Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Mondénní příběh z uměleckého prostředí, který nezastírá své melodramatické rozpětí, vypráví, jak otec brání své dospívající dceři navštívit představení její matky, slavné zpěvačky, která kdysi opustila rodinu, aby se mohla věnovat kariéře. Líčení umělecké i společenské smetánky je ovšem hodně unylé stejně jako srdcervoucí citová i mravní dilemata. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (10)

ostravak30 

všechny recenze uživatele

Primárně jde o touhu dát se k divadlu či k filmu, prostě na umění stůj co stůj a jít si za svými sny. Dilema, které provází jistě mnoho umělců, kteří by rádi skloubili partnerské vztahy, rodinu a umění. Bohužel, zde se příběh zpočátku zdá jako silný, ale již v průběhu je vyústění celkem jasné. Vše důležité se navíc odehraje na závěrečném večírku, kde se navíc i celkem lehce vyřeší všechny problémy. Kdo ví, tehdy to tak asi vskutku bylo. I na 89-ti minutový film celkem nezáživné až na pár zajímavých momentů. Dilema je na přetřes několikrát, ale vždy bez jasného závěru. Je to jako sledovat debatu na toto téma na pozadí jakéhos takéhos příběhu. Ovšem Truda Grosslichtová je rozkošná. ()

Marthos 

všechny recenze uživatele

Na počátku třicátých let se režisér Václav Binovec opět připojil k aktivním tvůrcům a následoval tak své vrstevníky z dob němé kinematografie Innemanna, Slavínského a Lamače, kteří se mezitím dokázali bez problémů etablovat v nových (zvukových) podmínkách. Od roku 1932 začal systematicky doplňovat domácí produkci o filmy z různých žánrů; o nenáročné příběhy pro paní a dívky, sportovní veselohry s mladistvým duchem a legionářská dramata. Zcela výjimečné postavení v tomto spektru zaujímá muzikálová konverzační komedie podle operety Oscara Strausse a Alfreda Grünwalda Žena, která ví co chce. Ta vytváří báječnou návaznost na tematicky podobné protektorátní hudební veselohry s mezinárodní hvězdou Jarmilou Kšírovou a zároveň prozrazuje, že Československo udržovalo krok se zahraniční produkcí (v té době kralovala Hollywoodu Ginger Rogers s Fredem Astairem). Společnost A-B pak nechala podle dobového trendu vyrobit také německou verzi, v níž zářila oslnivá Lil Dagover. V českém obsazení si diváckou pozornost zaslouží zejména vycházející hvězda Truda Grosslichtová, která se ve stejném roce dokázala prosadit celkem v šesti filmech. Celkový sympatický kolorit dotváří z historického hlediska i několik luxusních automobilů a nadmíru skvostné bytové zařízení společně s módní kolekcí šatů a klobouků. A uvážíme-li, že z následující filmové sezony nezbylo z Binovcova repertoáru vůbec nic (nedokončená Svatá lež s Adinou Mandlovou a nedochovaný Polibek ve sněhu s Elou Šárkovou), je to o to více hřejivější zážitek. ()

Reklama

Vesecký 

všechny recenze uživatele

Co se dá dělat, slzičky tekly při setkání dcery s matkou. Takže pět hvězdiček, i když to byla limonádka, ale svěží, příjemně se na to koukalo, zvlášť Trudu mám v jejích rolích moc rád. Vladimír Borský zde sehrál jednu ze svých nejlepších rolí, jinak ho věčně kritizuji, Franta Paul byl velmi výrazný, stejně jako Jiří Steimar či Zvonimir Rogoz. Milý Holzinger, když počítal otevírání opony... V těch prvních filmech se hodně muselo zpívat, protože film ve svých začátcích byl jedinou možnosti vyvézt kulturu velkoměsta na venkov. A ostatně - bylo to natočeno na motivy operety. Také zápletky byly velice dobře napsány, takže se divák ani chvíli nenudil. ()

NinadeL 

všechny recenze uživatele

Se soudobými operetami Oscara Strause neměl český film žádné zkušenosti, pouze Jarmila Novotná točila jazykové verze Lásky u carského dvora v angličtině a ve francouzštině, které se do naší distribuce ani nedostaly. Je proto velmi snadné neporozumět tomuto skvělému výpravnému filmu, o čemž svědčí některé komentáře níže. Český film 30. let hledal svůj vztah k operetě nesnadno, původní filmovou operetu napsal Piskáček a největší obliby se dočkaly ty nejlidovější kousky. Bylo proto nasnadě, aby se někdo, kdo se vždy cítil být kosmopolitou, obrátil na nejnovější mezinárodní kus, který měl premiéru na podzim 1932 v Berlíně. A skutečně, do dvou let přišly do kin dvě souběžně natáčené jazykové verze Ženy, která ví, co chce. Binovec do hlavní role obsadil jeden z mnoha svých delikátních objevů, Markétu Krausovou. Můžeme jen litovat, že dala přednost divadlu, takto nám po ní ve filmu zůstal jen zlomek jejího umění. ()

troufalka 

všechny recenze uživatele

Ženy v tomto filmu rozhodně vědí, co chtějí, ale ještě by bylo pěkné, kdyby vědl pan režisér, co má chtít od žen. Na ženy je to zacíleno, pánské role jsou podstaně méně výrazné. Ale i ženské hlavní postavy jsou spíše strnulé. Nikdy bych nevěřila, že Růžena Šlemrová může být doslova mdlá. Nevyužitého hereckého potenciálu se najde bohužel podstatně víc. Příběh je těžkopádný, do komedie mu pořádný kus chybí. Úsměvných momentů není mnoho, nepostřehla jsem žádné vtipné dialogy ani situační komiku. Příběh není rozvinutý ani dramaticky ani romanticky. Tady platí viděno a zapomenuto. ()

Zajímavosti (2)

  • Film byl mj. natáčen na Konopišti. (petr.trep)

Reklama

Reklama