Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Původem chilský dramatik a režisér Raoul Ruiz zachytil svět vídeňské secese počátku 20. století, aby divákům přiblížil dekadencí prosycenou dobu, jež odvála tradiční konzervatizmus a otevřela dveře evropské moderně. Dobu omamných valčíků a šokujících Freudových teorií. Dobu vášnivých akademických diskusí, v níž umělci jen zdánlivě neuznávali žádná pravidla, a jež nám zanechala neobyčejné, ornamentálně zdobné malby Gustava Klimta. Příběh, který probíhá v rozmezí dvou desítek let, začíná i končí u nemocničního lůžka, na němž v zimě roku 1918 pětapadesátiletý Klimt umírá po prodělané mozkové mrtvici, a kde ho navštěvuje pouze jeho žák a obdivovatel Egon Schiele. (pm)

(více)

Diskuze

petr.c17

petr.c17 (hodnocení, recenze)

I když člověk o Klimtovi něco ví a chápe aspoň některé události - halucinace filmu, které se umírajícímu Klimtovi zdají a užívá si dekorace - jsou bezesporu působivé, je přesto otázka, proč byl film zpracován takto: těžko srozumitelný, sám o sobě jako by chtěl být impresionistickým obrazem. V podstatě to tedy není film o Klimtovi, jako spíš nazírání na jeho přeludy při umírání, ve kterých se objevují různé postavy z jeho života. Nežli film bych tomu říkal obraz, dlouhé nazírání na impresionistický obraz s motivem: Gustav Klimt. Na to člověk musí být připraven - trpělivostí.

Reklama

Reklama