Režie:
Jan MatějovskýScénář:
Bedřich KubalaKamera:
Alois NožičkaHrají:
Otto Šimánek, Josef Vinklář, Petr Čepek, Zlata Adamovská, Vladimír Ráž, Ondřej Pavelka, Libuše GeprtováObsahy(1)
V komorním příběhu rodiny domovníka a jeho mladé dcery, do jejichž života zasáhne nový majitel domu, v souboji kultivovanosti a primitivismu nakonec zvítězí vědomí lidské důstojnosti. Starobylý malostranský palác patří stárnoucímu profesorovi (V. Ráž). O jeho domácnost se stará domovník Matas (O. Šimánek) s dcerou Julií (Z. Adamovská), kteří také spolu s Juliiným milým – Rudou (O. Pavelka) hrají s profesorem klavírní kvarteta. Toto společenství je jakýmsi přežívajícím starosvětsky kultivovaným světem. Profesor však náhle umírá a jeho majetek se dostává do rukou jeho hrubého a primitivního příbuzného… (Česká televize)
(více)Recenze (19)
Výborný Josef Vinklář v roli obhroublého muže, který si myslel, že má málo, a když pak najednou měl víc, měl vlastně ještě méně. Moc hezká role pro Otu Šimánka. ()
Střet primitivní nevzdělané a zřejmě i nekultivovatelné arogance s jemností a kultivovanou noblesou má kratinký televizní formát, přesto dokáže propracovat charaktery obou hlavních postav do naprostého detailu. Buranský domácí v podání výborného Josefa Vinkláře celou dobu připravuje svého spíše intelektuálsky založeného domovníka, kterého skvěle ztvárnil Otto Šimánek, na neodvratný fakt konfliktu, který mezi nimi musí vzniknout. ()
Dosud přehlížený takže nedoceněný film. Dojde v dohledné době k nápravě? ()
Šaty (ne)dělaj člověka. Zoufalý zápas o zachování lidské důstojnosti i určitých kulturních hodnot se zdá být v souboji s omezenou, surovou bezcitností předem prohraný. Ale co když je to všechno ještě jinak? Fatálně nedoceněný Havlíčkův román a neprávem přehlížený televizní film. Herecký koncert Otto Šimánka a Josefa Vinkláře, který si tentokrát střihl parádního dacana. ()
Pomalé a bez překvapení. ()
Dobré, ale malé. Zpracováním i významem. ()
Film, který od samého začátku hrozí konfliktem mezi dvěma outsidery (Šimánek, Vinklář), byť oba zcela jiného rázu, končí po odchozu obou mileneckých dvojic smírem (oba, jak dobře ví, zůstali sami a sobě na úkor). Kamenný orchestr sice dosud zní každému jinak, ale jak Havlíček jemně naznačuje, jejich hrany se časem otupí: Šimánek zhrubne a Vinklář se zjemní. Pokud nezaloží knihařství, tak alespoň hotel, pány ale nebudou nikdy. ()
Vinklář v poloze kde byl doma, on byl ale v každé... 😊 Pavelka ve své celoživotní poloze, hysterické ho zakomplexovaného blba.... Nemohu se zbavit dojmu že na zvlčení pana domácího měl Domovník svým pohrdáním podíl... ()
Příběh lidí, kteří mnohé ztratili, mnohé ztratit nechtějí, cítí své poslední šance. Co ještě lze prohrát a neztratit sám sebe? A dá se vlastně ještě něco vůbec prohrát? Nebo i třeba vyhrát? Stáří je zkušenost, ale taky odevzdání. Vinklář i Šimánek tuto rovinu zvládli velmi dobře. 80% ()
Vynikající záležitost např. k žehlení prádla. Obzvlášť v případě, že to prádlo žehlíte v jiné místnosti, než máte puštěnou tuto inscenaci. ()
Tohle je two men show!!! Herecký koncert jak milého, spravedlivého Šimánka tak divokého, vyčuraného Vinkláře. Tohle spojení je jako oheň a voda. Úžasný zážitek !!! ()
Výborný pan Josef Vinklář, v protikladu k panu Šimánkovi působila jeho mimika a vnitřní rozervanost velmi autenticky. ()
"Každá je pořádná, když se to s ní neumí!" ()
Tento film stojí na výborných hereckých výkonech zejména Josefa Vinkláře a Otto Šimánka, skvěle jim sekunduje Petr Čepek. Až téměř do konce se daří udržovat psychologické napětí, které spěje k předvídatelnému konfliktu. Ten ale bohužel působí poněkud odbytě, závěrečná katarze postrádá větší hloubku a gradaci a význívá tak poněkud ploše a rozpačitě. Jinak bych dal o hvězdičku víc. ()
Už jsme to slyšeli všichni mnohokrát, ale v dnešní konzumní době si musíme neustále připomínat zásadní věc, kterou nám tento televizní film tlumočí a sice že štěstí není o tom, na co si mohu sáhnout, ale o tom, co dokážu cítit. "Každý si musí svou hudbu v sobě najít sám". ()
Sovice sněžná ta není nežná, vyklove ti oči, ty se třeba pochči (V.Vrabec). Kdo sem přijde tak si tento komentář prostě přečte, luxus, který je nám, málo bodovaným, dopřán jen u velmi obskurních nebo neznámých filmů. ()
Jako kdyby měla inscenace utržený ocásek, násilně useklý konec. Snímek zavání sice tak trochu morálním klišé, ovšem nad vodou ho drží herecké obsazení. Vinklář tu defacto charakterově "vykrádá" svou dřívější postavu bývalého boxera ze seriálu "Byl jednou jeden dům", kteréžto úlohy mu jdou výborně, tzv. od huby. ()
Herecky koncert pana Vinkláře. ()