Všichni královi muži

Zadržitelný vzestup Willieho Starka aneb jsou věci, na které můžete vsadit obě ruce. Že pokud někdo začíná větu slovy: "Mě to nezajímá, ale...," tak ho to zajímá víc než cokoli jiného. Že pokud se v dramatu, thrilleru nebo hororu objeví domácí mazlíčci, tak nepěkně skončí. Že v detektivce dostane hrdina dříve či později rozkaz odevzdat zbraň a odznak. Že čistota a upřímnost vám při brodění se sračkami eufemisticky zvanými politika vydrží asi stejně dlouho jako nátělníku Johna McClanea neposkvrněná bělost. Poloha cynického hejska Judovi tradičně sluší, dokonce natolik, že kouzlo jeho beznadějí prodchnutých monologů v jižanských podvečerech přemáhá i Pennovu machrovinu, natož nespravedlivě upozaděné Kate Winslet a Marka Ruffala, a nutí se ptát, kde se nachází ten krok do nenávratna mezi zapálením a populismem... a zda nám tahle vědomost vůbec k něčemu bude. Dokud bude svět světem, nezestárne příběh o člověku, který ten svět získal, ale cestou jaksi vytratil duši a přidal k tomu pár mrtvol - jenže mrtvoly hozené do jakékoli hloubky mívají trapný zvyk vyplavat, i když to jsou mrtvoly politické. Žel mrtvole je to už jaksi fuk a pozůstalí mohou tak akorát truchlit... a pokud známý citát říká, abychom se neptali, komu zvoní hrana, tak v tomto případě se neptejme, kdo jsou ti pozůstalí, protože skrz smuteční závoj bychom mohli zahlédnout vlastní tvář. (31.05.2013)

Druhý Brownův zákon politického vedení: Nejlepší cesta k politickému úspěchu spočívá v tom, najít zástup, který někam směřuje, a postavit se do jeho čela.. Projevy tak plamennými, že by záviděl i Adolf v Reichstagu, osloví jižanský buran jižanské křupany. Stejnými smetáky, kterými se zametala cesta nahoru, se pak musí zamést i špína, která by znamenala cestu dolů.. Politické drama zaměřené na těžký boj svědomí s opojnou mocí. Nejintenzivněji ho svádí řadový člen guvernérova týmu (Jude Law), sám pan král se řídí prvním Brownovým zákonem politického vedení: Kdo chce mít úspěch v politice, musí se dokázat povznést nad své zásady.. Víc hvězd než v souhvězdí Velké medvědice, kamera Pawla Edelmana poskytuje skrz své ocelové filtry a světlo se stínem nebývalý estetický zážitek, nešetří se symbolikou (tři kříže u cesty) a kouzlem náznaků (brusle u výtahu). Konec přináší beznaděj, samotný film pak několik námětů k zamyšlení, ale nač si kazit večer.. Guvernére Starku, máte se ještě co učit. Stačilo říct, že všeci kradnú a uklízečka teď nemusela drhnout rejžákem pečeť státu Louisiana.. (26.06.2017)

Průměrné rozvleklé drama s poměrně ošoupaným námětem, našemu národu velice blízkým, korupce a rozkrádání v politice. Kamera nadprůměrná, Sean Penn jako politik vidláků vynikající, Winsletová se tam jen tak mihne. Zaujala mě ponurá atmosféra Luisiany 50-tých? let. Nic úžasného ale vcelku inteligemtní podívaná, které by prospělo uříznout 45 minut. (06.05.2008)

Velmi průměrný remake klasického snímku, kterému chybí potřebná jiskra, zručný režisér a zářící herci. Sean Penn se sice snaží ze všech sil, ale ospalý Jude Law, ani zbytek herců ho příliš nepodporuje. Film je tak nakonec pouze táhnoucím se čekáním na nevyhnutelný konec. Chvála režisérovi akorát za to, že se z Hueyho Longa nesnažil dělat fašistického zlořáda, jako režisér prvotního snímku. (26.01.2009)

Politické drama z USA tuším 50. let, kdy se jeden chlápek (Sean Penn) snaží stát guvernérem a posléze za každou cenu, i přes mrtvoly. Má dvě prodloužené ruce, z nichž jednu hraje Jude Law, také se zde sem tam pro okrasu mihne Kate Winslet, ale celé je to dlouhé, zdlouhavé a nudné, a skončí přesně tak, jak si člověk na začátku myslel. (16.03.2012)