Tízezer nap
Ten Thousand Suns
Desaťtisíc sĺnc
Režie:
Ferenc KósaKamera:
Sándor SáraHudba:
András SzőllősyHrají:
Tibor Molnár, Gyöngyi Bürös, János Koltai, János Rajz, János Görbe, Sándor Siménfalvy, Anna Nagy, László Nyers, Péter Haumann, Ida Siménfalvy, István Széles (více)Obsahy(1)
Film se odehrává na maďarském venkově, líčí hmotné strádání během druhé světové války, zabírání zkonfiskovaného majetku i problematickou kolektivizaci. Budování socialismu, před desetiletím v kinematografii tak podporované a přikrášlované, je demaskováno s kritickým ostřím, které nemá v zemích bývalého východního bloku příliš obdoby. (NFA)
(více)Recenze (9)
Zlatá Palma - výběr ()
Těžce sledovatelný film, který zachycuje a vyrovnává se s čtyřiceti lety Maďarské historie (30. – 60. léta) a především s otázkou socialismu. Tím, že na relativně malé ploše ukazuje tak dlouhý úsek a při tom vždy ukazuje to podstatné ze situace lidí oné doby, umožňuje problematiku socialismu lépe pochopit. Po stylové stránce sevřené dílo. Dlouhé pomalé záběry, krásné kompozice. Použití skoro až mystických prvků. První Maďarský film po nepodařené revoluci z r. 1956, kde se mohly objevit scény z pracovních táborů. ()
Tohle je škoda. Tolik skvělých filmařských nápadů, tolik krásně komponovaných a bezchybně ozvučených záběrů pro příběh, kde se mnohem více pateticky hovoří a polopaticky symbolizuje, než reálně jedná a emocionálně prožívá. Maďarský film měl v šedesátých letech velký potenciál a nesmírně zajímavé tvůrce, ale utápěl se v jistém druhu (anti)socialistického vyjadřování, jehož tempo neskutečně tápe a nemá tu jedinečnou schopnost promlouvat i k budoucím generacím, jak to dokázaly třeba vrcholné snímky české nové vlny... 65% ()
Film, při jehož sledování mi na mysli vyvstávaly myšlenky o velmi podobném formálním stylu jako u pozdějších filmů Bély Tarra. Tedy dlouhé záběry, různé odstíny šedi tvořící zásadní prvek filmu, pomalu plynoucí narace a nevykreslené postavy. Bohužel tady srovnávání s Tarrem končí, téma snímku (klasicky maďarské – tedy antisocialistické) mě ani z poloviny neoslovilo tolik, jako u Tarrových filmů. Nicméně, jak už jsem naznačil výše, svým stylistickým zpracováním mi vyvolal neodolatelnou atmosféru a z toho důvodu, jsem film sledoval s upřímným zaujetím. [KINEMATOGRAFIE MAĎARSKA] ()
ocenenia : MFF Cannes 1967 - Najlepšia réžia (Ferenc Kósa) ()
Sága venkovské rodiny popisující maďarské dějiny od tradiční post-rakouskouherské republiky až po završení kolektivizace na konci padesátých let. ()
Černobílý maďarský pohled na životy rolnické doby předválečné i té socialistické. Vrásčité tváře starých sedláků se svoji hrdostí, ohnuté hřbety na poli se lopotící .. bědný je život rolníků, kde kůň je bohatstvím a osudem je půda, v časech, které více jak práci přejí válkám a násilí. Od předválečné rolnické chudoby přes komunistickou agitaci, radostné budování socialismu až po modernizaci vesnice... se odvíjí život na vsi ve filmové mozaice mnoha osudů. .... K nejvíce zasahujícím scénám patří příchod ozbrojených protikomunistických bojovníků roku 1956 – jak se obyvatelé zachovají ke svým sousedům, kteří jsou komunisté či zrádci pospolitosti? Doba modernizace je zpodobněna paradoxně - za chudými vesnickými chalupami se tyčí obrovské obilné silo ... a rolníci dále do úmoru dřou na svých polích. Jde také o jedno z prvních děl ukazující komunistické lágry. Formální stránka zaujme – černobílé snímání vesměs vrásčitých tváří starých sedláků je detailně působivé, davové scény natočeny tak , že každý aktér stojí, leží či plahočí se sám o sobě v rozestupech od ostatních. Obraz je tak zaplněn, ale aktérů není mnoho a jsou vlastně osamoceni. Film končí až kýčovitým „komunistickým“ světonázorem v duchu „ mnoho špatného se stalo, ale zítřek bude lepší a krásnější“ Šedesátá léta byla plna iluzí, přesto je film dosti působivý a myšlenkově podnětný. ()
Historická freska maďarského venkova od časů hospodářské krize až po kocovinu z revolučních událostí padesátého šestého. A především vesnické komunity, přetvářené historickým vývojem v kolektiv. Nečernobílá, těžká jen do té míry, jak těžký byl vždy život obyčejných rolníků. Za každého režimu. Nápaditá obrazivost a promyšlené kompozice následují nosné téma životních dějů vesnického společenství. Mít možnost shlédnout někdy v budoucnu restaurovanou kopii by rozhodně stálo za to. ()
Myslím, že za všetko svedčí fakt, že som si včera náhodne zapol telku, len tak som prepínal až kým som nenarazil na tento film a už som len ostal čumieť ako prikovaný. Myslím, že je to jedno z diel, ktoré svoju hodnotu vekom nestrácajú, práve naopak. Tematicky veľmi zaujímavý a krásne nakrútený. ()