Pět lupičů a stará dáma

Jinak pojaté než tomu bylo v případě remaku bratří Coenů ale přesto docela zábavná krimi komedie o partě zlodějů, kteří se usídlí v domě staré dámy, která jim zatopí vcíe než celý policejní oddíl. Škoda pomalého tempa, které film zbytečně brzdí. A překvapivě mi i cyničtější přístup v Coenovic verzi seděl o něco více. (20.02.2011)

Podle mě je originál kvalitativně zcela srovnatelný s remakem od Coenů. Od Britů bych čekal trošku větší dávku cynismu, tu jsme ale dostali až o 50 let později. Škoda nevyužitého Petera Sellerse, Alec Guinness dokonce i navzdory slizáckému úsměvu prohrává s Tomem Hanksem na body. Ale mezi námi, tu starou babku bych také nejradši odkrouhnul, už jenom kvůli tomu věčnému nabízení čaje. (31.03.2010)

Obávam sa, že som bol k anglickému humoru pred pár desiatkami rokov oveľa ústretovejší. Budem sa tiež musieť zmieriť s tým, že previerkou času prejde bez straty desiatky iba zlomok filmov, ktoré som kedysi obdivoval. Táto krimikomédia u mňa namiesto smiechu vyvolávala iba akýsi útrpný úsmev. Starenka mi v niektorých chvíľach pripomínala Jacquesa Brela v Dotieravom chlapovi a Herbert Lom ešte nemal alergiu na Petra Sellersa. Je mi ľúto, ale keby som filmu dal tri hviezdičky, jedna by bola z nostalgie. A tá do hodnotenia predsa nepatrí. (02.11.2010)

Je to asi dáno mými zvyky, že mám mnohem radši odvázanější komedie, a to i v případě britské produkce, ale i přesto, že se jsem se zrovna v pravidelných intervalech nedusil smíchem (přičemž úsměv na tváři jsem měl po většinu příběhu), se mi tento film velmi líbil, především díky pro někoho ohrané, pro mě celkem promyšlené zápletce a vyrovnaným hereckým výkonům - vedle jmen jako Alec Guiness či Herbert Lom příjemně překvapila Katie Johnson, která pro mě zůstane navždy jako prototyp filmových důveřivých stařenek, taktéž mi moc nevadilo, že toto je jeden z mála filmů, kde je Peter Sellers spíše upozaděn (navíc s odstupem času zajímavě působí jeho setkání s Lomem). (21.05.2010)

Celému filmu vévodí odpudivý Guinness, kterého jsem těžko rozeznával, ale jen těžko se dá říct, jestli je lepší tato nebo coenovic verze, protože ani jedna z nich není tak světoborná. Výrazná černohumornost se skrývá už v nápadu, že pět strašných lupičů využívá bezbrannou stařenu, ale převažuje příklon k dramatu, jež ale působí dost naivně. (06.03.2011)