Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Film Čapajev byl natočen podle novely Dmitrije Furmanova, který u tohoto legendárního bolševického veletele 25. střelecké divize sloužil jako komisař. Film ve své době patřil k vrcholu historicko-revolučného žánru. (oficiální text distributora)

Recenze (38)

Morloth 

všechny recenze uživatele

I z mužika se může stát jenerál, aneb když neznám Alexandra Velikého, tak mi o něm vyprávěj. Sonda do sovětské filmové propagandy je nejen poučná, ale velmi zábavná. Při scénách mezi dívkou, chlapcem a mašinkvérem si člověk nemůže nevzpomenout na Freuda. ()

Marigold 

všechny recenze uživatele

Může se zdát odvážné a syrové, jak je filmu ztvárněn hrdina občanské války Čapajev, faktem ale zůstává, že tenhle film je zcela v souladu s ideologickým univerzem raného stalinismu. Reflektuje odumírající kladný typ "spontánního hrdiny", hrdiny-divocha, se sklonem k anarchii. Čapajev byl jedním z modelů, na kterém byl budován socialistický realismus, nicméně v polovině 30. let byl preferován hrdina uvědomělý, který nemá sklony k individualismu a přirozeným vrtochům. I proto místo knižního komisaře Klyčkova nahrazuje "reálný autor" Furmanov, zcela prostý pochyb, omylů a slabostí knižního předobrazu. Komediálně bouřlivého Čapajeva ve velmi rtuťovitém podání Borise Babočkina vede od samého počátku jako zlobivé dítě, ale je příliš brzy odvelen, poněkud tu tak odpadá motiv přerodu (i v knize zůstane Čapajev až do smrti spíše "neosvícen"). Filmový "Čapáj" je divoký popleta, místo boje se tu spíše převážně zpívá a dlouho je na straně obětí jen jeden revoltující vojín, kterého Čapajev osobně odkrágluje za vzpouru. Film tak svým způsobem působí od-mytologizovaně, byť se bavíme spíše o míře mýtu než o jeho úplné absenci. Vyvstává v něm jasný obraz lidového hrdiny, rebela, buntara, který se možná plete v počtu internacionál, ale krásně zpívá. Zároveň uznává svou omezenou roli, když mladým milencům předpovídá krásný nový svět, do nějž už sám nebude mít jako "muž války" přístup. Je to docela výmluvné memento dějinného zlomu, ve kterém na místo spontánních gerojů začali nastupovat neomylní stalinští titáni. ()

sportovec 

všechny recenze uživatele

Furmanovova literární předloha, stejnojmenná novela, vyniká stejně jako film v dobové produkci obvyklého propagandistického standardu třicátých až padesátých let minulého století svou syrovou věcností. Lidsky složitá Čapajevova povaha má v tomto líčení velmi daleko ke komunistickému vzorovému hrdinovi bez háně a hany na svém sněžně bílém charakteru podobně jako divize Rudé armády, které velel. Dlouhá léta vyčerpávajících válečných konfliktů, první světové i občanské války, doléhala na civilní obyvatelstvo stále tísnivěji. Zejména občanská válka se svým tiktakovitým pohybem front ze severu na jih, z východu na západ splývala do šedi jistot, které nabízely jediné: nejistotu všeho obživou počínaje a ochranou holého života konče. Tuto apatii film zachycuje s až pronikavou dokumentárností stejně tak jako členitost levice kolem Leninovy vlády s významnou váhou anarchistů. Měla uplynout ještě řada let, než se strádající sovětská společnost dočkala alespoň relativního blahobytu nové ekonomické politiky, po němž nastoupila další desetiletí strádání a válek občanských i zahraničních. Kdybychom k tomuto nevšednímu dílu v ruské kinematografii hraného filmu hledali paralelu, vybavila se nám téměř jistě tvorba Ejzenštejnova, Dovženkova a v novějším období například Šukšinova. Filmy jako ČAPAJEV usnadňují svou nevšední uměleckostí nelehký vhled do ruské, od tradiční Evropy tolik odlišné skutečnosti. Výčet jejich viditelných i zprostředkovaných kladů tím jistě zdaleka není vyčerpán. ()

Jezinka.Jezinka 

všechny recenze uživatele

Dobrá, je tam mnoho úsměvných momentů, stejně jako technických nedokonalostí. Ale hodnotím to, nebo se pokouším, z hlediska doby vzniku. Každá doba potřebuje své hrdiny a každá strana a hnutí nakonec taky. A osobní odvaha se Čapajevovi ber jak ber upřít nedá. Člověk se neubrání úsměvu, když hlavní hrdina rozjímá o Alexandrovi Makedonském, jenže tehdy, z rolnické rodiny, oni mu takové věci opravdu neměli kde říct. Anka nadšeně leštící kulomet by byla k popukání, když by za tím člověk neviděl, že to byla asi nejdražší věc, kterou kdy měla v ruce a navíc to, že byla u kulometu a ne u škopku s nádobím byla dost zásadní skutečnost. Ohromující je ovšem hudební nadání Rudé armády, i když dokonalá souhra hvizdu v Mostu přes řeku Kwai si s tím příliš nezadá. ()

Ej Hlemýžď 

všechny recenze uživatele

Film Čapajev podle stejnojmenné novely Dmitrije Furmanova, který u tohoto legendárního velitele rudých sloužil jako komisař. Film ve své době patřil k vrcholu historicko-revolučního žánru. Nyní ten film vyznívá komediálně až směšně. Jako dítě jsem ho měl rád, proto za 4*. ()

lamps 

všechny recenze uživatele

Jeden ze stěžejních filmů socislistické ideologie 30. let - což je jeden z hlavních důvodů, proč jsem se na to nedokázal soustavně koukat. Filmařsky to není úplně marný a pravidelným přepínáním mezi třemi hlavními liniemi udrží snímek jakous takous pozornost, ale zase to hyzdí chvílemi katastrofální střih a nudné tlachání o sovětských zásadách a hrdinství. Zhlédnuto z povinnosti, dobrovolně bych s tím čas neztrácel. ()

Ducharme 

všechny recenze uživatele

Čapajev mě nezaujal. Teatrální výstupy Babočkina mi Čapajeva spíš zprotivily, než že by ho nějak glorifikovaly. Ozvučení je tragické a hodně ubírá na kvalitě soubojů. Nejzajímavější pro mě zůstává posledních cca 10 minut, kde děj začne konečně odsýpat... ()

Adam Bernau 

všechny recenze uživatele

Téměř první slovo tohoto filmu je „Češi“. Ano, Češi, rozuměj českoslovenští legionáři bojující na straně bílých proti rudým. Neručím za dokonalou správnost, ale jsou úvodní slova zhruba přeložena tato: „-Stát! Kampak? –Češi nás vytlačili z osady, Vasiliji Ivanoviči. –Češi? A pušku máš kde?“ (Po následné scéně, v níž jsou rozprášeni bezradní obránci jakéhosi mostu, se však už s „našimi“ nesetkáme.) Film o legendárním rudém vojevůdci zřejmě dokonale splňoval, čeho měl u sovětského diváka dosáhnout. Aniž by se nadýmal komunistickou ideologií (když, tak spíše kovanou stranickostí, která je nenápadně vplétána do motivu vojácké disciplíny), předkládá mu romantický obraz chrabrého válečníka, hrdiny, který bojuje za tu „správnou“ věc. Události i postavy jsou podány plakátově a lhavě probolševicky zkresleně, naštěstí však bez nevkusné idolatrické strnulosti – a to se týká i titulní postavy samotné. Čapajev je sice plakátová figura, představuje jistý propagandistický prototyp, nepředkládá se nám však nadživotní idol, nýbrž zajímavá svérázná osobnost. Odzbrojující je upřímnost, s jakou je představován coby hysterický primadonidní ředitel zeměkoule (přičemž to tvůrci zřetelně považují za vlastnosti hodné obdivu, stejně jako na druhé straně až dětskou prostotu a naivní víru v Lenina). Nevěrohodně zní, jak má sám sebe plná ústa („Čapajev, čapajevci“), ale u Rusů bych se nedivil, kdyby to odpovídalo skutečnosti. To vše je ovšem uvedeno na pravou míru, jakmile si uvědomíme význam postavy přiděleného komisaře Furmanova: tento rudý oldšetrhend je tím, kdo živelného Čapajeva vychovává, tento nejen zástupce, ale i ztělesnění Strany je mu oporou a rádcem, také však krotitelem; Čapajev velí, ale je to Furmanov, kdo v posledku určuje pravidla. Skrze něj je divák upozorňován na to, že skutečným strůjcem „vítězství pracujícího lidu“ (pánbůh mě netrestej) je především KSSS(b). Čapajev je pak představen nejen jako hrdinný geniální vojevůdce, ale také jako ten, který v očích Strany obstál. (Ostatně nejsme takřka nikde seznamováni se způsobem, jakým dosahuje svých vítězství a věhlasu, zato však neustále s jeho přístupem k vnitřním záležitostem, byť většinou apoliticky.) Scény, které mají nést jakési silné sdělení, jsou vždy obohaceny krátkým záběrem dvojice pozorně sledujících a naslouchajících anonymních představitelů lidu (bojujícího či pracujícího). Film končí působivými obrazy a za mimořádně zdařilé považuji jakoby náhlé lapidární zakončení prostě sdělující, jak občanská válka skončila. Krásné ruské zpěvy, třeba „Cerný havran“. Vzhledem k nastíněné charakteristice velitele Čapajeva nelze si nevzpomenout na film Unaveni sluncem: oslavný film o Čapajevovi vzniká pouhé tři roky před Stalinovým rozputáním masivních čistek v Rudé armádě, které by, jak lze předpokládat, ani Čapajev nepřežil. Pro milovníky (vážné i recesistické) starého sovětského filmu bude film Čapajev asi vděčnou podívanou. Ale i když těmto radovánkám neholdujete, pokud máte základní ponětí o ruštině a slabost pro ruský způsob mluvy, budete si Čapajeva vychutnávat. Ostatním ho doporučit se neodvažuji. K nalezení je na youtube pod titulem Chapaev (1934) (English subtitles). Mohu dosvědčit, že i velmi chabá znalost ruštiny a angličtiny umožňuje pohodlně rozumět, aniž by se muselo příliš často nahlížet do slovníku. Tři hvězdičky jsou nouzovým řešením, ježto takovýto film neumím ohodnotit. () (méně) (více)

Anderton 

všechny recenze uživatele

Rusi bohužiaľ príliš nechápali "zložito" podané posolstvá montážnikov a tak na rad muselo prísť lineárne rozprávanie, začalo sa šetriť symbolmi a kinematografia sa začala približovať tomu, čomu hovoríme povedzme že akademizmus. Čapajev je však stále filmom pre divákov, ktorí históriu Sojuzu nepoznajú dosť mätúci a cítia, že film je určený iba domácemu publiku. Dnes už pomerne komicky pôsobiace herectvo, prestrelky, kde po schytaní guľky ihneď padáte k zemi a umierate a jedna veľmi hyperaktívna žena, ktorá to vie poriadne roztočiť s guľometom. Nechcem si predstaviť, čo mal doma jej manžel, ak s niečím nesúhlasil. Čapajev je ale postava podaná vcelku uveriteľne, nevyhýbajúc sa aj viacerým charakterovým vadám. No ale najmä Sovieti ukázali, že vojnové veľkofilmy vedia a že budú vždy v Európe v tomto smere vynikať. Bojov si tu užijete dosť a môžu vám vykompenzovať aj tápanie v deji. ()

Flego 

všechny recenze uživatele

Čapajev ako fenomén boľševickej revolúcie určite fungoval v socialistickom ZSSR, sledovať film dnešnými očami pôsobí v mnohom komicky a nerealisticky. Filmu sa nedarí zbaviť filmárskych chýb, iné zahraničné kinematografie v tej dobe vedeli o filme viacej. ()

MM11 

všechny recenze uživatele

Glorifikace mu jedině škodí… Čapajev je fenomén své doby, co po letech působí bezmála jako vyžilý artefakt. Veškeré formálně zajímavé se zdá překonané a ta tolik vyzdvihovaná charakterizace hlavní postavy je pro nezaujatého jedince spíš komická. Základní idea, tedy zobrazit realističtějšího hrdinu, se daří, ale prostředky jsou vesměs lapidární. Příklad – když se Čapajev nahlas ptá, která z internacionál je správná, působí takový dotaz nutně násilným dojmem (stačil by letmý pohled). Obdobně přehnané vyjadřování obklopuje celý film. Dle metod socialistického realismu člověku připadá, že i vrcholné utrpení v sobě nese jistou nevšední „krásu“ či minimálně dialektické sbíhání a na konci boje protikladů jediné vítězství. Určitě nemožno popřít, že výborná práce s prostředím a davovými scénami činí film po většinu času zajímavým a o působivosti mnoha scén bych nepochyboval. Snaha ztotožnit se s chybujícím hrdinou však dle mého nevyšla a to bez ohledu na konkrétní ideologii. Příliš kompromisních postav (stranický komisař) či rovnou davů (robotničtí Bílí) nebudí důvěru. Dílo, které muselo působit jako záchytný bod v určité chvíli, se postupem času stává nezaslouženě karikaturou sebe sama i svého úspěchu. Čapajeva je mi vlastně líto, skutečně realisticky se na něj pohlíželo jen málokdy (stranická nekritičnost a dnešní výsměch jsou dvě strany téže mince). ()

Dionysos 

všechny recenze uživatele

Ve stejném roce jako "Čapajev" se konal i (ne)slavný 1. všesvazový sjezd spisovatelů SSSR, který je v historických učebnicích pokládán za jeden z hlavních zvěstovatelů socialistického realismu, tj. metastáze stalinské homogenizační politické linie do sféry kultury. Kdo by ale čekal hrdinu občanské války vyobrazeného stejně jednoznačně a ve stejných hřejivých barvách jako dělníky a rolnice na pestrobarevných historizujících mozaikách (nejen) českých nádraží z dob sorely, zmílí se. Čapajev je zachycen s mnoha vadami (i když je s pomocí Strany začne překonávat...), navíc je příběh doplněn a téměř i vyvážen (!) dějovou linií s bílým generálem. Ten sice stojí na druhé straně barikády (a proto se nikdy nemůže skutečně sblížit s vlastním lidem, jak se ukáže ve vztahu k jeho pucfleku Petrovičovi...), nicméně je tu snaha vyobrazit ho taky JAKO ČLOVĚKA. A to ukazuje, že se film navzdory svému datu vzniku ještě nemůže plně počítat do období stalinismu... ()

erl 

všechny recenze uživatele

Jak si vykračují Inteligenti:-)) No řádně jsem se pobavil! Čapajev vypouští z úst moudra které pošlou do kolen nejednoho mužika. Ale ke konci už filmu dochází dech. Rudí už jen pějí chorály a konec mi přišel značně nedotažený. Ale jinak jo. ()

Baxt 

všechny recenze uživatele

Velmi vkusný polidšťující životopisný film, faktický důkaz o rafinované povaze sovětské agitky. V tomto podání Čapajev není vzor ctností, ale chybující člověk, jemuž naštěstí nechybí pomyslná třídní uvědomělost a učenlivost, jež ho dovede k rudému osvícení (dojmu určitě pomáhá i přesvědčivý Babočkin). Pohled nešťastníka z druhé strany barikády ideologii jednotného ruského národa jen posiluje. Na prázdno nevychází ani pokusy o humor. ()

Marek1991 

všechny recenze uživatele

Komunistická propaganda bola svinstvo, dnes je už braná skôr ako komický žáner, ale smiešna teda nebola. Tento film by sa dal nazvať revolučný a skôr ako dráma pôsobil vďaka deju, dialógom a postavám ako komédia. Tento film mal v sebe istý nádych dobovosti, jedinečnosti a možno som trocha fetišista a mám isté úchylky, keď tomuto dávam 3 hviezdičky, ale podľa mňa si ich na tú dobu zaslúži, veď vládol Stalin, takže tu by človek čakal aj iné hrôzy, na to, že vládol Stalin to je normálne "vymakané" dielo. Odporúčam tento film pozrieť, lebo je svojský, je historický, je dobový, má istý šmrnc. ()

Sandiego 

všechny recenze uživatele

Ačkoliv film svým pojetím postav a celého konfliktu ční vysoko nad dobovou jednorozměrnou sovětskou produkcí, nějak mě osudy charakterů neoslovili a bojové scény mě nestrhly, spíše unavily. Některé okamžiky, jako dívka s kulometem byly na hraně směšnosti. Ale i tak zajímavý historický artefakt. ()

kinderman 

všechny recenze uživatele

Rudý komisař musí průběžně Čapajeva dovzdělat v historii, naučit vojenskému oblékání, vysvětlit mu rozdíl mezi bolševikem a komunistou (a tím pádem mezi 3. a 2.internacionálou). Mávat na koni šavlí, střílet z kulometu a plavat už naštěstí umí titulní hrdina sám. Úspěch našich legionářů bolševici nepřekousli ani po letech, proto je hned v první "bojové" scéně nechají zbaběle prchat od mostu, na němž pak jakýsi nešikovný statista zakopne o opuštěnou zbraň a zábavně sebou praští. A samozřejmě zpěvy-ty nikdy nechybí v žádném ruském filmu. ()

honajz2 

všechny recenze uživatele

Takový správný gerojský agitační film, plný křečovité a směšné monumentálnosti projevující se jak v hereckých výkonech, tak i náročných bitevních scénách. A stejně jako u každého takového filmu to nedokážu hodnotit upřímně, ale na základě toho, jak moc mě to bavilo - ačkoli tady to skončilo na jakési hranici, kde bych hodnotil stejně z obou pohledů. Až na místy naprosto zmatený střih to není žádná filmařská mizérie, herci spíš řvou, ale u "ruského herce budoucnosti" se to dá čekat a hlavně díky tomu to dokázalo držet moji pozornost, takže to není ani nekonečná nuda z laciného bojiště ve stylu Jízdní hlídky (která teda byla na opačné straně barikády). Asi právě tenhle výrazný prvek způsobil, že jsem z toho aspoň něco měl a právě kvůli větší snesitelnosti dám slabou třetí hvězdu. Ty zbylé dvě jsou za nemalý počet (ale zase ne dostatečně velký) nechtěně vtipných scén a za fakt, že to nevypadá úplně špatně. Slabé 3* ()

Reklama

Reklama