The Black Dynasty
Režie:
Štěpán SkalskýKamera:
František ValertHudba:
Evžen IllínHrají:
Ladislav Pešek, Zdeňka Černá, Jiří Němeček, Libuše Švormová, Libuše Havelková, Ladislav Mrkvička, Monika Pošívalová, Rudolf Jelínek, Jana Břežková (více)Obsahy(1)
Rodina spjatá s pražskou "Kolbenkou", továrnou ČKD na výrobu lokomotiv. Děd Antonín, už důchodce, syn Rudolf, mistr v úseku montáže lokomotiv a vnuk Antonín, nadějný fotbalista. Snímek rozehrává ještě příběh Rudolfovy dcery Věry - každá generace má své představy o životě a nemůže se ztotožnit s těmi ostatními. Film propojují retrospektivní sekvence ze života Antonína staršího i Rudolfa zejména z válečných let. Jde o realistické pojetí života dělnické třídy, nezatížené ideologií (navzdory úvodnímu věnování), ve kterém se prezentují zejména v mužských rolích dobře známí a časem prověření herci. (Robbi)
(více)Recenze (27)
Velmi doporučuji NEČÍST OFICIÁLNÍ TEXT DISTRIBUTORA. S filmem má společnou leda zmínku o ČKD. Hluboce lidský příběh jedné rodiny, takový, jaký uměl napsat Jan Procházka. Hudba Evžena Illína dodává příběhu dramatické napětí. Místy se může zdát až nepříjemná, ale k ději přesně pasuje. Opakující se historie - otec, který se staví kriticky počínání svého syna, aby později měl pochopení pro svého vnuka. Velmi vyvážený snímek. (Pro vitekpe: Manželku Antonína Koudelky hraje Zdeňka Černá). ()
Ten mameluk, který píše pro CS Film obsahy, by potřeboval pár výchovných, aby se probral ze svého snění. Jeho text opět naprosto nekoresponduje s obsahem filmu. Ale film za to nemůže. Jan Procházka neuměl napsat špatný scénář. Byť Skalský obsadil vyjma Peška méně známé herce, výběr byl výborný, neboť nikdo nezklamal. Musím zmínit výtečnou a hlavně nápaditou kameru. A též si neodpustím zkritizovat Illína za příšerné kakofonické skřeky, které spáchal coby doprovodnou hudbu k tomu výbornému filmu, čímž mi z něj výrazně pokazil výsledný dojem. ()
Československá psychologická dramata (zvláště z této černobílé éry od konce války až po příchod nové vlny 60. let) patří dlouhodobě k mým zásadním filmovým zážitkům... a že na mě zabírají pořád a stále mě i tato tvorba dokáže dosud neviděným snímkem překvapit, jsem si potvrdil i dnes díky Skalského rodinné sáze, jejíž několik členů nejen pracuje ve stejné fabrice, ale navzdory měnícím se politickým okolnostem zažívají ve svém životě podobné situace a konflikty napříč generacemi. Ladislav Pešek v hlavní, zcela nekomediální postavě Antonína Koudelky znamenitě rozehrál velký časový oblouk své postavy od nadšeného mladistvého dělníka a řidiče lokomotivy, přes tragickou pracovní událost a podobně dramatické akční zážitky za války, jež ho poznamenají, až po milníky v Antonínově rodiném životě a polohu stárnoucího zádumčivého nerudy. Jiří Němeček v jenom lehce užším časovém oblouku se přidává s taktéž schopně ztvárněnou postavou včetně dlouhodobé proměny. Přestože mi Pešek a Němeček, obsazení do rolí otce a syna, dosud nikdy nepřišli jako výzorově si podobní herci, slušné maskování spolu s využitím klobouků, zvoleným osvětlením či úhlů snímání (nejvíc asi během noční scény se střetem u vlaku) dokázaly dojem podobnosti až překvapivě vyvolat. Vyprávění startující u životních pocitů a úmyslů dvou nejmladších členů rodiny se s posunutím pozornosti k Peškově a Němečkově postavě často odvíjí od principu podvědomí s vnitřními asociacemi minulých prožitků, jež postupně barvitě dotvářejí minulost obou postav a jejichž vzájemná konfrontace napříč léty spěje k hlavnímu poselství. Retrospektivně je Černá dynastie naplněná poutavými prožitky, v rámci aktuální linky zase více funguje souvislé napětí. Navzdory četným skokům v čase, reflektujícím na pozadí rodinné ságy nacistickou okupaci nebo rok 1948 a politickou stávku, jsem vůbec neměl problém se orientovat v ději, naopak i tento zručně provedený způsob vyprávění, mozaikově podávající za relativně krátkou stopáž (90 minut) časově bohatý příběh, vděčí také spolu s černobílou kamerou, skvělými scénami z výroby i jízd lokomotiv či zmíněnými hereckými výkony za pozoruhodný zážitek. [90%] ()
Černá dynastie je spíše filmem Procházkovým než Skalského, anebo? Chladně, až znuděně přepisovaný scénář nesvědčí o režisérově ochotě (či snad moci) ukáznit vespolné i individuální dění, a snímek tak připomíná nemluvnou, ba mrtvou tiskařskou sazbu. A Procházka zde vypovídá prostřednictvím rodové ságy v politických dějinách především o sobě. Z jeho scénářů lze snadno odečíst jeho obsese. A raný sujet této pokročilé budovatelské syntézy napovídá mnohé: podkresluje jej nepolevující potřeba řešit (osobní) minulost, neustále se vracející a neodbytně se hlásící o svůj podíl na dnešním utrpení či slasti (spíše sněné než reálné), která se zde vyjevuje tíživými retrospektivními vstupy, ovšem značně toporně vkládanými (například vzhledem k pokročilejší rafinované skladbě vražedného deliria v Kachyňově (sebe)mrskačské „baladě o chlapci a koni“). Tento oslyšitelný jazyk však dotvářejí další motivy, prvky, detaily, třeba všudypřítomné fackování (věčných) dětí nebo neopotřebovatelné nevšední idiomy, které – opakující se věčně napříč filmy – odkazují k jednomu konkrétnímu mluvčímu, jehož stín se rýsuje za plátnem... Černá dynastie se mi tedy s ohledem k tomuto kontextu jeví být jen jakýmsi zakleknutím do bloků, počátečním okamžikem tázání, na němž se scénárista poprvé sám sebe otázal, ještě než zjistil, že se sám svým jazykem dokáže spasit... ()
V úvode filmu je venovanie, tento film je venovaný XII. zjazdu KSČ. Na tomto zjazde bol prvým tajomníkom zvolený Antonín Novotný a bol to prvý zjazd po prijatí novej ústavy z roku 1960, kedy bola dokončená výstavba socializmu v Československej republike a nový názov bol Československá socialistická republika. Na tomto zjazde sa prvýkrát objavila myšlienka rehabilitácie za politické procesy v 50 – tých rokoch. Záber filmu je obrovský, začíname v období pred vznikom Československej republiky, ďalej prvou svetovou vojnou, hospodárskou krízou v 30 – tych rokoch, 2. svetovou vojnou a Víťazným februárom 1948. A všetkými týmito obdobiami nás sprevádza rodina Koudelkových, ktorých tri generácie pracujú v lokomotívke ČKD Praha. Tým úvodom som bol trocha zaskočený, ale nakoniec sa z toho vykľul vcelku výborný film. ()
Filmy častuško-agitačního typu mi sice nevnukají přílišnou důvěru, přesto je většinou zkousnu celkem dobře. Širší rodina Koudelková měla sice vyprodukovat skalního komunistického hrdinu, tak jako podobné filmy padesátých let, avšak v letech šdesátých se to už pomalo přestávalo dařit. A tak má film jiného totálního hrdinu: fabriku. Uvažuji o tom, co "fabrika" znamenala v letech krize a válek, co v sedmdesátých, osmdesátých a pak devadesátých letech, když byla součástí i mého bytí. A čím je pracujícím či zaměstnancům teď. Domnívámm se, že renomé a prestiž "fabriky" od 90tých let upadá, a fabrika jako nositel tradice, lidského soužití a spolupráce, a dotyku s materiálem, polotovarem a výrobkem, už (téměř) ztratila svoje krédo. ()
Reziser Stepan Skalsky /jo, jo, aj taky obstarozny mentalny invalid ako ja vie, kto to bol/ nemal velmi vyrovnanu filmografiu - za najlepsie jeho filmy povazujem Clovek Proti Zkaze 1989, a pacil sa mi aj film Kdyz rozvod, tak rozvod 1982. Za najhorsi Skalskeho film povazujem Ticha American v Praze - tam sa tie vatovo plane plky ani snad nedali pocuvat. No nic, par slov k tomuto dielu. Krasny ludsky pribeh jednej rodiny, ktorej clenovia maju svoje predstavy o zivote a tie sa snazia realizovat a pretavit aj do reality. Kvitujem, beriem aj dialogy, ktore boli take normalne /uz tisicrocia prevazuju obycajne dialogy, veru tak/.a nesmiem zabudnut na krasne exteriery. Herci nie su az taki znami, poznam Peseka, Havelkovu a Moucku. 70 % ()
Klíčové události Československa počínaje Rakousko-Uherskem a konče začátkem 60. let v kronice jedné rodinné dynastie pracovníků ČKD. Typický a zcela průměrný nebo spíše konvenční budovatelský film trochu ozvláštňuje způsob vyprávění s četnými návraty do minulosti ve vzpomínkách, téma "otcové a děti" a nezvykle avantgardistická hudba Evžena Illína, ne nepodobná tvorbě Alfreda Schnittkeho nebo Sofji Gubaidulinové a jiných avantgardních skladatelů 20. století. ()
Kvalitni a velmi zajimavy film, jako temer vsechny od Stepana Skalskeho. Dobry je i scenar, zamereny na jednu rodinu ve trech generacich, kdy nam v retrospektive ukazi hlavni milniky vsech clenu rodiny. Zaverecne pochopeni nejmladsi generace je taky povedene a nenasilne zpracovane. Ladislav Pesek vyborny! ()
Na rok vzniku je to slušný až lehce nadprůměrný film...a ve filmu je jasně vidět že byla pomluva že rusové znali jen garmošky-jeden tu igraje na гитарu:) Ladislav Mrkvička (Tonda) byl z titulků filmu smazán pro incident na studentském majálesu, ze stejných důvodů byl vyloučen ze školy. ()
Děda, otec a syn. Všichni tři povahově navlas stejní, přesto či právě proto jeden k druhému obtížně hledá cestu. Filmem se míhají vzpomínky na mládí, války (první i druhou). Kontinuita rodu má svůj význam, všichni ve stejné fabrice na lokomotivy. Fabrika je věčná a oni jejich součástí. Nic budovatelského, má to spíš blíž k některým Hrabalovým vizím Libně apod...75% ()
Může film natočený se záměrem věnovat jej 12. sjezdu KSČ obsahovat zajímavý a nadčasový příběh? Tahle Skalského rodová sága z prostředí továrny ČKD o třech generacích rodiny Koudelkových je názorným dokladem toho, že to možné je. Příběhově je jistě zajímavé sledovat to, jak se některé momenty v životech dědy Antonína, syna Rudolfa a vnuka Antonína neustále opakují jako jakési rodové zatížení. Synové si nerozumí se svými otci a ti si zas myslí, že musí svým synům neustále mluvit do života. Tu dá otec dospělému synovi facku, aby ten se o pár let později zachoval úplně stejně. Opakuje se i motiv kufru, který revoltující mládí používá jako prostředek k "útěku". Zajímavé na celém film jsou přitom retrospektivy, které nám zpětně dávají možnost lépe rozumět chování jednotlivých aktérů v přítomnosti. Na začátku filmu jsem si tedy kladl trošku otázku, proč tehdy teprve padesáti šesti letý Ladislav Pešek tu hraje dědečka (jakého on hrál později ještě dost často), ale když pak v oněch retrospektivách tentýž Pešek hraje (zcela přesvědčivě) mladíka (či muže středního věku), pochopil jsem, že snahou bylo ostaršit dotyčného na začátku, aby i v těch retrospektivách působil uvěřitelně, což se vcelku povedlo. Co se tedy (zejména díky scénáři Jana Procházky) povedlo určitě, byl pokus jeho autorů, aby vznikl (až na výjimky) neideologický film, což si takto zpětně určitě zaslouží ocenění. ()
"Kdo bude makat, až všichni vystudujou na pány?" Všechny pasáže s panem Peškem jsou úžasné a ke konci gradují (trochu násilně) i vztahy mezi nejmladší a střední generací. Nám se to holt žije bez stínu války v paměti a podvědomí... ()
Na mě podobné filmy působí dost depresivně. Dívat se na lidi, který jsou tak omezení, že maj v hlavě jen práci. Kteří by klidně utekli z vlastní svatby, jen aby nezmeškali směnu v továrně, páč kdyby se vyrobilo o pět šroubků míň, bylo by to neštěstí planetárních rozměrů. Od doby, kdy technickej pokrok umožnil, že už nikdo nemusí trpět hladem, je podobný chování neodůvodněný, ne. Páč větší výrobou se štěstí nezíská. ()
Film "Černá dynastie" mi pripomína našu dynastiu, ktorej celé generácie robili v jednej fabrike. Príkladne pre môjho starého otca bola fabrika na prvom mieste, kde aj zomrel. Takže scenár tohto filmu viem pochopiť a je mi blízky. ()
Film, kterej asi neni uplne spatnej, ale me (s prominutim) sral jako krava od zacatku az do konce. Dospeli se chovaji jako vylizani kreteni, mladi jako masochisticti debilove. Cele to zavrsuje tak idiotska hudba, ze az se bude poradat mistrovstvi v idiotske hudbe, tak tohle je horky favorit. Nevim co je pan Illin zac, ale doufam, ze mu dal reziser "pekne podekovani"...fuj, pryc od toho. P.S.: jedinym svetlym bodem je hezka mlada Peskova manzelka (v retrospektive), ale nevim kdo ji hraje. Tuhle pani neznam a najit se to nikde neda. ()
Tento film som nepoznal. Pri úvodných titulkoch som zostal zarazený, keď som si prečítal , že film je venovaný XII zjazdu KSČ. To zas bude nejaký budovateľský blábol, pomyslel som si. Začal som sa dívať, dej filmu ma zaujal. Videl som krásny príbeh , príbeh rodiny , jej mužskej časti, ktorá bola hrdá nato , že pracuje pre jeden závod. Dej filmu nám ukázal, že každá generácia si prežila to svoje , a ani jedna to nemala ľahké!! Bol som rád , že to pochopil aj dosť "tvrdý" otec. Zaujal ma J.Němeček, ktorý dostal veľkú rolu v tomto filme, a moc dobre sa mi pozeralo na vtedy mladú generáciu hercov - Mrkvička, Jelínek, Abrhám. Film hodnotím 75%. ()
Podle fotek a popisu u filmu by člověk čekal obyčejnou tovární agitku bez větší snahy o příběh nebo jinou než politickou rovinu. Ovšem opak je pravdou, moc pěkný příběh jedné rodiny a obzvlášť pěkné jsou historické vzpomínky na první a druhou světovou válku. Mně se to až na okrasně vlezlé komunistické agitace moc líbilo. ()
TENTO FILM JE VĚNOVÁN 12. SJEZDU KSČ Tento strašidelný nápis v první vteřině nevěští nic dobrého. Politika hraje samozřejmě ve filmu důležitou úlohu. Rodinné hádky vznikají často kvůli politice. „Ty socdemáku jeden!“ Kdyby se na politiku úplně vykašlali, ó jak by se jim ulevilo. „Komplikované mezilidské vztahy“ mohly být překvapivě aktuální i v době dávno minulé. Řekl bych životní role Václava Němečka. I když některé scény působí trochu komicky, třeba když s ním cloumá postavou poloviční Pešek. Sága přes několik desetiletí, skoro jako Přiznání s Lukešem. Pešek je výborně namaskován a působí ve všech obdobích svého života věrohodně, teda až na ten souboj s drsňákem Němečkem. Zednářská symbolika: „Na ty plechy budeme čekat do Vánoc.“ 1:24:15 – skrytá ruka; ()
Ladislav Pešek ve dvou tvářích a lokomotiva = Podívaná. Co víc si přát? ;-) ()