ランドリー
Obsahy(1)
Dvacetiletý Teru pracuje v prádelně, kterou vlastní jeho babička. Dohlíží, aby se zde nekradlo prádlo. V mládí měl Teru nehodu (spadl do kanálu) a ta ho bohužel poznamenala na celý život. Obtížně se vyrovnává s reálným světem, často zapomíná, neumí si zavázat tkaničky a nikdy nesundává svůj bílý kulich. Jednoho dne navštíví prádelnu slečna jménem Mizue, která tam zapomene část svého oblečení. Teru se rozhodne, že ji najde a zapomenuté prádlo vrátí. (-Rastaman-)
(více)Recenze (12)
Příjemné setkání se světem, ve kterém hlavní hrdina nesundává kulicha od babičky ani v posteli, neumí si zavázat tkaničky, hrdinka trpí nespavostí, zklamaný chlapík přebývá v pračce a jiný svéraz zanechá všeho, jen aby se mohl vydat do světa sehnat blonďatou a prsatou nevěstu... Každý tu má nějakou tu odchylku od normality, ale do světa v Laundry to krásně a bez dření zapadá. Outsiderům je v romantických filmech přáno a tady mezi ně patří rovnou ústřední dvojice, takže ještě přidat tklivé klavírní melodie a o další milou a křehkou japonskou romanťárnu je postaráno. ()
Pomalý a jednoduchý příběh o osudech tří lidí, kteří mají společného víc než si skutečně připouští a navzájem se potřebují i když život skrývá úskalí s kterými si musí poradit každý sám . Způsob podání i hudba jsou dost nevýrazné a pomalé, proto hodně lidí v polovině film vypne. Příběhová linie je po celou dobu filmu laděna stejně a žádné výrazné vyjadřování emocí se nekoná stejně tak jako s hudbou, které si divák jen sotva všimne, přesto všechno je Laundry zajímavým filmem ve kterém jsou velice dobře zahrány postavy Terua, který hlídá prádelnu jeho babičky, která se ho po nehodě hlavy ujala a Mizue, která je zklamána životem, deprimovaná a opuštěná. Ve filmu je i hodně zajímavých vedlejších postav, které se předně setkávají na začátku filmu v Teruově prádelně. ()
Mě zase trochu připomněl Station agenta, hlavně na začátku a to svou bezstarostností a pohodou. Zčásti taky Almost love. Film je to moc pěkný, nebojím se říct krásný. Rovněž vřele doporučuji. ()
Jmenuju se Teru. Vlastně jsem Teruo, ale každý mi říká Teru. Pracuji v samoobslužné prádelně. Starám se, aby nikdo nekradl žádné prádlo. Mám jizvu na hlavě. Když jsem byl malý, spadnul jsem do kanálu. Lidé říkají, že mám taky jizvu na mozku. Jmenuji se Mizue. Nemám to jméno moc ráda. Mívala jsem sen, že jednoho dne odejdu z našeho města a budu pracovat v květinářství v Tokiu... Film o osudovém setkání postiženého chlapce s dívkou, která má jizvu na duši, mi připomněl námětem, farebností ;) a pravdivostí, jež však nedosahuje kvalit ()
Nekdy film ma v sobe neco i kdyz technicky a remelsne tolik nepresvedcuje ... . Tenhle film to "neco" opravdu ma! Starej patetik dava 5 hvezd. ()
"Jste oba beznadějní. Ale spolu to možná dokážete." ■ V zde uvedených žánrech mi schází "pohádka". Nemáte pocit, že to JE trochu pohádkové? ■ "Pověděl jsem babičce, co ta dívka udělala. Babička o ní řekla, že je divoška." ()
Příběhu trochu pomalejšího chlapce a nevyrovnané dívky hodně ubírá jeho přemrštěná délka a fakt, že nemá žádný pořádný děj. Atmosféra v něm obsažená totiž zdaleka nestačí na to, aby ste na film i přes dějové prázdno fascinovaně zírali. Na začátku jsou naprosto zbytečné pasáže z prádelny (proč se vlastně film jmenuje podle ní, když hraje svou roli jen v úvodní části?), ve které poznáváme místní exoty. Trochu to ubírá zvláštnosti hlavního hrdiny, protože blázen přestává být bláznem, když je mezi lidmi, kteří se chovají také divně. Kdybych si měla vybrat jednu figurku, která mi nevadila, tak je to jednoznačně holubář, který chce prsatou blondýnu. ()
Znáte ten pocit, když stačí pár slov a vteřin filmu a vy víte, že jste chyceni? Tohle se mi stalo s Prádelnou. Stačila chvilka a já se tetil blahem. jenže pak část v prádelně skončila, děj se přesunul jinam a náš vztah začal trošku skřípat. Vesmír podivných postaviček prořídne, zkoncentruje se jen na hlavní dvě postavy, které ne že by nebyly zajímavé, skvěle obsazené a ještě lépe zahrané (Teru je v tomhle směru parádní), jenže se to díky tomu stane trošku rozplizlé a utahané. Ale profese hlídače v prádelně, dávajícího pozor, aby chlapi ženským nekradli spodní prádlo je prostě práce snů. 3,5* ()
Ach jaj. Kojuki Kató.. ten jej úsmev by som si normálne schoval do vrecka na horšie časy. Laundry je typický japonský dramance film. Vzťah medzi ústrednou dvojicou je pekne vykreslený. Ich nie práve ucelené psyché dodáva filmu na zaujímavosti, pretože sledujeme svet cez ich oči. Ich sklamanie je častokrát umocnené nepochopením, alebo uzavretím sa do seba. Mori sa snaží vytvoriť celú plejádu postavičiek obohacujúcich príbeh o drobné fabulačné odbočky. Každá z týchto postavičiek je svojim spôsobom zaujímavá. Inak je to tradičný film o samote a o snahe pohnúť sa v živote ďalej. Dramatická rovina je tu podaná bez väčších emócií a film tak neskĺzavá do pátosu. Čo si veľmi cením. Má príjemnú atmosféru aj napriek tomu, že formálne by som film označil skôr za normálny až všedný. Ale miesta a domy sú mi vďaka ich obrazovému zobrazeniu pomerne známe. Laundry má srdce a má ho na rozdávanie. A práve tým mi bol veľmi sympatický. ()
Taká až rozprávkovo pojatá romantika o dvoch exotoch. Teru keď bol malý, tak spadol na hlavu, takže je mentálne stále na úrovni decka. Mizue je zase nešťastná kvôli láska z minulosti, vďaka čomu neustále stvára blbosti. Stretnú sa v práčovni kde on pracuje a postupne sa skamarátia až to prerastie do lásky. Problém som mal s Teruho postavou, keďže sa celý film len usmieva a mentálne je proste len dieťa, takže tá romantika pre na mňa nefungovala. Pritom jej línia s mindrákom z minulosti je zaujímavá a Kojuki Kató nádherná. Začiatok odohrávajúci sa v práčovni kde chodia rôzny viac či menej pošahaní zákazníci mi trochu pripomínal absurdné filmy Jean-Pierre Jeuneta, kde sa to exotmi tiež hemží. Škoda, že v druhej polovici sa film na túto líniu vykašle. Celkovo to je celkom pekný film, ale hlavný hrdina mohol byť mentálne normálny. Stačilo by keby mal tiež len nejaký mindrák z minulosti. Takto mi proste nesadol. 6/10. ()
Spíš zklamaní. Řekl bych, že velký problém byl hlavně v hudbě, bylo jí strašně málo a byla neemotivní, jako celý tento snímek... Celé to působilo velice obyčejně, což mám rád, ale prostě tomu chyběla jiskra, která by zažehla plamínek emocí, bez kterých nemá film cenu... ()
Líbivý příběh spřátelení po úrazu handikapovaného chlapce a nevyrovnané dívky...Nevýrazný.(50%) ()