Xala

Slavná, trefná a v domácím prostředí široce populární společensko-politická satira, jíž dle své novely z r. 1973 natočil proslulý senegalský filmový a spisovatelský "griot" Sembène Ousmane, dovede být komplexním i pestrým zážitkem i po téměř čtyřech dekádách od (moskevské festivalové) premiéry. Základní linie příběhu sleduje "prokletí" polygamního městského obchodníka Hadžiho (čerstvě manžela tří žen) impotenční chorobou xala, nicméně při snahách najít důvod dysfunkce, zbavit se jej, zavádí souběh okolností pozornost k jinému typu trestu pro Hadžiho, když vyjdou při řízení najevo jeho protizákonné podnikatelské machinace, jež ho strhnou opět "ke dnu". Symbolická, koncová scéna, kdy se jej mstící okolí pokouší zbavit xaly záplavou plivanců na holé tělo, přitom působí i jako moralistní výprask ze strany zákona, jejž (nejen) Hadži korupčními praktikami znectil. Právě tu se Hadžiho osobní příběh střetává i s vedlejší dějovou linkou, v níž se skupinou chudáků a postižených manipuluje městská správa, sváží je do zámezí mimo dohled turistů, odkud však drsno-humorně ztvárněná parta nakonec utíká a vloupává se do Hadžiho domu. Kritický, satirický tón – směrem k pochroumané realitě post-koloniální, nezávislé etapy státu – osvěžuje lehká režijní nadsázka se smyslem pro situační absurditu i intertextuální hrátky (plakát k dřívějšímu autorovu filmu Černoška z… pověšený v místnosti). (02.01.2014)

Sembene sa v tomto filme vzdáva prvoplánového rozdelenia na dobrých čiernych a zlých bielych a ukazuje neresti svojich po tom, čo sa z nich stali regulérni biznismeni. Zopár úsmevných scén ešte z čím ďalej tým viac vážnejšieho filmu komédiu nerobí, žánrové zaradenie nechápem. Ale pre Afričanov je možno dráma iba film s tonami vojnových obetí. El Hadji to nemá ľahké, mať tri ženy nie je žiaden med, musíte čakať, že minimálne jedna z nich musí byť fúria. Pár krát tu zaznie ženská výčitka smerom k hlavnému hrdinovi. Nemysli si, že si špeciálny, biely totiž nie si. Sembene mal asi svoj ľud a jeho náturu prečítanú dokonale a nebojí sa kritizovať. Významných drobností je tu dosť, napríklad keď El dáva šamanovi na chudobnom predmestí do ruky namiesto bankovky šek. Len škoda, že režijne je to skôr neinvenčné a niekedy sa to dosť vlečie. (22.05.2016)

Xala, patrně jedno z nejlepších děl "otce afrického filmu" Ousmane Sembeneho je mnohovrstevnatou a velmi břitkou, občas až buňuelovsky absurdní satirou, jejíž vyznění je bolestivě platné do dnešních dnů a nutno říci, že s přesahem nejen do postkoloniálních zemí. Úvodní scéna by vytržená z kontextu mohla působit jako upřímně myšlená oslava Senegalců, kteří konečně vzali věci do vlastních rukou, neprodleně vyhodili buržoazní vládu bílých a na vedoucí místa okamžitě dosadili vlastní černou vládu. Ostře mířená kritika se však objeví záhy, když nové vedení začne zanedlouho korumpovat stejně jako staré. Jeden z členů, El Hadji se navíc právě potřetí žení a tak nově nabyté peníze přijdou vhod. El Hadji se také chová jako příslušník bílé buržoazie, mimo jiné odmítá pít cokoliv jiného, než balenou vodu Evian z francouzských Alp. Na tradici polygamie však lpí, tady ale fatálně zklame sám sebe, když při svatební noci s třetí manželkou zjistí, že je impotentní - někdo na něj seslal prokletí "xala". Za vrchol filmu je považována finální scéna, kdy je ponížený, majetku zbavený a z vlády vyhozený El Hadj vystaven plivancům ze strany mstící se chudiny, aby si uchoval alespoň to jediné, co mu zbylo - své mužství. Mne však nejvíce svou dokonale čistou metaforou zaujala postupně vrstvená a zdánlivě nepodstatná vedlejší linie, kdy si bezejmenný pouliční zloděj za uloupené peníze koupí drahé šaty a v závěru se zcela nečekaně objeví na scéně, když je při hrdinově vyhazovu představen ostatním členům vlády a okamžitě dosazen na jeho místo. Sembene tak doslovně převádí do obrazové podoby známou tezi, totiž že v politice je třeba především umět krást a převlékat kabáty. (18.11.2013)

-Ousmane Sembene bol reziser povodne zo Senegalu, coz je stat v Zapadnej afrike. Chlap riesi impotenciu, reziser ale riesi aj nejake dalsie vec- smeje sa zo snahy cernochov zit ako bieli kolonosti / aj v takych bohatych domoch/, vsimol som si aj ze africky vidiek veri stale v tie animisticke hovna, konkretne tu ide o xalu - uhranutie, cierna magia africkych samanov. Sembene patri do vseobecneho rozhladu, pravy laik -nedouk s dostatocnou filmovou praxou by mal toto meno poznat . 75 % (11.09.2019)

Senegalská republika získala svoji nezávislost a vzniká tak nová africká buržoazie, která si však pranic nezadá s koloniální nadvládou. Na pozadí korupce a rozhazování peněz sledujeme příběh El Hádžida, jednoho z ministrů, na nějž byla uvržena xala, kletba způsobující impotenci. Té ho zbaví marabu a vysvětlí mu, že jí na něj seslal jeden z žebráků vyhnaný El Hádžidovou iniciativou z města. Film je úsměvnou, ale zároveň otevřenou kritikou vlády, korupce a poměrů ve státě. Nezapomenutelným zážitkem je mj. díky finální "plivací" scéně... (30.05.2007)