Jako psi
Shooting Dogs
Shooting Dogs
Režie:
Michael Caton-JonesScénář:
David WolstencroftKamera:
Ivan StrasburgHudba:
Dario MarianelliHrají:
John Hurt, Hugh Dancy, Dominique Horwitz, Nicola Walker, Clare-Hope Ashitey, Steve Toussaint, David Gyasi, Louis MahoneyObsahy(1)
Po filmu 100 dní (100 Days, 2001, r. Nick Hughes), uvedeném v Karlových Varech v roce 2002, a po velmi úspěšném Hotelu Rwanda (2005, r. Terry George) vznikl další dramatický snímek zachycující děsivou genocidu ve Rwandě roku 1994, kdy bylo během sta dnů vyvražděno osm set tisíc lidí, zejména příslušníků kmene Tutsiů. Režisér Michael Caton-Jones, známý spíše jako tvůrce komerčních titulů, natočil jednu epizodu z této tragédie. Odehrává se v církevní škole nedaleko hlavního města Kigali od 5. do 11. dubna 1994. Protagonisty vyprávění jsou běloši: mladý učitel Joe Conner a starý kněz Christopher. Ti usilují o záchranu domorodců hledajících azyl ve škole, jež je pod patronací belgické jednotky OSN. Snímek vznikl podle námětu novinářů, kteří ve Rwandě v té době byli, natáčel se na autentických místech a v jeho štábu pracovali místní lidé, jejichž rodiny byly masakry postiženy. Postavy jsou ovšem fiktivní. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (72)
Srovnávání Střelby na psy s tématicky spjatým, nicméně na několik Oscarů nominovaným a hvězdně obsazeným Hotelem Rwanda je zavádějící. Tohle je nízkorozpočtový, v podstatě televizní film. Zachycuje situaci ve Rwandě na jaře roku 1994 z pohledu zúčastněných bělochů (a nehledejte v tom žádný rasistický podtext). Místní kněz, učitel, televizní reportérka – stávají se svědky největšího etnického masakru (slovo genocida JE na místě) novodobých dějin. Celkem kolem jednoho milionu Tutsiů bylo vyvražděno (povětšinou rozsekáno mačetami) zfanatizovanými Hutui. Pokud vás zajímá, proč se tolik nenáviděli, doporučuji zhlédnout výtečný dokument Poslední spravedlivý. Podobně závažné téma stačí zpracovat průměrně a na působivosti výsledného filmu se to moc neprojeví, Střelba na psy opravdu není zrežírovaná nikterak ohromně. V těch nejvypjatějších momentech začne hrát hluboce procítěná africká hudba, úporná snaha nezobrazovat žádné explicitní násilí působí skoro směšně (Terry George se s tím vypořádal mnohem obratněji) a rozpačitý doslov „po pěti letech“ z filmu druhý Schindlerův seznam opravdu neudělá. Je patrné, že se tvůrci snažili co nejdůsledněji držet reality (mj. natáčeli přímo ve Rwandě) a tato větev se nakonec také ukázala být tou nejjistější. Jako hraný dokument „made by BBC“ patří totiž Střelba na psy k jasnému nadprůměru. 80% Zajímavý komentář: Shushika ()
Filmem vyvolané emoce já vždy hodnotím vysoko. Navíc, každý den, každý den, bych na začátku zahájení zasedání valného shromáždění OSN pouštěl část tohoto filmu. OSN v současné podobě a v dnešní době nemá bohužel naprosto žádný význam v otázce zabezpečení míru a základních lidských práv a svobod po celém světě. OSN by mělo dnes plnit pouze jakousi humanitární organizaci a modré přilby rozdat Afričanům na ochranu hlavy před sluníčkem. Je strašný, když Hitler začal pronásledovat židy a svět mlčel. Je strašné, že podobné genocidy se stále dějí a svět stále mlčí. Každý film o Rwandské genocidě je lepší než 100 projevů politiků o tomtéž. ()
║Rozpočet $-miliónov║Tržby Celosvetovo $449,000║ smutné čoho sú ľudia schopný /60%/ ()
Kdybych neviděla Hotel Rwanda bylo by mé hodnocení pravděpodobně vyšší. Oba filmy ukazují stejnou hrůzu, stejný čas, pouze místo hotelu je to nyní škola, ale tentokrát ke mě všechna ta zvěrstva nepronikla, nezasáhla mě. Vidím ve filmech 2* rozdíl a nemyslím si, že to je jenom tím, že emocemi nabité zpracování Terryho Georga jsem viděla dřív! ()
Televizní zpracování stejného období jako v Hotelu Rwanda. Tentokráte však z pohledu evropanů. Výprava je vzhledem k rozpočtu logicky horší a celé se to vlastně odehraje na pár lokacích. Herecky je to dosti průměrné a navíc postavy samotné jsou v zásadě dosti nezajímavé. Ani režijně to není žádný zázrak. Střelba na psy nedojme, ale rozhodně dokáže zaujmout, byť předpokládá, že o dubnových událostech roku 1994 ve Rwandě alespoň něco málo víte. Přes všechny výše zmíněné nevýhody, ale není tak "okázalá" jako mnohem známější (byť nesporně výtečný) Hotel Rwanda, což také může někomu sedět více. ()
Každý film z období Rwandské genocidy je strašně smutný a i u tohohle mi tekly slzy proudem, ale když to srovnám s Někdy v dubnu, ten byl přece jen natočený lépe a navíc s lepšími herci. ()
Prirovnávanie k oscarovému filmu 'Hotel Rwanda' je z pohľadu námetu na mieste, ale zároveň je aj trošku scestné, pretože tento filme je technickou, hereckou a aj režisérskou úrovňou na podstatne nižšej priečke, napriek tomu sa k divákovi dostáva naozaj krutá výpoveď vtedajšieho masakru. Výpovedná hodnota je veľmi vysoká, niektoré momenty mi znova dlho rezonujú v hlave a záver je zvládnutý celkom pekne, i keď niekomu to môže vyznieť trošku prvoplánovo. 75%. ()
Platí to samé, co u Hotelu Rwanda. ()
Nejhorší je na filmu, že vše se tak stalo. Pozor, možný spoiler! Scéna, kdy prosí Roland (Steve Toussaint) belgického velitele jednotky OSN Charlese Delona o zastřelení dětí, protože smrt mačetou bolí. Snad ani nemusím dodávat, že je to emocionálně působivější, než naznačené explicitní násilí ve filmu. Byla to věru hrozná situace, pánové z OSN styďte se, opět jste selhali a neměli jste žádný pocit trapna? K čemu takové podivné konference OSN vlastně jsou? Klasický případ temné zbabělosti civilizovaného světa. Bez mučení přiznám, že jsem rád, že žiji v v naší krásné zemi a můžu se prostě těšit ze života. ()
Tento film má určite svoje kvality aj výpovednú hodnotu a ocenia ho hlavne tí, ktorí nevideli Hotel Rwanda. My ostatní vieme starú pravdu, že ak dvaja robia to isté nieje to to isté. John Hurt je nepochybne výborný herec a robí čo môže ,ale napriek jeho úsiliu film pôsobí podstatne chladnejšie ako spomínaný Hotel Rwanda. K postavám necítite takú silnú väzbu, aby vás film dokázal strhnúť. Je to tak aj preto, pretože okrem J. Hurta nikto iný herecky nevyčnieva. Na pozretie fajn, 60%. ()
Působivé drama na motivy skutečných událostí; silné, emotivní téma v tomto případě dokáže vyvážit nedostatky filmu. Děj je roztříštěný, herecké výkony nikoliv špatné, ale ničím výjimečné - snad je to dáno celkovou nepropracovaností postav, neuškodila by jim hlubší psychologie. Ovšem prostředí se jeví naprosto autenticky, hudba je docela příjemná a příběh v předvídatelném závěru dokáže chytit za srdce a vehnat slzy do očí. Nelze si nepoložit otázku, kde se ta nenávist v lidech bere, proč mají potřebu likvidovat ty, co se byť i jen nepatrně liší... 75% ()
Hotel Rwanda 2, resp. takový "remake", nejen stejná výchozí pozice, ale i velmi podobné situace a momenty. Ale Hotel Rwanda se mi líbil víc (tudíž mu zvyšuji hodnocení). ()
Nepatrně horší než Hotel Rwanda, ale jinak stejně zajímavé. ()
Plytkost sekulárního humanismu, který tváří v tvář genocidě pod vlajkou OSN na celé čáře selhává , je konfrontována se skutečnou nadějí. Zpřítomňuje ji otec Christopher, který i uprostřed temnot zůstává prostým služebníkem Boha, jenž se "v podobě člověka ponížil a v poslušnosti podstoupil i smrt, a to smrt na kříži." Zůstává věrný svému povolání navzdory armádám Mordoru, jež se kolem stahují. Dává naději, že tichý chvalozpěv lásky nakonec přehluší všehna nenávistná hesla těch, kdo třímají mačety, i cynické vytáčky mocných tohoto světa. Už jen pro postavu tohoto kněze bych snímek nejraději zasypal hvězdičkami, ač se Hotelu Rwanda po umělecké stránce nevyrovná. Režisérských kiksů a kiksíků je tu však příliš mnoho. ()
Svedectvo. Nielen o genocíde a nezmyslenosti vraždenia, nielen o zlyhaní OSN a o strate ľudskosti, ale svedectvo o sile a slabosti obyčajných ľudí, medzi ktorými jasne zažiari postava kňaza - misionára, otca Christophera. Spoiler: Práve on (a jedine on) sa v najkritickejšej chvíli nespreneverí svojmu presvedčeniu a rozhodne sa správne, pripravený hoci aj zomrieť.... Z tohoto uhla pohľadu mi film pripomenul Joffého Misiu a vyvolal vo mne množstvo pocitov: nielen ľútosť, súcit a smútok, ale aj nádej, povzbudenie a uistenie, že pojmy láska a obeta nie sú iba prázdne slová .... ... ()
Nerozumiem tomu, prečo by som mal po Hoteli Rwanda a Shake Hands with the Devil pozerať ešte Streľbu na psov. Je to stále o jednom a tom istom. Hranice v Afrike sú zväčša zle stanovené, náboženské sa nekryjú so štátnymi, bývalé ríše sú zle rozpadnuté a výsledkom je, že sa ľudia mydlia hlava nehlava. Raz Tutsiovia Hutuov a neskôr sa ich úlohy vymenia. V takej situácii je potrebná sila, ktorá týchto potenciálnych súperov odtláča od seba. Ale zdôrazňujem "sila" a nie tí šaškovia z OSN. Na nich sa hodí Stalinova otázka, keď mu niekto rozprával o veľkom vplyve Vatikánu a on sa opýtal: "A koľko divízií má ten Vatikán?" OSN bude aj naďalej zbytočnou organizáciou pohlcujúcou značné peniaze. Nemiešať sa do sporov, aj keď sú vyzbrojení a vycvičení, to musí byť ponižujúca úloha tých chudákov s modrými prilbami, ktorým šéfujú anonymní a nikomu sa nezodpovedajúci úradníci z budovy na brehu Potomacu. Niekedy sa hanbím za príslušnosť k tejto časti ľudskej civilizácie. ()
Je-li to nezbytné je třeba špatně se chovající psy střílet. ()
41st KARLOVY VARY INTERNATIONAL FILM FESTIVAL 2006 - HORIZONS - Horizonty (Shooting Dogs / SHOOTING DOGS / Jako psi) - Děsivé, hrůzné, pravdivé... - 7. 7. 2006 - kino Richmond - Karlovy Vary - 90% ()
Téma rwandské genocidy, které v roce 2004 ukázal úspěný "Hotel Rwanda" zkoušel k úspěchu využít i režisér Michael Caton-Jones, který natočil pár slušných snímků ale do diváckého podvědomí se nedostal žádným. Oproti zmíněnému "hotelu" však toto téma podává pomaleji, méně velkolepěji ale hlavně zbtečně násilně. Ne, že by film hýřil krvavě natočenými masakry ale velice násilnou formou ukazuje, co, že se to tam vlastně dělo za svinstva a přitom se tváří maximálně reálně. Bohužel se mu však nedaří z diváka vyždímat jakékoliv emoce a převážně v druhé části se tak nehorázným způsobem odkazuje na boha a víru, že by se nejednomu ateistovi udělalo zle. ()
Porovnanie s Hotelom Rwanda je jasné a na mieste a naozaj menovanému filmu nesiaha ani po členky. O rwandskej genocíde sa už čo to natočilo a zakaždým lepšie ako v tomto filme. Je to smutné, ale z toho by mal každý námet čerpať. Tu mi chýbalo viac tej citovosti a napätia. ()