Režie:
Stanislav StrnadKamera:
Jan NovákHudba:
Karel MarešHrají:
Zdeněk Hradilák, Marie Drahokoupilová, Radoslav Brzobohatý, Martin Růžek, Karolina Slunéčková, Ivan Luťanský, Grażyna Długołęcka, Miroslav Zounar (více)Obsahy(1)
Jedině pevná příchylnost k humánním idejím komunismu pomůže dělnickému řediteli, aby překonal vnitřní krizi, v níž se ocitl po rozchodu se sobeckou, maloměšťáckou ženou... Zcela zapomenutý "psychologický" produkt raného normalizačního období. (oficiální text distributora)
Recenze (23)
Popravdě řečeno, nejsem schopný být k tomuto filmu tolik kritický jako ostatní. Už jen ten, mnohými hned od začátku div ne nenáviděný, hlavní hrdina. Představitele Kabáta, Zdeňka Hradiláka, znám z pouze o rok staršího Kamenného řádu, kde však ztvárnil nanejvýš sympatickou postavu Tonka, a možná i proto jsem na rozdíl od jiných hodnotících zaujal k řediteli velmi brzy pozitivní postoj. Své udělala i přítomnost Polky Grazyny Dlugolecké v roli Aleny, taktéž nanejvýš milé herečky/postavy, tudíž já jim tu jejich generačně velmi nevyváženou lásku vlastně i přál. Samozřejmě jsem nebyl slepý k silnému socialistickému podtónu, dost těžko uvěřitelné benevolentnosti Aleniných rodičů, zbytečně dlouhým a nudným ukázkám z divadla. Stejně tak mě nehorázně štvala znuděná panička, která byla opravdu na pár facek (i když tohle byl možná spíš účel). Konec zůstal takový otevřený, ale nevadil mi, v každém případě díky výše uvedenému pravděpodobně čistě subjektivnímu hledisku nemůžu a vlastně ani nechci dát méně než slabší 3*. ()
Tisíc a jeden zbytečný film 70. let. A tady se tak rádo nadává na červenou knihovnu, ale toto? Toto ani nešustí papírem, to jsou jen ty rubriky z Napsáno životem... ! A to se sem vejde i Růžek hrající si Lakomce. ()
Tak tohle je síla. Možná nejnudnější československý film všech dob. Obvykle si i na špatných či podprůměrných filmech najdu něco, na co se zaměřím, nebo hledám drobnosti, abych se trochu zabavil. Tady ovšem není vůbec nic! Jenom nesympatický Hradilák, jehož barva vlasů trefně vystihuje celý film, a trapné řešení naprosto neskutečných hovadin. Tak vyprázdněnou naraci nemají ani současné nejartovější filmy :). ()
[LFŠ 2008] „Nejlepší“ film roku 1976. Dokonce byl přihlášen do nějakých soutěží ve spřátelených socialistických zemích a na filmovém festivalu v Moskvě dostal cenu odborů. Tu ale dostaly všechny přihlášené filmy. Asi za snahu. Neúspěch tohoto úžasného filmu si vysvětluji tak, že mělo málo herců rudou knížku. U diváků tahle slátanina samozřejmě naprosto propadla. ()
Strašlivý normalizační výtvor, přecpaný frázemi, schematismem a bezvýjimečně obludně odehraný. ()
Ultimátní normalizační unylost, která má blízko k psychologickému dramatu podobně jako Béla Tarr k blockbusterům. Veskrze se dá říci, že je tenhle film mnohem menší zlo než proslulé Steklého nebo Traplovy opusy, což ale neobhajuje jeho status nicotného filmu, jehož děj se skládá jen z několika vážně míněných rozhovorů postav o loajalitě a těch takzvaných záporáků, jejichž maloměšťáctví tkví v (s velkou nadsázkou) hedonistickém způsobu života a pití koňaku. Běž, ať ti neuteče patří mezi typické normalizační produkty: s naprostou fádností a nezájmem předkládající příběh o komunistovi v (pseudo)existenciální krizi, jehož problémy se zrcadlí i v dysfuknční rodině (podobně jako v Tobě hrana zvonit nebude)... Ale mám tendenci to obdivovat. Je to špatné, o ničem, ale ten úžas nad tím, jak se tento a podobné filmy tvářily vážně, převládá. ()
Jistě je ten film normálně nudný, scénář přihlouplý, herecké výkony všelijaké (záporné postavy hrají lépe; Willigovi asi neřekli, že už nehraje v mjr. Zemanovi, takže pořád předvádí spravedlivého tátu plk. Kalinu), ale zase je pro svou dobu film charakteristický a svým způsobem prorocký. Ideál společnosti je zde zcela konservativní a na ideologii se zakládající, jen místo dřívějšího kostela, práce a rodiny je zde Strana, práce, rodina. Tomu odpovídá i hlavní hrdina, vzorný dělnický ředitel fabriky Kabát (Z. Hradilák), který však klopýtá v mezilidských vztazích, protože si nenašel odpovídající soudružku a podlehl lacinému pozlátku exterierové atraktivity měšťácky orientované, tedy ten správný ideál nevzývající, stávající manželky - vždy šikézní M. Drahokoupilové. Zástupcen hada v tomto normalizačním ráji je ředitelův náměstek Voník (R. Brzobohatý, který je od pohledu podezřelý svým elegantním oblečením), jehož krédem je, jak sám ve filmu říká, že v životě je vždycky někdo nahoře a někdo dole, a on chce nahoru, a to co nedřív i přes madam Kabátovou. Správně jej odhadne předseda stranické organizace (M. Willig), když o něm říká, že si ze své odbornosti vystavěl hrad, zatímco o jeho ideové čistotě lze s úspěchem pochybovat už jen proto, že se v osmašedesátém tlačil na místo ředitele. Ten film se takto odvolává na nějaké ideály, přestože poslední idealisté v KSČ byli zlikvidováni při čistkách v r. 1969/70, a těm v tomto filmu vzývaným ideálům už nevěřili ani ti, co je měli střehnout. Z tohoto hlediska je celý tento film jen toužebné přání nebo spíše pohádka, neboť už tehdy to byla doba cynismu, doba pro odborníky Voníky vhodná. Ti jen počkali na změnu celkové zahraničně politické situace (oslabení Velkého bratra na Východě), z oficiálního vedení udělali voly (ne, že by si to tito nezasloužili), a sami šli co nejdříve nahoru, a normalizace stale trvá až do dnů dnešních. V této pohádce to však dopadne samozřejmě "dobře", byť díky scenáristické neschopnosti musí zasáhnout Osud, aby se plytká zápletka tohoto filmu nějak rozpletla. A poctivý Kabát si svou novou poctivou soudružku, která celý film seděla jak panenka v koutě, taky najde. ()
0/10 No cekal jsem aspon trochu odvaz, ale ouha - moje sedmdesatky zklamaly na cele care. Proti tomuto "psychologickemu" dramatu ze zhave soucasnosti jsou i budovatelska dila squela! Hlavni predstavitel je nepochopitelne predabovan Hanicincem, zapletka pochybna, ale ve sve dobe nejspis aktualni - i kdyz opravdu jenom v minulosti? ;]] a zdanlive napraveni vsech problemu je taky problematicke. ()
ocenenia : MFF Moskva 1977 - Nominácia na 1. cenu ()
Unylé "psychologické" drama, které i na velice krátkou stopáž utíká dost pomalu a to hlavně kvůli tomu, že nemá co nabídnout. Teda ano, má, pokud vás hodně zajímají prázdné problémy dělnického ředitele a lidí okolo něj, ve kterých kdyby nefigurovala autohavárie, tak ani nevím, proč je mám sledovat a čím si mají získat můj zájem. A celé to vlastně bylo jen o tom, že padesátiletý komunista chtěl mladou holku a ačkoli se k ní celou dobu choval úchylně, ona se do něj stejně zamiluje. Mimo tohle téma (které je spíš kompenzací nesplněných snů) a slabě načrtnuté formy různých zrad jsem v tom víc nenašel a kdyby to nebylo obstojné ani po filmařské stránce, nedal bych ani ty dvě hvězdy. Tady byla aspoň solidní kamera a hudba, když už nic jiného. Slabé 2* ()
Podle me vyborne drama z normalizace. Skvele vykresleni postav a herecke vykony Hradilaka, Drahokoupilove (na miru padnouci role znudene panicky), Brzobohateho, Ruzka, Sluneckove a dalsi. Dobra dobova atmosfera a zajimave motivy jednotlivych postav. Nechapu tak nizke hodnoceni, mozna mnohe irituje to, ze reditel si tyka s delniky, namestek se bavi s vratnymi atd. ()
Filmy z doby normalizace mají svůj typický rukopis, který mnohým musí vadit, a já to plně chápu. V té době asi nebylo jednoduché napsat příběh reflektující současné dění (plán výstavby, rozvoje a pětiletek) a neupadnout do prázdných canců o politice nebo mezilidských vztazích. Typickou ukázkou je tenhle film, kde autoři tančí na špičce jehly, místy hrozí i pád do propasti idiocie. Ale odstup od soudruhování a budování socialismu si statečně drží až do konce a sledují spíš psycholigii postav, což je jediné štěstí. Nicméně diváky, kteří nezažili, ty asi nezaujmou. Já jako Husákovo dítě "rád" zavzpomínám na to peklo. A že to peklo bylo..nejen v tomhle filmu...70% ()
Panečku... zajímavé jak se soudruzi zaštiťovali dělnou třídou, ale furt točili o aparátnicích či vedoucích kádrech... ()
To je hard core. Ovšem Drahokoupilová byla šarmantní jako vždy. ()
Na to, že scenár k tomuto filmu napísal normalizačný tajomník to vôbec nie je zlé. V prvom rade kvalitné herecké osadenie: zvodná Marie Drahokoupilová ako typická panička, ktorá zneužíva postavenie svojho muža, Radoslav Brzobohatý ako podlý námestník Voník, Martin Ružek ako ukrivdený a otrávený herec a samozrejme menej známy divadelný herec Zdeněk Hradilák, ktorému postava čestného riaditeľa podniku padla ako uliata. Aj dej je zaujímavý, netočí sa iba okolo problémov socialistického hospodárstva, ale ide tu aj o vykreslenie ľudských charakterov. Takže konštatujem, že som to čakal oveľa slabšie. ()
Socialni socialisticke drama, ktere prekvapive nenudi. Tedy alespon me ne. Marie Drahokoupilova je neuveritelne podla a protivna (az prilis verohodna) zena reditele, oproti ni se stavi Karolina Sluneckova jako ta nejhodnejsi-pokorna manzelka a zodpovedna sekretarka. Podivnou bytosti je tez jakasi Grazyna Sahatqiu, kterou jsem nikdy nevidel, a ktera zde hraje jeden z ustrednich partu...dale zaporak Brzobohaty a slusnak (v dobrem vyznamu slova) Zdenek Hradilak. Me tyhle filmy proste bavi... ()
"A taky by neměl posedávat u vína s mou ženou. Leckdo by si tom mohl vysvětlovat všelijak. Počkej, já myslel, že ti jde o pracovní schůzku. Ale ve svém volném čase si můžu zajít kam chci. Třreba i na víno s tvou ženou" Tak hovoří soudruzi na návštěvě. Prostě takové dialogy ze života. Nesympatičtí Hradilák, Slunéčková, Willig, Zounar (toho mluví bůh ví proč Langmiller ) táhnou zápletku spolu s ostatními do cíle, na který v kině všichni jistě plni napětí čekali. (Nechci tady nějak spoilerovat, ale frivolní maloměštačka Drahokoupilová a pletichařící Brzobohatý, kteří rozhodně nejsou těmi správnými příklady pro socialistického člověka, stěžují celý film nemastnémá neslanému, ale poctivě pracujícímu Hradilákovi život jak jen mohou, až se na to osud nemůže dívat). Nevím, nevím, jestli tahle psychologická sonda do problému roku 76 tehdejšího diváka potěšila. Mě moc ne. Snad jen ten Růžek byl trochu ke koukání. ()
Být na vysokém postu a doma mít zhrzenou manželku myslící, že se jí každý bude klanět k nohám, tudíž neustále vyvolávající konflikty, je v době, kdy byl sledován kádrový posudek dosti problematická situace. Takový člověk může dělat co chce, stejně bude chtě nechtě u určitých lidí vzhlížen dosti nepřátelsky. Že nebylo nic jednoduchého takovou situaci vyřešit ukazuje tento snímek, který je napsán po dramatické stránce velmi dobře. Idea, že se takhle postižený člověk nemá vzdávat a bojovat za svoji čest a obhájit svoji pozici je víc než zřejmá a na svou dobu velice příkladná. Herci ze sebe vydali maximum a tak po dramatické stránce je i tento snímek také příkladem, jak má takový psychologicko-dramatický film vypadat. Dnes je takové téma však už na štíru, neboť se tu oslavuje nejen strana, ale i její politika a proto se tento snímek stal novodobým trezorovým filmem. ()
Skvělí Drahokoupilová a Brzobohatý. I když i jejich vztah se ke konci bohužel zvhne ve frašku. Politiky a soudruhů je ve filmu až nechutně moc, já ale fandil kapitalistům, kteří podávají správně dekadentní výkony. ()
Kecy, kecy, kecy a navíc o ničem. Pokud autoři nejsou schopni během třiceti minut alepspoň trochu rozvinout příběh, tak ať táhnou k čertu. Takže jsem to po avizovaných třiceti minutách vzdal. 271020113000/7506/7647 ()