Všichni královi muži

Zadržitelný vzestup Willieho Starka aneb jsou věci, na které můžete vsadit obě ruce. Že pokud někdo začíná větu slovy: "Mě to nezajímá, ale...," tak ho to zajímá víc než cokoli jiného. Že pokud se v dramatu, thrilleru nebo hororu objeví domácí mazlíčci, tak nepěkně skončí. Že v detektivce dostane hrdina dříve či později rozkaz odevzdat zbraň a odznak. Že čistota a upřímnost vám při brodění se sračkami eufemisticky zvanými politika vydrží asi stejně dlouho jako nátělníku Johna McClanea neposkvrněná bělost. Poloha cynického hejska Judovi tradičně sluší, dokonce natolik, že kouzlo jeho beznadějí prodchnutých monologů v jižanských podvečerech přemáhá i Pennovu machrovinu, natož nespravedlivě upozaděné Kate Winslet a Marka Ruffala, a nutí se ptát, kde se nachází ten krok do nenávratna mezi zapálením a populismem... a zda nám tahle vědomost vůbec k něčemu bude. Dokud bude svět světem, nezestárne příběh o člověku, který ten svět získal, ale cestou jaksi vytratil duši a přidal k tomu pár mrtvol - jenže mrtvoly hozené do jakékoli hloubky mívají trapný zvyk vyplavat, i když to jsou mrtvoly politické. Žel mrtvole je to už jaksi fuk a pozůstalí mohou tak akorát truchlit... a pokud známý citát říká, abychom se neptali, komu zvoní hrana, tak v tomto případě se neptejme, kdo jsou ti pozůstalí, protože skrz smuteční závoj bychom mohli zahlédnout vlastní tvář. (31.05.2013)

Páni. A to mi řekněte, že Jude Law ani Sean Penn nebyli ani nominováni na Oskara. Je něco shnilého ve státě Dánském. Strhující výkony hlavních představitelů diváka vrhnou doprostřed dění a na svobodu jej vypustí až v samotném závěru. Precizní obrazová stránka je vkusně doplňována stránkou hudební (jako vždy vynikající James Horner) a ani ta dějová nezůstává příliš pozadu. Já neměl tu čest shlédnout originál, a to je možná pro remake to nejlepší, co se mohlo stát. S čistým svědomím házím do ringu čtyři hvězdy a až se někdý k původnímu filmu dostanu, tak se uvidí, kdo z bojiště odejde jako poražený. Já se klaním pánům hlavním představitelům a můžu usnout s blaženým úsměvem na tváři, že jsem zbytečně nepromrhal dvě hodiny života. (14.07.2007)

141 minut s Judem Law... Jude hraje hlavní roli (správně, Penn je v podstatě jenom maskot), Jude pátrá po bůhvíčem, Jude má voice-over. Ale o to tu ani tak nejde. Je to takové low-profile, máte pocit, že jste to prakticky všechno viděli už jinde, hvězdy v menších rolích to nezachraňují a hlavně Kate je trestuhodně nevyužitá. V celé první polovině filmu je jenom v jednom flashbacku (flashback poznáte podle toho, že Jude má víc vlasů a jsou blond :D ). V půlce jako by si režisér vzpomněl, že tam vlastně hraje Kate Winslet a tak z ničeho nic vykouzlí milostnou linku mezi ní a... ano, Judem. Zkrátka průměrné drama ze zákulisý politiky. A abych nezapomněl, fanynky Juda to budou milovat. (22.03.2007)

Druhý Brownův zákon politického vedení: Nejlepší cesta k politickému úspěchu spočívá v tom, najít zástup, který někam směřuje, a postavit se do jeho čela.. Projevy tak plamennými, že by záviděl i Adolf v Reichstagu, osloví jižanský buran jižanské křupany. Stejnými smetáky, kterými se zametala cesta nahoru, se pak musí zamést i špína, která by znamenala cestu dolů.. Politické drama zaměřené na těžký boj svědomí s opojnou mocí. Nejintenzivněji ho svádí řadový člen guvernérova týmu (Jude Law), sám pan král se řídí prvním Brownovým zákonem politického vedení: Kdo chce mít úspěch v politice, musí se dokázat povznést nad své zásady.. Víc hvězd než v souhvězdí Velké medvědice, kamera Pawla Edelmana poskytuje skrz své ocelové filtry a světlo se stínem nebývalý estetický zážitek, nešetří se symbolikou (tři kříže u cesty) a kouzlem náznaků (brusle u výtahu). Konec přináší beznaděj, samotný film pak několik námětů k zamyšlení, ale nač si kazit večer.. Guvernére Starku, máte se ještě co učit. Stačilo říct, že všeci kradnú a uklízečka teď nemusela drhnout rejžákem pečeť státu Louisiana.. (26.06.2017)

Morálně-politická dilemata akceptuji, rozrývání rodinných problémů taky, ale dohromady tyhle dvě roviny nefungují. Hlavně za to může fakt, že politiku vidíme v první polovině, pak bez varováni přepneme na vztahy, romantiku a drama a ve finále se obě roviny překryjí a vytvoří velmi umně natočenou, ale snad až vypočítavou katarzi. Druhým aspektem, který kazí zážitek, je překvapivě Sean Penn. Jeho výkon má sice strhující chvilky, ale nemohl jsem se zbavit dojmu, že se snaží vymlátit oscarovou nominaci z každého běžného dialogu nebo jednoduchého pohledu z okna a zapracovává všechny dostupné mimické i hlasové prostředky, aby na sebe strhl všechnu pozornost. Uniká tak přirozený projev věčného sympaťáka Lawa nebo výtečný Hornerův soundtrack. Na (téměř) Všechny královy muže se zkrátka dobře dívá, ale chlad z nich čiší až příliš často. (30.06.2010)