Vzpomínky na lásku

Pokud jednu z nejpěknějších definic lásky v textové podobě podal sv. Pavel v listě Korintským, pak ve filmu podobné postavení zaujímá Moment To Remeber. "Odpuštění je jen obětování malého místa v srdci." A láska je darování celého srdce. Nejsme jen postupně stárnoucí a sesychající skořápky z masa a kostí. A srdce není jen pumpující sval. Máme v sobě potřebu nadmíru silného citu, většina z nás. (21.04.2013)

Tady měl někdo trochu šetřit cukrem. Jedná se o opravdu nádherný ROMANTICKÝ film, nesmírně efektivní a originální (oni Asijaté jsou všichni jeden velký originál), plný skutečných emocí a znázorňující události každodenního života, jako by vypadly rovnou z básníkovy bohaté fantazie. Herci jsou příjemní a charismatičtí, režie uvolněná a přesná. Avšak jako myšlenkově podlézavé drama, ve které se snímek v poslední třetině promění, už to taková sláva není. Sice si moc vážím toho, co tím vším chtěl režisér znázornit, a proti námětu nemám sebemenší námitky, ale vzhledem k oslavným recenzím jsem asi čekal něco jiného než předlouhé dráždění slzních kanálků a příběhové schéma natolik jednotvárné, že rozšířená, 140 minut trvající verze byla z pohledu štábu skutečným hrdinským činem. Proto si to víc jak 4* nevyslouží, a nadávejte si na mě, jak chcete :-) (01.11.2013)

S lehkým srdcem a čistým svědomím můžu dát 5*, protože se hora pohnula. Nejkrásnější scéna je, když spolu ti dva sedí u toho stolečku, on jí naleje skleničku a povídá: "Jestli to vypiješ celý, tak spolu budeme chodit." A když to do sebe opravdu "kopne", dá jí takový krásný polibek! Romantický, dojemný příběh, který mě opravdu nutil ronit slzičky, a já mu to vůbec nezazlívám. Možná je jen dobře, že tam nebyl konec, protože takhle jim člověk může vysnít chvilku společného štěstí, štěstí, kde vzpomínky mají označení jsoucno. Jsem ráda, že jsem monitoru mohla darovat nenucený - snad šťastný - úsměv. (18.06.2009)

I přes svou délku, viděl jsem director's cut, si mě dokázal snímek Nae meorisokui jiugae udržet od začátku do konce. Nefalšovaný romantický příběh bez jediné vady a zbytečného patosu dokonale ukazuje, jak asijské filmy dokáží pracovat s emocemi diváka. Něco tak krásného a smutného jsem neviděl pořádně dlouhou dobu, pokud tedy někdy. Cítil jsem, jak mi hrdinové mluví přímo do duše, chápal jsem jejich chování a litoval jsem je. Narozdíl od Rob Roye si nemyslím, že by prostřední pasáži něco scházelo, ba právě naopak, označil bych ji za nejpovedenější a film by bez ní nemohl fungovat tak bezvadně. Srovnávání s My Sassy Girl bych se ale vyhnul, neboť se jedná o snímky pracující s naprosto jinými city a fungující na jiné fázi. Zatímco Moment to Remember lze označit za citové vydírání, neboť pracuje zejména s těmi nejniternějšími pocity smutku, beznaděje a zoufalství, My Sassy Girl člověka příjemně zahřeje, protože se jedná o snímek radostný s příjemným koncem a hřejivým dějem, kde skoro nemáme možnost smutnit. Jasných 100% (26.06.2006)

Stejně dokážeme být krásná stvoření. Tou niternou nedokonalostí, sveřepým bojem s racionálním světem. A nekonečným umem splétat snovou nitkou kýčovitý zámky. Nemluvím tu o obsahu filmu ale o jeho podstatě. O tématu které s citem a civilně pojímá. Je neuvěřitelné jak sveřepě člověk přetváří a buduje svou realitu tak křehkých citů. Ye-jin Son byla překrásná. (14.05.2011)