Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Mondénní příběh z uměleckého prostředí, který nezastírá své melodramatické rozpětí, vypráví, jak otec brání své dospívající dceři navštívit představení její matky, slavné zpěvačky, která kdysi opustila rodinu, aby se mohla věnovat kariéře. Líčení umělecké i společenské smetánky je ovšem hodně unylé stejně jako srdcervoucí citová i mravní dilemata. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (10)

Marthos 

všechny recenze uživatele

Na počátku třicátých let se režisér Václav Binovec opět připojil k aktivním tvůrcům a následoval tak své vrstevníky z dob němé kinematografie Innemanna, Slavínského a Lamače, kteří se mezitím dokázali bez problémů etablovat v nových (zvukových) podmínkách. Od roku 1932 začal systematicky doplňovat domácí produkci o filmy z různých žánrů; o nenáročné příběhy pro paní a dívky, sportovní veselohry s mladistvým duchem a legionářská dramata. Zcela výjimečné postavení v tomto spektru zaujímá muzikálová konverzační komedie podle operety Oscara Strausse a Alfreda Grünwalda Žena, která ví co chce. Ta vytváří báječnou návaznost na tematicky podobné protektorátní hudební veselohry s mezinárodní hvězdou Jarmilou Kšírovou a zároveň prozrazuje, že Československo udržovalo krok se zahraniční produkcí (v té době kralovala Hollywoodu Ginger Rogers s Fredem Astairem). Společnost A-B pak nechala podle dobového trendu vyrobit také německou verzi, v níž zářila oslnivá Lil Dagover. V českém obsazení si diváckou pozornost zaslouží zejména vycházející hvězda Truda Grosslichtová, která se ve stejném roce dokázala prosadit celkem v šesti filmech. Celkový sympatický kolorit dotváří z historického hlediska i několik luxusních automobilů a nadmíru skvostné bytové zařízení společně s módní kolekcí šatů a klobouků. A uvážíme-li, že z následující filmové sezony nezbylo z Binovcova repertoáru vůbec nic (nedokončená Svatá lež s Adinou Mandlovou a nedochovaný Polibek ve sněhu s Elou Šárkovou), je to o to více hřejivější zážitek. ()

troufalka 

všechny recenze uživatele

Ženy v tomto filmu rozhodně vědí, co chtějí, ale ještě by bylo pěkné, kdyby vědl pan režisér, co má chtít od žen. Na ženy je to zacíleno, pánské role jsou podstaně méně výrazné. Ale i ženské hlavní postavy jsou spíše strnulé. Nikdy bych nevěřila, že Růžena Šlemrová může být doslova mdlá. Nevyužitého hereckého potenciálu se najde bohužel podstatně víc. Příběh je těžkopádný, do komedie mu pořádný kus chybí. Úsměvných momentů není mnoho, nepostřehla jsem žádné vtipné dialogy ani situační komiku. Příběh není rozvinutý ani dramaticky ani romanticky. Tady platí viděno a zapomenuto. ()

Reklama

NinadeL 

všechny recenze uživatele

Se soudobými operetami Oscara Strause neměl český film žádné zkušenosti, pouze Jarmila Novotná točila jazykové verze Lásky u carského dvora v angličtině a ve francouzštině, které se do naší distribuce ani nedostaly. Je proto velmi snadné neporozumět tomuto skvělému výpravnému filmu, o čemž svědčí některé komentáře níže. Český film 30. let hledal svůj vztah k operetě nesnadno, původní filmovou operetu napsal Piskáček a největší obliby se dočkaly ty nejlidovější kousky. Bylo proto nasnadě, aby se někdo, kdo se vždy cítil být kosmopolitou, obrátil na nejnovější mezinárodní kus, který měl premiéru na podzim 1932 v Berlíně. A skutečně, do dvou let přišly do kin dvě souběžně natáčené jazykové verze Ženy, která ví, co chce. Binovec do hlavní role obsadil jeden z mnoha svých delikátních objevů, Markétu Krausovou. Můžeme jen litovat, že dala přednost divadlu, takto nám po ní ve filmu zůstal jen zlomek jejího umění. ()

lucascus 

všechny recenze uživatele

Půvabná a viditelně nákladná veselohra jistě potěší divákovo oko, přestože dějová linka je chabá a více než průměrná. Takový scénář bylo možno v době první republiky (ale i pozdějším Protektorátu) vidět neustále - žena se rozhodně umění věnovat úplně vše, tedy i svého manžela a svou dceru. Ovšem zapříčiní také, aby se situace neopakovala i v další generaci. Z herecké stránky zaujme především půvabná Grosslichtová, v malém štěku sekretářky se objeví Ferbasová, hlavní roli pak ztvárňuje neznámá Markéta Krausová (musím však podotknout, že nikoliv špatně, podává herecký mírný nadprůměr dané doby). Jen mi není jasné, z jakého důvodu toto dílko upadlo téměř do zapomění (pouze 29 hodnotících!!). ()

Karlos80 

všechny recenze uživatele

Na svou dobu podle mně hodně zdařilá veselohra s dobrou režií a hlavně nákladnou výpravou (muselo to stát celé asi dost peněz?), nebylo tu nic z tzv "pepíkovského humoru", čímž byla doslova přesycena většina filmů té doby (předtím i poté), hudební doprovod Oskara Strausse, byl také výborný, i ten v konečné fázi pozvedl film ještě o nějaký ten stupínek výš. Je to jinak pěkný a pravdivý příběh z vyšších společenských kruhů (z tzv umělecké a společenské smetánky), film který varuje před velkou obětí kterou si žádá umění, stejně tak jako v případě naší hlavní postavy (slavné operetní subretě), která obětovala vášeň pro divadelní slávu před manželstvím a mateřskou láskou. Její dcera - má pokračovat v jejích šlépějích (alespoň to tak vypadá, jsou tam ty předpoklady - jako talent a jistě i ambice, dívka ovládá hru na klavír), ale to by se nesměla zamilovat. Udělá i ona stejnou chybu jako její maminka (kdy poblouzněná zběhne k divadlu) a nebo dá přednost sňatku a rodině se svou láskou? Film se též zároveň natáčel v německé verzi. K hercům: Hlavní roli zpěvačky, vytvořila méně známá herečka a divadelnice Markéta Krausová, myslím si ale, že se do ní herečka dokonale vžila, stejný dojem na mě dělala i jako vyzrála žena a matka mladé dospívající dcery, její rady a zkušenosti téměř k nezaplacené. Onu mladou žábu hrála hezoučká obarvená blondýna Truda Grösslichotvá, ta byla skutečně okouzlující a velmi vtipná, její partner Franta Paul se teprve seznamoval s milovnickým prostředím, scházela mu pak ale trochu mužnější postava a výraz. Borský v roli tajemníka/šplhouna mi moc neseděl, to jeho sapristi-sapristi, jsem nemohl po několikanásobném opakování už ani poslouchat. Maličkou roličku stenotypistky zde vytvořila Věra Ferbasová (viz scéna v kanceláři, kdy Franta Paul kouká trochu cudně po jejím jistě nádherném pozadí), nechápu moc dobře ale její angažmá tady, byla to přeci jenom mrhání jejím talentem, přesto že byla teprve na svém začátku své dlouhé a úspěšné filmové kariéry. Další role už čistě standardně typizované jak píše Marthos, a nestojí za zmínku se tady o nich rozepisovat. Nej scéna; Velmi vtipný a originální moment seznámení v kanceláři mezi Věrou (Truda) a tajemníkem Anatolem (Franta Paul). Doporučené málo známé, ale skutečně dobré, originální a zábavné. ()

Zajímavosti (2)

  • Film byl mj. natáčen na Konopišti. (petr.trep)

Reklama

Reklama