Kouzelný most

Odehrávající se na mostě, po kterém jsem šla, s různými chlapci, více než tisíckrát, připadala mi tahle hravá poetika s kunderovskou atmosférou /hlavní hrdinka je femme fatale ze šedesátých let podobna hereckým projevem i zjevem/ naprosto nečeská, teskná, humorná, civilní a přitom bytostně univerzální, nevyhýbající se ani oněm trapným momentům. Rozverné využití památníku na Újezdu, sekvence na mostě jak z kostela v Lásce nebeské, batohová symbolika nerovného vztahu. Doporučuji především těm, kteří v českou tvorbu ztratili naději a spřízněným duším, jimž se líbí linklaterovské combo Before S/S. 12 minut, dvanáctistrunná emoční kytara.Nadějné. (18.08.2008)

Vtipná, herecky, scénáristicky i režijně jímavá povídka o zdánlivě obyčejné cestě přes zdánlivě obyčejný most. Černobílá tomu sluší, poetika se line celou stopáží, výpovědní hodnotu to má taktéž a civilní zamilovanosti mladého Honzy nechybí rozvernost a nejistota!! Btw. líbí se mi příměr s Paris, je t'aime!! Tohle mělo nápad.. a i JINÁ látka v rukou STEJNÝCH filmových nadšenců má budoucnost!! (29.01.2009)

Nádhera. Kratká úvodní scéna je milou expresionistickou vzpomínkou na starší české filmy, ale především zbytek je neotřelou kouzelně působící romancí. Živí a bezprotřední herci, detailní a osobní kamera jsou příčinou, že té lásce uvěříte. Stejně jako začnete věřit, že ona svatba se zázračným způsobem děje. Film nechybí smutné zakončení, které vrací do reality bez kouzel, a hořké rozuzlení vztahu hlavních protagonistů. Za vším hledej batoh. (29.08.2008)

Moc pěkné. Může se zdát, že černobílá kamera je výhrou sama o sobě, ale ne, když s ní neumíte „malovat“, což tvůrci tohoto snímku zvládají. Umí zachytit magii místa i okamžiku s takovou nenuceností, že mi ani moc nevadila nesehranost sympatické ústřední dvojky (jednoduše jsem mezi nimi cítil obrovskou propast ještě před odhalením pointy). Jestli by časem měl vzniknout povídkový film po vzoru Paříži, miluji tě, věnovaný Praze, jeden zcela regulérní příspěvek do něj již existuje. (Svou "poetikou" mi to připomnělo některé rané krátké filmy Divadla Sklep.) (18.08.2008)

Dílo těžící z originálního nápadu u diváků vyvolá spoustu různých asociací, především díky černobílému ladění, které skrývá výhody a nevýhody HD kamery. Atmosféru divadla Sklep zde zmíněnou bych sem nezatahoval, i když jisté postupy (přehrávání herců, slyšitelné ale zároveň nerušící postsynchrony) jsou zde ať chtěně či nechtěně patrné. Jedná se tedy o příjemný kompromis mezi řemeslem a příběhem s pokusem o přesah. Zdejší zmínka o možném kandidátovi do //Prague, I love you// je rozhodně namístě. (09.02.2011)