High School
Obsahy(1)
Dokumentární pohled na filadelfskou Northeast High Scool, státní školu ve Filadelfii, sloužící především potřebám bělošské střední třídy. V ohnisku zájmu filmařů je autoritářský přístup učitelů a úředníků, neschopnost školy vychovávat studenty k sebevyjádření a kritickému myšlení i důraz na nesmyslné rituály a formality. (Hans.)
(více)Recenze (10)
(1001) Zajímavé dívat se na film pohledem, že filmaři tvořící dokumenty ve jménu cinema direct se zaštiťovali objektivitou a vytvářením "pravdivého obrazu skutečnosti", když přitom už jen to, jaké situace si vyberou, jak je nasnímají, jak je poskládají za sebe a jak budou celek prezentovat, jakoukoliv objektivitu přímo vylučuje, ačkoliv se vyhýbají třeba namluvenému komentáři nebo jiným prostředkům zřejměji deformujícím realitu. Aby ovšem nedošlo k mýlce, tak já to neříkám jako výčitku. Já proti subjektivitě nic nemám, naopak vyžaduji od filmu obecně názor. ()
Rok po vzniku tohoto snímku vydává ve Francii svůj nejznámější esej, "Ideologie a ideologické státní aparáty", slavný filozof a marxista Louis Althusser - a nemusíme hádat dvakrát, že hlavním ideologickým aparátem moderní doby se mu jevila právě škola. Prostor neustále cirkulujících a na první pohled nezřetelně se projevujících vztahů disciplinace, dominance, zvnitřňování vnějších norem, fabrikování standardizovaných "jedinců" po vzoru kurzů psaní na stroji - tedy jedinců s jednou formou komunikace; po vzoru kurzu módy pro slečny - tedy s jednou formou sebeprezentace; po vzoru přednášek o sexuální výchově - tedy s jednou formou intimity. Je také nutno připomenout, pro některé politicky naivnější lidi mezi námi, kteří si představují ideologii jako centralizovaný proces deformace vedený zlými kněžími (18. stol) či totalitárními nacisto-komunisty (20. stol.), že ideologie je společná všem společenským formacím a slouží jako svého druhu koordináta po vzoru kulturních vzorců - i ona slouží orientaci ve světě a autoregulaci společnosti, je tedy rozprostřená v celém tkanivu společnosti a je nutně osvojována i těmi, kdo ji šíří. A to nám dokonale ukázal Wiseman v závěrečné scéně s učitelkou, dojímající se nad dopisem bývalého žáka, který se vydal dobrovolně do Vietnamu bojovat za bezpečí svobodného světa. Škola je tak ve Wisemanově filmu zpodobněna jako sebepotvrzující se ideologický mechanismus západí (kapitalistické) společnosti konce 60. let. ()
Pohľad na strednú školu rokov 60. som doteraz nemal možnosť zhliadnuť, ale poviem vám, že ono sa to dekádami vlastne vôbec nemení. Mení sa akurát móda. ()
Na tomto dokumentu je krásné, že nepotřebuje žádný komentář. Jsou ponecháni pouze protagonisté, aby mluvili. Wiseman zachycuje v podstatě obyčejné školní dny, ale díky tomu, jak jednotlivé scény sestříhal dohromady a díky tomu, jak jsou učitelé přesvědčeni o tom, že to, co dělají, je naprosto správné, vyznívá snímek nesmírně temně a ukazuje na to, že děti - alespoň na dané škole - neučí pedagogové, ale hloupí fanatici. ()
Z dnešního pohledu zajímavá školní sondáž z doby doznívající rasové segregace, éry hippies a války ve Vietnamu. Mezi slovními výměnami názorů staré a mladé generace většinou stojí strmá zeď a kamera se často zkoumavě magneticky přitahuje k detailům věcí, řečníků i poslouchajících. Hypnotické, vtipné, kuriózní. ()
Výborné zachycení prostředí střední školy v letech, kdy se zvedal odpor vůči nesmyslnému vynucování autority, segregaci a probíhaly i boje za emancipaci žen. Wiseman nekriticky zachycuje dění na škole a nevkládá svůj názor alá Michael Moore, nechává na divákovi, aby sám posoudil situaci v kontextu doby. ()
O něco slabší, než Hospital, ale opět naprosto čistý dokument o mládí vs "stáří" na amerických školách. Vynikající scéna s klukem téměř bez vlasů, kterého nutí výchovný poradce se ostříhat, protože vypadá jak hipík.... ()
Polstoročia starý pohľad na úplne odlišný západný školský systém, ktorý by sa nám mal javiť ako úplne cudzí a na vek dokumentu dnes už aj zastaralý. No ale čuduj sa svetu, pri sledovaní tohto, vraj kultového dokumentu z prostredia philadelphskej strednej školy som až tak veľa rozdielov nevidel. Dokonca aj po päťdesiatich rokoch a v úplne inom zavedenom školskom systéme vystupujú do popredia rovnaké, alebo prinajmenšom podobné témy ako na Northeast High School, rovnako ako žiacke pohľady na vzdelanie a budúcnosť či vyobrazenie vzťahu študent-učiteľ. Zaujímavo sa pozeralo aj na zábery, na ktorých väčšina žiakov znudene počúvala výklad vyučujúceho, sem tam medzi sebou prehodili nejaké to slovo alebo pozreli na hodinky. To bolo všetko, čo mohli na hodine robiť, narozdiel od dnešnej doby, keď má pri sebe každý smartphone a na sieti je 24/7. Na týchto záberoch bolo krásne vidieť rozdielne kontrasty rozdielnych generácií oddelených dobou "len" 50 rokov. Veď v ponímaní času to nie je nič, a pritom sa toho tak veľa zmenilo. Jediné, čo sa na strednej škole pravdepodobne nikde na svete nezmení budú študenti - každý z nich je svojim spôsobom jedinečný a pritom sú si všetci tak veľmi podobní. A je jedno, či sú to študenti v roku 1968 v USA alebo v roku 2016 na Slovensku. A možno to je práve to, čo chce High School divákovi povedať. ()
Perfektní obraz tradiční školy s výkladem látky ve třídě, diskusemi ve sborovně, zábavnými a sportovními záležitostmi.(70%) ()