Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Úspěšná spisovatelka Vicky Millerová kdysi vyrůstala v dysfunkční rodině a jako dospělá přerušila s příbuznými veškeré kontakty, aby mohla začít nový život. Ukáže se však, že ani tímto radikálním řezem se smutné minulosti nezbavila. Jedné noci se totiž u jejích dveří objeví její šestnáctiletý synovec Bobby. Vypadá unavený a deprimovaný, a když Vicky pochopí, že utekl z domu ze stejných důvodů jako kdysi ona a k ní proto, že s ní má spojeny jediné šťastné vzpomínky na dětství, pozve ho dál. Ve vylekaném, smutném pohledu mladíka žena vidí, jak moc mu bylo ublíženo, a přestože je právě na počátku práce na další dlouho plánované knize, rozhodne se Bobbymu pomoci a postarat se o něj. Postupně získává jeho důvěru a stává se pro něj náhradní matkou, po níž vždy toužil. Zpočátku opatrný a postupně se prohlubující vztah jim pomáhá najít místo v životě, pochopit obavy, komplexy i pocity viny, kterých se doposud nedokázali zbavit. Navzájem v sobě objevují potlačené touhy a city, pomáhají si na obtížné cestě ke zhojení ran na duši i naplnění potřeby lásky a rodiny. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (3)

Ajinka126 

všechny recenze uživatele

Tak velmi odfláknutý film jsem už dlouho neviděla. Začalo to zajímavě, sice už od začátku byla známá zápletka, ale zkusila jsem tomu dát šanci.. jenže potom to ztrácelo víc a víc smysl a přitažlivost. Nebylo to ukončené, nemělo to hlavní děj.. Myšlenka života dospívajícího mladíka po té, co v dětství prožil násilí a psychické týrání je velmi zajímavá. Ale chtělo by to umět vytvořit propracované psychologické dílo, kde nahlédneme hrůzostrašným kukátkem do duše tohoto dítěte. Ale tohle nebyl ani jen slabý odvar toho, o čem mluvím. Velké zklamání. I když jsem od tohoto filmu něco podobného očekávala. ()

Aelita 

všechny recenze uživatele

Uhlazenější podání problémového příběhu. Nebesky trpělivá, pozorná, vlídná, soucitná, inteligentní, bezdětná (tj. naprosto ideální) teta pomáhá 16-letému synovci s posttraumatickým stresovým syndromem (život s psychicky narušenými rodiči) najit sebe. A aby to nebyl beznadějný případ, autoři nadělili synovci nejen citlivou a vděčnou duši, ale i počítačovou (zřejmě vrozenou) genialitu. Realita je drsnější, nevylučuje však lepší či šťastnější kombinace. Vše je možné ... jen asi kromě toho, co chceme nejvíce. Kdo ale ví, co ve skutečnosti chceme, jak trefně postřehli Strugačtí v Pikniku u cesty. Ale to jsem již odbočila ... "Myslel jsem si, že to je experiment, že mi dali do hlavy čip a sledují, kolik toho člověk snese." Tak tohle se mi líbilo nejvíce - občas totiž člověk má pocit, že život na Zemi je experiment, který zkoumá, co vše život unese a lidská psychika také. Duše zřejmě unese vše, vždyť je údajně nezničitelná. Co to ale vůbec je - ta duše? ()

Reklama

Reklama