Ceddo

Sembene sa znova v ďalšom svojom filme venuje inému problému Senegalčanov a Afričanov všeobecne. Tentokrát si berie na paškál prenikanie náboženstiev do kútov sveta, ktoré si žili dovtedy po svojom. Jedná sa taktiež o formu kolonizačného smogu, ako napríklad Coca cola v obchodoch v Xale. Sembene opäť kritizuje, oslavuje a satiruje svoj národ. V podstate v rovnakej miere a asi aj preto sú jeho filmy prístupnejšie širšiemu okruhu divákov aj inde vo svete. Zaujímal by ma význam využitia hudby 70. rokov, či režisér chcel poukázať jej nepriliehavosťou k deju k neprirodzenosti kontaminácie islámu a kresťanstva domorodcov, alebo sa mu proste iba páčila. (23.05.2016)

Výrazná divadelní stylizace – na jedné straně důraz na obřadnost, důsledné zachovávání konvencí při jednání, teatrálnost gest, neproblematičnost postav a převažující statické scény, na druhé pak výrazně distancující hudba ve spojení s bezčase působícími kulisami a kostýmy, vyvolávajícími (přinejmenším v dostatečně nezasvěceném evropském divákovi) dojem, že zde se děj odehrává právě nyní (ostatně se Afrika častěji vyjevuje jako stále táž) – mi celé zachycené drama lidu Ceddo proměnilo v jakousi liturgickou divadelní hru, pravidelně sehrávanou a připomínající a uchovávající vlastní minulost. Tedy: jako bych nebyl svědkem historického dění (historického filmu), ale divákem (dokumentárního) záznamu cyklického rituálu, při němž moderní Afričané znovuprožívají své historické povstání. Tento pocit během dvouhodinové cesty různě sílil a slábl a při princezninu heroickém závěrečném činu nakonec převládl – a obávám se, že mi snad původní režisérský záměr zkreslil. Uplatněné výrazové prostředky mi však, příliš vzdálenému, jiný výklad neumožnily. Obřad. (13.02.2019)

Člověka až překvapí, jak kvalitní snímek se k němu může dostat ze Senegalu. Mimo jiné i proto, že jsem nějak moc nevěděl, že se v Senegalu točily nebo točí filmy. Tenhle rozhodně stojí za zhlédnutí, protože ukazuje, že je možné natáčet filmy v různých oblastech a s různými postavami. Nijak překvapivě snímek vypadá dobře. (03.11.2015)

"And whoever opposes Islam will be killed."     Dráma podľa skutočných udalostí o násilnom rozširovaní náboženstva v Afrike (tu ide najmä o islam). Dej sa točí hlavne okolo postupného prevzatia najvyššej moci miestnym imámom (islamský duchovný) na dedine niekde v západnej Afrike (Senegal). K africkej kinematografii chovám istú úctu, keďže veľa afrických filmov som nevidel a ani ich zrejme veľa nakrútených nebolo. Napriek tomu som sa spočiatku nedokázal zdržať úškrnov nad trochu komickými prejavmi hercov, pripomínajúcimi ochotnícke divadlo (niektoré scény sú ako z hry Járy Cimrmana: "Ja som ten a ten, syn toho a toho ..."). Film ale ani chvíľu nenudí a postupne ma pohltil tým duchom Afriky a tiež nečakanou múdrosťou, ktorú v sebe má. Tá africká dedina je v podstate univerzálny model ľudskej spoločnosti, na ktorom je ukázané, akú hanebnú rolu zohralo náboženstvo v dejinách ľudstva, ako dokázalo spraviť aj z najbližších ľudí najhorších nepriateľov a aké zverstvá sa v jeho mene páchali. Zaradené v zozname 1001 filmov, ktoré musíte vidieť, než umriete. (27.08.2022)

Nadčasový příběh o islamizaci (resp. kristianizaci) Afriky. Muži, přestože jsou nositeli moci, se nakonec nechají zlomit. Až žena (princezna Dior), sybolizující zároveň pradávné hodnoty a budoucnost Afriky, se dokáže vzepřít. Pro nelichotivý pohled na islám (oficiálně však kvůli špatné transkripci názvu) byl film v Senegalu několik let zakázán. (20.01.2006)