• Perfo
    ***

    50%(28.10.2009)

  • ledzepfan
    ****

    Záblesky paměti umírajícího umělce, který o sobě(údajně)vždy tvrdil, že je vlastně nudný člověk.....3 je málo, 4 je skoro moc ale snovou atmosféru to má parádní..(3.2.2013)

  • d-fens

    ocenenia : MFF Moskva 2006 - Nominácia na 1. cenu(8.2.2012)

  • T2

    Rozpočet $-miliónovTržby USA $97,656Tržby Celosvetovo $584,991(3.10.2009)

  • IdaHutt
    *****

    Na rozdíl od jiných uživatelů musím film vysoce ocenit. Jde samozřejmě o zásadní otázku vztahu mezi dílem (filmem) a příjemcem (divákem). V tomto smyslu lze obecně dále dělit diváka podobného díla na dva druhy: ten první očekává tradiční biografii, která ho seznámí přehledně a jasně s tím, co o postavě neví (pokud o ní vůbec ví více něco jiného, než že Klimt byl vynikající secesní malíř a působil ve Vídni). Jinými slovy: první druh diváka očekává především doplnění svého všeobecného vzdělání příjemnou filmovou metodou "škola hrou". Pro tento druh příjemce však snímek Klimt není určen ani náhodou. Je určen druhému, náročnějšímu typu diváka - tomu, kdo o Klimtovi ví hodně, zná leccos o jeho životě, o jeho díle (je schopen identifikovat obrazy, případně výtvarné motivy aj.), má povědomí o secesní Vídni a o výtvarné moderně atd. Pro takového diváka je snímek Klimt krásným zážitkem... A nyní spoiler - pozor! Vychutnala jsem si soustředění příběhu do stylizovaných interiérů a jedné jediné (!) ulice. Ten symbol je mocný a výstižný, neboť celý Klimtův život a dílo jsou pojaty jako často používáná, nicméně zde přesto originálně ztvárněná rekapitulace v okamžiku smrti. Proto logicky Klimt v těchto prostorách a v jediné ulici potkává své mrtvé přátele (jeho otec-dvojník, někdejší člen císařské stráže, ho vyprovází výmluvným přípitkem "na našeho strážníčka"), proto zde jako klíčová postava účinkuje i jeho žák a oblíbenec Egon Schiele, jenž zemřel na španělskou chřipku záhy po Klimtovi, a to i se svou ženou - viz scéna v zasněžené ulici, kde Schiele ve dvojím významu sděluje Klimtovi, že "už jsou s manželkou stále spolu". Film je nasycen aluzemi, echy, kulturními odkazy, které blaží srdce zasvěceného diváka, avšak nezasvěceného matou - a možná, jak svědčí komentáře, i "nudí". Ještě jedno filmové echo: v samém závěru mu průvodce (Charon a účetní jeho života) radí, jak má najít konečnou cestu do nebytí (či kam...) - "držte se vlevo, pak zase vlevo...". Hned se mi vybavila závěrečná scéna z filmu R. Attenborougha Jaká to rozkošná válka, ve které padlý voják v roce 1918 (rok Klimtovy smrti) je rovněž svým průvodcem navigován, kudy má odejít ze života... Takže jednoznačné varování: pokud si chcete tento film skutečně užít (a zážitek to je!), pokud ho chcete správně dekódovat, nastudujte si nejdříve Klimtův život a dílo, alespoň v klíčových věcech. Věřte, nebudete litovat!(2.5.2011)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace