Anna na šeje
Anna na krku
The Anna Cross
Režie:
Isidor AnnenskijObsahy(1)
Sovětský barevný film je natočen podle povídky A. P. Čechova (od jehož smrti letos uplynulo padesát let), napsané v r. 1895. V prostém příběhu, který by se pod perem mnohého jiného stal docela banální literární záležitostí, zobrazil Čechov s mohutnou kritickou silou, jak zhoubně působí moc peněz na jednání člověka, na jeho charakter. Je to příběh o mladé dívce, která se provdala pro peníze za starého člověka, aby zachránila rodinu i sebe před bídou. Když však pozná vliv své krásy a najde cesty, jak využívat manželova bohatství, zapomíná na svůj život, její charakter se stává čím dál cyničtější, zvolna, ale jistě se z ní vyvíjí lehkovážná kurtisána, která nakonec nedokáže věnovat byť pohled otci a malým bratrům, vyhozeným z bytu na ulici. Přesto, že film v určitém směru nevystihuje Čechovův kritický záměr, je to jeden z nejlepších sovětských snímků, jaký jsme v poslední době viděli. (Filmový přehled)
(více)Recenze (1)
Sovětská kinematografie uctila letošní čechovovské výročí (A. P. Čechov zemřel 15. července 1904 — před padesáti lety) několika filmy, jejichž předlohou se stalo jeho dílo. Jsou to „Mník" (režie Zolotnickij), „Nezákonnost" (režie Judin), „Poplach" (režie Ordynskij a Segel), nejnověji „Švédská sirka" (režie Judin), a konečně „Anna na krku", uváděná nyní u nás. Kromě toho byl natočen středometrážní dokumentární film „Čechov". Čechovovská thematika nebývala v sovětském filmu nikdy řídká—podle Čechova bylo natočeno přes dvacet filmů (ovšem včetně primitivních pokusů předrevolučních). A samé „Anně na krku" se tentokrát dostalo filmové podoby už podruhé: po prvé ji natočil režisér Jakov Protazanov v r. 1929 jako němý film. Autor scénáře i režisér tohoto zfilmování „Anny" 1. Annenskij tu sáhl po Čechovovské thematice už po čtvrté (podle Čechova natočil od r. 1939 filmy „Maska", „Medvěd", „Svatba"). Proti prvnímu zfilmování „Anny", které jen naivně ilustrovalo některé příběhy ze života mladé dívky, jež se vdala za bohatého obstarožního muže a znenadání v sobě objevila schopnost držet muže pod pantoflem, je na barevném, mistrně snímaném filmu Annenského patrná celá ta bohatá tvůrčí cesta úspěchů, jíž mezitím prošel sovětský film. — Látkou povídky „Anna na krku" je poměrně banální příběh; Čechov z něho však dokázal vytvořit — třebas jen několikastránkové — geniální dílko, v němž líčí velké sociální zlo — sílu bohatství. Annenskému se podařilo přetlumočit tuto krátkou povídku do rozsáhlého scénáře celovečerního filmu celkem úspěšně. Ve filmu však zaniká — jak souhlasně vytýká i sovětský tisk — onen kritický podtext, pro Čechova typický: vždyť Čechov nezobrazoval své hrdiny a jejich příběhy nijak náhodně, usiloval vždy o výsměch a ostrou kritiku. Toto znenávidění života, jakému podléhá Anna v druhé části povídky i filmu, není s plátna dostatečně patrné. Jinak je však třeba „Annu na krku" počítat k nejmistrnějším dílům sovětského filmu posledních let: í dramaturgicky znamenitě postaveným scénářem, i hereckými výkony, i výbornou kamerou, i režií. U našich diváků bude mít jistě nemalý ohlas. (Povídka „Anna na krku" vyšla v 5. svazku „Povídek" A. P. Čechova v Čs. spisovateli.) Filmový přehled 42/1954 ()