poster

Ceddo (festivalový název)

  • francouzský

    Ceddo

Drama

Senegal, 1977, 120 min

Režie:

Ousmane Sembene
  • kaylin
    ****

    Člověka až překvapí, jak kvalitní snímek se k němu může dostat ze Senegalu. Mimo jiné i proto, že jsem nějak moc nevěděl, že se v Senegalu točily nebo točí filmy. Tenhle rozhodně stojí za zhlédnutí, protože ukazuje, že je možné natáčet filmy v různých oblastech a s různými postavami. Nijak překvapivě snímek vypadá dobře.(3.11.2015)

  • JimiH
    **

    Náboženské války v prostředí afrického kmene... trochu divadelní pojetí mě ze začátku nadchlo a bavilo, ale nadšení rapidně opadalo s tím, jak děj setrvával na místě a nebýt závěrečného zvratu, dalo by se říct, že šlo jen o pár hádek a jeden únos. Což je na film s tak nosným tématem z mého pohledu málo.(10.1.2016)

  • Anderton
    ****

    Sembene sa znova v ďalšom svojom filme venuje inému problému Senegalčanov a Afričanov všeobecne. Tentokrát si berie na paškál prenikanie náboženstiev do kútov sveta, ktoré si žili dovtedy po svojom. Jedná sa taktiež o formu kolonizačného smogu, ako napríklad Coca cola v obchodoch v Xale. Sembene opäť kritizuje, oslavuje a satiruje svoj národ. V podstate v rovnakej miere a asi aj preto sú jeho filmy prístupnejšie širšiemu okruhu divákov aj inde vo svete. Zaujímal by ma význam využitia hudby 70. rokov, či režisér chcel poukázať jej nepriliehavosťou k deju k neprirodzenosti kontaminácie islámu a kresťanstva domorodcov, alebo sa mu proste iba páčila.(23.5.2016)

  • Sarpele
    *****

    Nadčasový příběh o islamizaci (resp. kristianizaci) Afriky. Muži, přestože jsou nositeli moci, se nakonec nechají zlomit. Až žena (princezna Dior), sybolizující zároveň pradávné hodnoty a budoucnost Afriky, se dokáže vzepřít. Pro nelichotivý pohled na islám (oficiálně však kvůli špatné transkripci názvu) byl film v Senegalu několik let zakázán.(20.1.2006)

  • vypravěč
    ***

    Výrazná divadelní stylizace – na jedné straně důraz na obřadnost, důsledné zachovávání konvencí při jednání, teatrálnost gest, neproblematičnost postav a převažující statické scény, na druhé pak výrazně distancující hudba ve spojení s bezčase působícími kulisami a kostýmy, vyvolávajícími (přinejmenším v dostatečně nezasvěceném evropském divákovi) dojem, že zde se děj odehrává právě nyní (ostatně se Afrika častěji vyjevuje jako stále táž) – mi celé zachycené drama lidu Ceddo proměnilo v jakousi liturgickou divadelní hru, pravidelně sehrávanou a připomínající a uchovávající vlastní minulost. Tedy: jako bych nebyl svědkem historického dění (historického filmu), ale divákem (dokumentárního) záznamu cyklického rituálu, při němž moderní Afričané znovuprožívají své historické povstání. Tento pocit během dvouhodinové cesty různě sílil a slábl a při princezninu heroickém závěrečném činu nakonec převládl – a obávám se, že mi snad původní režisérský záměr zkreslil. Uplatněné výrazové prostředky mi však, příliš vzdálenému, jiný výklad neumožnily. Obřad.(13.2.2019)

 
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace