho důležitého. Na ztrátu blízkých, života, či (jak jsem zmínil na začátku) samotné podstaty reality. Zde se o nikoho takříkajíc nebojíme, hlavní hrdinka nejen, že už od samého počátku ztratila svou realitu, ale je nám jasné, že ji ani nemůže nalézt. Není zde nic v sázce, strach se nekoná a nám zbývá hororový film jako pouhá atrakce či snímek o emocionálním zhroucení, který diváka nechává chladným. ()
Jistě zajímavá forma. Místo coververze remix, což je asi u filmového média novátorské a zajímavé. Na druhou stranu víc jak, byť dokonalou, formu v tom nenacházím. Já osobně totiž u umění hledám víc, nejsem jeho teoretik a posouvání hranic sdělení mě samo o sobě nerajcuje. Jsem ochoten ho ocenit, ale žádám víc. V hudbě volně přirovnatelné k noisu nebo šáhneme-li raději trochu moderněji, některým extrémním formám breakcoru - "tedy pokud nejste ignorant, musíte to ocenit, ale nečekejte, že si zatrsáte." Outerspace je navíc již pozdní Tscherkasskyho dílo, které jen navazuje na jeho dřívější práce a principy v nich obsažené nijak zvláště nerozvádí. Proto hodnotím tak, jak hodnotím, což ovšem neznamená, že se nejedná o zajímavý experiment(y) hodný vidění a uznání. ()
Přemýšlel jsem, co mi tento experimentální krátkometrážní snímek dal a kromě bolení očí a zkaženého večera asi nic. Zbytečných deset minut svého života jsem se díval na totální výplach mozku, který si Tscherkassky připravil pro své obecenstvo a jediný důvod, proč tomu nedám odpad je z nostalgického hlediska k The Entity. ()
No do prdele, ještě, že nejsem epileptik. Hrozně moc mám rád hudební žánr zvaný noise core a ještě abstraktnější a údernější industrial noise. A těší mě, že někdo děla videoekvivalent tohoto. Outer Space je prostě mazec. Je fascinující, jak Tscherkassky dokáže pouze pomocí filmových pásů z jednoho daného příběhu (v tomto případě výborného duchařského horroru The Entity z roku 1981) odvyprávět úplně jiný příběh. Jako uznávám, že tohle asi snese málokdo, ale já jsem fakt unešen. Nechtěl bych se na to dívat v úplné tmě se sluchátkama na uších. To by mi fakt mohlo ustřelit gumu nejen od trenek, ale i od palice. Tohle je true found footage, které jsem schopen akceptovat. ()
Tohle vás rozseká i o půl čtvrté odpoledne na pracovní židli... ()
Někdo vám dá tak nepříjemný zvuk do uší až je vám z toho blbě, protože před puštěním jste poslouchaly meditační hudbu a najednou šustění, skřípání a bůh ví, co všechno ještě za kombinace, co rve mé vytříbené ouška, co milují melodii.. Obraz se jen tak mihotá, skáče půlí a to se musí ještě počítat to, že obraz, bez urážky, vypadá jak, kdyby někdo dal filmovou pásku krávě do prdele a vytáhl ji a pak přehrál a jak to tak celé poskakuje a vypadá, jeden by se lekl, že dostane epileptický záchvat.. Jediné, co jsme z filmu pochytil je to, že tam hrála nějaká žena a byla nejspíš v domě.. ()
Vysvetlí mi už prosím niekto ( a hlavne niekto nezaujatý ), o čom je vlastne takáto samoúčelná avantgardná onania dobrá, aký má prínos a pre koho? A myslím, že na to existujú pilulky. ()
Tscherkassky vzal klasický duchařský horror The Entity a provedl s ním neuvěřitelné kusy. Za pomocí naprosté destrukce diegetetického prostoru, zmonožování hlavní hrdinky, industriální zvukové stopy se spoustou glitchů a epileptických útoků na sítnici vytvořil sebereflexivní horror, kde je monstrem samotný filmový pás. Zážitek je to tak intenzivní, že film lze číst mimojiné i jako výsměch klasickým horrorům, které jsou v podstatě plné atrakcí, směsice zábavy a úleku. Toto je čistý percepční horror; Tscherkasskymu se podařilo utvořit dokonalé monstrum, přesahující jakékoli kategorie, ohrožující nás jak percepčně tak kognitivně. Noel Carroll musí mít z tohoto kousku radost (pokud své texty o filosofii horroru promýšlel skutečně do důsledku). ()
Ze začátku to byla taková klasická zajímavá ale nudná krátkometrážní a experimentální pičovinka, pak jsem v cca 5.minutě dostal epileptický záchvat a můj den se posunul na zcela jiný level... Teď-když už jsem si setřel pěnu od huby-mohu jen poznamenat, že film to sice moc není ale správný intouš o tom bude moci určitě debatovat celý večer.....já bych to jistě zvládnul. ()
Hlava v oblákoch, sluch zdevastovaný a oči rozsekané.....snáď na jedinú vec, na ktorú len prikývnem je konštatovať, že toto bol kurvapičopádne najlepší filmový tranz, aký som zažil!! ()
Tscherkassky vie, ako čerpať hranicu strachu z vlastného tela a aký transformačný proces vyvolávajú v podvedomí naše zmysly, keď je zle. Ďaleko pálčivejšie to v nás vrie, keď to zlo nevidíme, ale vieme, že je prítomné všade navôkol a pracuje rotačnými družicami vo veľmi nevyspytateľnom rytme. Čím menej priameho kontaktu, tým efektívnejšie Outer Space šľape. Teda, prečo práve Outer Space, veď to môžu byť naše sny, zlé skúsenosti, predzvesti, časová tieseň, bezvýhradná izolovanosť. Na to všetko slúži gro tohoto experimentu, ktorý mixuje obraz i zvuk v expresívnej antitéze tienistých priestorov zablokovaných manévrov pohybu a kapacite vdychu kyslíka. Akoby všetky naše zmyslové zložky nadobudli zvýšenú nervovú súčinnosť znakov paranoického chovania. Takto nejak prebieha zmena nášho organizmu v niektorých kľúčových stavoch našej temnej stránky, ktorú sme si možno spôsobili sami, alebo nás do toho doviedlo okolie. ()
Poté co režisér se střihačem vyšňupali kamion koksu na spravení po včerejším tripovém úletu, zjistili, že něco natočili a sestříhali. Nemohli to pochopit, taxi zavolali taxi, a po návratu z dalšího tripu zjistili, že se jim to podařilo dát do oběhu i opatřit bookletem. Co zapomněli je varování pro epileptiky: Nekoukejte na to, pokud si neulítáváte na záchvatech, a stejně to nepochopíte pokud nebudete mít za sebou ,,výlet,, jako my!! ;) ()